Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 6. - Moje Strana Karty ✔

Snažím se popadnout dech. Dlouhé vteřiny koukám ke stropu, neschopná činu, a ani slov. Nemůžu se vzpamatovat. Tohle mé tělo chtělo, žádalo a taky přijalo. Tohle bylo mnou. Tohle jsem byla já. Teď už byla, ať jsem chtěla, nebo ne.

A Victorie, obkročmo na mě, se mi s tím kurva dokonalým úsměvem kouká přímo do očí. Nemůžu dýchat, jako kdyby měla v ložnici zcela najednou dokonalé dusno, obě jsme horké. Zavřu oči, s tím, že sbírám poslední chuchvalce toho neskonale dokonalého pocitu. Podbřišek se mi po nějaké době konečně uklidní, a já přestávám dýchat tak hlasitě. Vím že mám oči stále zakalené, ale podívám se na anděla, co se nade mnoh krčí, dýchaje mi na krk.

,,Takže to nebyl jen alkohol, jak ses mi pak v klubu dušovala. A musím říct, že tenhle druhej pokus byl snad ještě lepší, Alex." Chechtá se mi do ucha, když se mi loktem zapře vedle hlavy. Celým tělem se na mě položí, což mě vybídne k tomu, že jí obejmu kolem boků.

,,Tohle.. Ne-neni vtipný.. A ty sakra víš že není..." Položim hlavu do sestlané deky, koukáme jí do očí. Jednou dlaní jí pohladín přes líci a jemně se dotknu jejích víček.

,,Vzhledem k tomu, že sis to právě podruhý rozdala se ženskou, a už se nemůžeš vymlouvat na alkohol, tak promiň, krásko, ale to mi vtipný fakt přijde." Zasměje se zase. Dlaní jí strčím do boku, takže ze mě spadne. Vyhoupnu se na loket, abych se obličejem natočila na obrazovku jejího staršího notebooku.

,,Píšeš diplomovku na Danta..? Studuješ ještě angličtinu? A nejsi na to stará?" Popíchnu ji, a Victorie jenom sladce protočí oči, snažíc se udržet smích na uzdě. Jako bych byla to nejhloupější stvoření, co kdy viděla. Ale zdá se jí to sladké.

,,Ne, zlato.." Nechá mě, abych se posadila, a obejme mě zezadu. Nosem mi jede podél šíje, až jeho špičkou zajede do mých nejjemnějších vlásků. Nepamatuji si, kdy to Louis naposledy udělal. A jestli to kdy udělal. Překvapí mě nejedním polibkem podél krční páteře a jemným kousancem na jeho konci. Pořádně se uvelebím na jejím dekoltem, zbožně zavřu oči.

,,Chci učit. Umění a literaturu, jsou to dvě věci, co mě dokonale fascinují.. Víš, a tak mě napadlo, že bude nejlepší, když se budu v mojí bakalářské práci zabývat tím, jestli má opravdu v Botticelliho obrazech takovou váhu jeho žena, třeba například na takovém obrazu jakým je Madonna s garantovým jablkem.

Může mít tu váhu žena, jeho žena a její tvář, kterou zbodobňoval na většině svých obrazů, nevyjímaje Venuši, nějaký vliv - určitý obraz toho, jaký vliv zanechala na Dantovi jeho Beatrica při jeho další tvorbě?
Botticelli totiž údajně do svých obrazů dával podobu své ženy.. Vidíš? Tady..-" Její prst jemně jede po obrazovce notebooku. Nevím sice, o čem to mluví a ani jak hluboký to má význam, ale je krásné ji poslouchat při něčem, co ji opravdu zajímá a baví. Je tím naprosto fascinována, vidím to zkoseně na jejích očích.

,,A.. La Bella Simonetta.. Koukej na to.. Má podobné rysy. Botticellimu tedy jeho žena představuje, přinejmenším připomíná, všechny čtyři druhy lásky, které údajně existují - přítelkyni, manželku, milenku a zároveň světici.. Nebo-li agapé, éros, filia a storgé.. O tom se zase zmiňoval Lewis, ale to už by jsme zbytečně zajížděli do detailů. Je tedy možné, aby Botticellimu jeho žena připomínala to samé, co Dantemu jeho Beatrice? Mohlo by být tedy jinak možné, že se Botticelli nechal dokonce Dantem inspirovat a do svých obrazů zakomponoval agapé - křesťanský druh lásky. Cudný svazek.. Jednoduše křesťanský ideál. A také éros, kdy vidíme smyslnost a ženské křivky, a tak dále... Například tady, u Evy v Ráji. Takže..?"