Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 26. - Část třetí

ČÁST TŘETÍ - ZÁŘÍ

"Jako diamanty na nebi"

Abych byla upřímná.. Úplně a kompletně upřímná.. Nic, prakticky nic, konkrétního si z těch dvou měsíců nepamatuju. Bylo to úžasné, ale rozmazané. Jediné, kdy to bylo takové přízemní, byla doba, kdy jsme se první týden v červenci - trošku jsem se po Tess ještě zžívali. Ale byl to týden tak dokonalý, kdy jsme byly jenom jedno horké tělo, spousta vzdechů a celá řada orgasmů.

Stejně si, i přese všechno, pamatuju ji. Jen jí. Její vroucí, vášnivou lásku a široké úsměvy. Její dlouhé ruce roztažené do paprsků slunečního svitu, a její vysoké, hubené tělo, které v něm tančilo. Spousty slunečního svitu. Hudbu. Pamatuju si spoustu hudby a vytrvávající, teplé deště. To všechno se poměrně rychle střídá s obrázky jejího mokrého, tančícího těla a mého smíchu.

A taky, snad jediné dva nějakým způsobem racionálně strávené dny u mého bratra, jeho ženy a jeho dětí. Ani jsem nevěděla, že se z upršené Anglie nastěhoval na slunnou Floridu. Každopádně to byl velmi dobrý nápad.

Písnička ve sluchátkách mi hraje neskutečně nahlas, a já listuji nějakým dívčím časopisem. Asi Elle? Nemám ani sakra páru. Victoria se celou cestu, pokud zrovna nespí, na mně dívá, a usmívá se. Já, ve snaze předstírat, že ji nevidím, se s úsměvem, hodným klauna z hororu, kroutím za časopisem.

Je to sladké a naprosto krásné - ba ne i dokonalé -, když na vás někdo kouká, jako by jste byli jeho všechno. Tohle jsem nezažila. Ani s Louisem ne. Nikdy se na mně nekoukl, jako by na mně visel celý jeho život. Asi je přecejen dobře, že jsem mu řekla, že takhle už spolu pokračovat nemůžeme. Jsem za to vděčná sama sobě.

Vic do mně drkne svým ostrým loktem. Naoko si povzdechnu, a vytáhnu sluchátko ven. Podívám se na ní, prohlížím si její jemně tónovanou, broskvovou pokožku ve světle letadleních lampiček. ,,Budeme přistávat, připrav se." Vezme mě za bradu, a pomalu stáhne k sobě. Ukradne si další polibek z mých úst které ne a ne se přestat usmívat.

,,Mamíí-" Uslyšíme malou holčičku, a obě se musíme smát. ,,-co to ty holky dělaj?" Ukazuje přímo na nás dvě, a její maminka tuhne potupou. Rudne, a poulí oči. A to hlavně tím, že nemá co říct. Tiše se smějeme, až se jí nějakým zázrakem svezu do náruče.

Držím jí kolem boku, a spokojeně poslouchám tep jejího srdce. Musím se usmívat jako totální kretén, ale jinak to nejde. Chytne mě za rameno, a pořádně k sobě přitiskne - rty pořádně zabořené do mách vlasů. Líbá mě na týlo. Dýchá mou vůni, a relaxuje. Už je to čtvrt roku, co jsme spolu. Užívám si každou vteřinu.

,,Prej vypadáme ještě jako holky. Nejsme tak starý.. Teda, já určitě ne." Konstatuje náhle do ticha. Naštvaně se sednu, a prohlédnu si její obličej. Nafouknu tváře, a ona mě špičkou prstů pohladí po líci.

,,Alespoň z nás dvou vypadá rozumně. Kdyby něco, budeš mi dělat maminku, a já budu dělat, že jsem mladší." Opraví mi pár pramínků za ucho, a pak mě donutí, abych si zapla pásy. Sama si je zapne, a zapírá se do sedačky.

,,Hele, ale já z nás nejdu učit na střední, takže, čistě teoreticky, bys to měla mít v hlavě víc v pořádku, než já." Odpovím jí, a ona smutně pokývne.

,,Musíme něco koupit Gilliane k narozeninám. Nevěřím, že zase bude o rok starší." Utvrdím sama sebe v tom, že má moje sestra další narozeniny. To zas bude keců na téma Vidíš? Jsem zas o rok starší, načež já budu odpovídat Vidíš? A já jsem zase o hodně rozumnější. Aneb, naše dětství v kostce.

,,No jo, za to ty jenom mládneš, že ano?" Pinkne mi špičkou ukazováčku do nosu. Zavrtím hlavou.

,,Taky budu mít narozeniny, ale raději ti to říkat nebudu, ještě by se v tobě objevilo něco jako touha po tom, že bys mi nedej bože něco koupila." Usměje se na mně, a mně to teprve dojde. No jo, mám napsané v diáři, a skoro jsem na to zapomněla. Má narozeniny dva dny po Gi.

V mojí hlavě se začne rodit naprosto geniální plán. Letenky na menší dovolenou na Floridě nám platila moje mamka s tátou, Victorie to dostala jako dárek ke složení vysoké školy. Rozhodly jsme se to využít na konci léta, jelikož to se na Floridě objevuje jeden festival za druhým. Tím celým říkám, že momentálně nemám dostatek peněz na nějaké extra drahé dárky pro Victorii.

Ale to nevadí, stejně na to není. Takže musím udělat dáreček ze sebe. Nějak se načančat, někde si půjčit nějaký rajcovní prádelko.. Myslím si, že jí to bude stačit. Jsem ráda, že mám tak úžasné nenáročnou přítelkyni.

Cítím zvláštní chvění kolem žaludku, když letadlo začne pomalu padat dolů. Padat je asi přehnaný výraz, ale mně to tak vždycky připadá. Příjemně se usadím, a nechám Victorii, aby chytla mou dlaň. Nechám její prsty klouzat mezi těmi mými, a užívám si ten pocit, že za moment budeme stát na pevné zemi.

Cesta domů je opravdu dlouhá a únavná - ačkoliv pro nás přímo na letiště přijíždí Mark a Ian, a pomáhají nám s kufry. Odváží nás dokonce až domů, a odnáší kufry do patra, takže se jenom svalíme do postele, a s jejím polibkem na dobrou noc obě usínáme - bez večeře, nebo jakýchkoliv dalších návrhů. Což je u nás až nezvykle podivné.