Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 13. - Část Druhá

ČÁST DRUHÁ - LÉTO

"Státnice a žárlení"

Měla jsem plné ruce, hlavu zrovna tak. Ze zadní kapsy džín jsem s vystrčeným jazykem vytahovala klíče a snažila se při tom balancovat s bagetami a chlebem v ruce. Aniž bych se nadála, náraz mi vyrazí vzduch z plic - pečivo, společně s veškerým obsahem síťované tašky, se rozkutálelo po chodníku a já se posadila na zem jak dlouhá, tak široká. Masírovala jsem si prso, nadávala pod dechem a pomalu se zvedla, abych začala sbírat nákup. Vzala jsem to přímo o zábradlí vedle vchodu do Elina ateliéru a pěkně to bolelo. Když jsem se od nadávání udržela i při dalším pádu citrónu, dlouze jsem se nadechla a konečně jsem zajela klíčem do vchodových dveří. 
Kdykoliv jsem vstoupila dovnitř, přišlo mi, že se za poslední dobu v ateliéru skoro nic nepohnulo kupředu. Štětce se povalovaly na stejném místě, mezi kusy papíru a tužkami ležely palety na kterých byly zaschlé nánosy barvy, obrazy na stojanech stály na totožných místech. Tuby akrylových barev byly ledabyle poházené na slunečním světě a Elise se o ně nezajímala, nechávala je na pospas vlastnímu osudu. I ten obraz mraky, ten co se mi líbil ze všeho nejvíc, stále stál v samém středu a Elise na něm jakoby ani čárku neudělala. Koberce i látky byly přeskládané, boty byly poházené kolem botníku a i kdybych je chtěla uklidit, věděla jsem, že nemůžu. 

Jakmile by se ze spodního patra ozvala byť sebemenší nepatrná rána, z horního bytu by vyběhla čarodějnice s koštětem a na všechny strany by začala štěkat různá zaříkadla obsahující literární terminologii. Proč vlastně? Má drahá dělala státnice, takže se celým domem linulo naprosté ticho - anebo jsme s Elise měly vstupenky na VIP rockový koncert, jelikož když to na Victorii přišlo, neslyšela jsem pomalu ani vlastní myšlenky. U nás v bytě se všude po zemi válely hromady knih, poznámkové papírky nalepené na každičkém kousku nábytku a špinavé nádobí jsem nacházela i tam, kam se realisticky samo dostat nemohlo. Někde mezi těmi hromadami knih obvykle seděla Vic, měla kolem sebe obmotanou huňatou deku a gumu tužky si zapírala do spodního rtu. Brbala samá učená slova a když už se rozhodla, že se mnou bude tedy mluvit, začala mi vysvětlovat to, co se zrovna učila - já tam většinou stála bez jediného slova, kývala jsem a přemýšlela jsem, na jakou reality show se podívám až usne. Elise na tom byla ještě hůř, ačkoliv jsme se s ní obě snažily mít svatou trpělivost; to právě kvůli státnicím se nic v našem domě nepohnulo kupředu.

Neustálý kontrast naprostého ticha a rockového koncertu jí působil bolesti hlavy a dokonce mi nejednou řekla, že jestli to takhle půjde dál, bude si Victorie muset najít nový podnájem (mě si ale chtěla ponechat, byla jsem dle jejího přesvědčení naprosto ukázkový nájemník). Stejně jako včera, i dnes jsem ji našla v zimní zahradě. Nasoukala se do pleteného křesla, koleno si složila pod bradu a přes ramena si přetáhla batikovaný šátek. Kdyby nepůsobila jako tělo bez duše, moc by jí to slušelo. V dlaních držela šálek čaje a bezmyšlenkovitě pozorovala kosa, který skákal na kamenné zídce oddělující dvorek od ostatních dvorků schovaných uvnitř našeho bloku. 
,,Dobré odpoledne," popřála jsem jí tiše a podala jsem jí citron, který jsem si na poslední chvíli připsala na nákupní seznam. Stejně tak jsem jí přinesla její oblíbené máslové sušenky a ovocný čaj o kterém jsem si myslela, že by jí mohl zachutnat. 

,,Jestli si naše malé sluníčko to rádio brzy neztlumí, bude si hledat nový podnájem," zabručela Elise zase a s děkovným úsměvem si vše posunula na svou stranu stolu. Věděla jsem, že to nemyslí vážně, ale ani tak jsem to nehodlala pokoušet. 
,,Spíš jí řeknu, že jestli to neztlumí, tak si buď bude hledat novou přítelkyni nebo o nás brzy natočí nějaký pořádný kriminální dokument," přidala jsem zase já, což Elise rozesmálo. Victorie, kdyby mě slyšela, by se natáhla pro polštář a začala by mě mlátit hlava nehlava, dokud bych to nevzala zpátky; tyhle vtípky přímo nenáviděla.  
,,Tak vážné to zase není," přiznala sama. Obě jsme si totiž uvědomovaly, že se jedná jen o přechodné období. Po státnicích bude zase klid, vše se vrátí do zajetých kolejí a Victorie se přestane chovat jako vyšinutý cvok. 

,,No, tak já běžím." Usměju se na Elis, a zatočím se na patě, a řítím se k šikmým a schodům do našeho bytu. Beru je po dvou, abych tam byla co nejrychleji. Pořád mi pár vteřin trvá, než si uvědomím, který klíč odemyká dveře, co teď otevírám. Doširoka je otevřu, a vejdu dovnitř. Ve dveřích, si zuju boty - kdyby tu nebyl takový rámus, slyšíte šoupání ponožek o podlahu. Pomalu procházím bytem, dokonce i tlumím stereo.
Párkrát se zavlním do rytmů jižní Ameriky (každý týden totiž poslouchá něco jiného - ten minulý to byla Charli XCX, v kombinaci s K.I.S.S. - věřte mi, teď už to o moc horší být nemůže), než to ztiším. Nakouknu do koupelny, ale sprcha i vana jsou vypnuté. V šatníku taky nikdo. Uvidím ji až na posteli. Uprostřed skript, Dantových děl, a obrázků pana Botticelliho - Inferna a Venuše. Je neskutečně roztomilá. Zaklapnu noťas, a uklidím ho do spodní přihrádky nočního stolku. Všechny knihy i papíry uklidím na hromady. Dávám si pečlivý pozor na to, abych založila knihy právě na straně, kde byly otevřené.

Nakonec uklidím její, pohozené sáčko do skříně, a podívám se na mojí spící přítelkyni. Mám chuť pomalovat jí obličej neonovými barvami, ale všechno to zůstává v mojí hlavě. Kdybych jí naštvala, večer by s ní opravdu nic nebylo. A už tak mi na lednici visí rozpis, kdy mám teď nárok na sex, a kdy ne. Bohužel, neprospěch věcí hraje v to, že Victoria teď sotva zvládá něco dělat - takže tu chodím do práce momentálně jenom já, a když přijdu, musím uklízet, vařit, a starat se o celý ten zbytek malých věcí, co tenhle byt potřebuje.

A dneska mám jeden z rozpisových dnů. Člověk by sakra neřekl, jak se může "nadržet" během pár dnů. Tohles se mi s Louisem nestávalo. Vlastně byl občas bez sexu i týden. Ale smůla. Teď už je to jiný. Usměju se, a nakonec jí přikryju. Líbnu ji na to dlouhé, inteligentní čelo, a jdu zpátky do kuchyňského koutu. Vyndám brambory, a pomalu je začnu omývat, a pomalu je loupu. Mezitím nechám nahřívat troubu na plněné papriky. Vím, že nemá cenu pospíchat, když Ó Veliká Vůdkyně spí.

Po půlhodině konečně doplním i papriky, a všechno nechám vařit. U lednice uvidím stát strašidlo v tílku, a jejích "prokrastinačních" kalhotech. Sluší jí rozespalost. Dlaní si projede splyhlé vlasy, a podívá se na mně.  Až podle toho vyrazí ála "umírající tuleň" poznám, že je něco v nepořádku.

,,Tak copak je?" Rozejdu se k ní, a obejmu svou dívku kolem ramen. Cítím její ruce kolem mého pasu. Je sranda, když se do mně snaží o hlavu vyšší Victorie snaží zapasovat do mně, jejího maličkého skřítka. Ale nějak to zvládá, a já jí konejším drbáním po těch pevných, dlouhých zádech.

,,Mám strach, že to zítra nezvládnu... Chci, moc chci učit, ale mám strach, že plácnu kokotinu a nějakého z toho dědků napadne, že jsem jenom blbá blondýna, co neví, o čem mluví. A já.." Zhroutí se na mně.
,,Hele, lásko... Dneska si dáme večeři, která bude za chvíli hotová, pustíme si nějakou německou, romantickou sračku, zalezeme pod deku, a ty prostě vypneš. Dáš si dvě deci červeného, a k tomu čokoládu. Pak ráno vstaneš, dáš si kolečko kolem bloku, sprchu, a oblékneš se. Pak tam půjdeš, a ukážeš, co jseš zač. A hned po tom mi zavoláš do práce. Povinně. A pak.. Si uděláme hezkej večer ve vaně. Platí?" Zašeptám jí, a líbnu ji na krk.

Obtočí kolem mě dlaně ještě pevněji. ,,Pojď sem.." Vyklouzne jí z těch perfektně vykrojených rtů, než mi vtiskne polibek.
,,Nevím, co bych tu teď dělala, kdybych byla sama." Pohladí mě měkkou dlaní po temeni hlavy. Už si mě chce odtáhnout k posteli, ale já se zastavím. Svěsím ramena, a vrátím se ke sporáku.

,,Vařím. A nechci to tu podpálit. Hasiči by mě tu pak asi neměli moc rádi." Vic se jenom tiše zasměje, a protáhne se kolem mně pro talíře. Jsou krásně hnědé, keramické. Akorát škrábání na ně je děs. Chystá to celé, i s prostíráním, a dává si záležet na tom, aby to bylo dokonalé. Je hezké ji pozorovat.

Nakonec, po večeři, dvoudeci vína, a čokoládě, podložených německou romanťárnou, přichází i moje finální, slaďoučká tečka na závěr celého večera.