Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 48.

A v kuchyni začal zvonit telefon. Hlasitě, šíleně pištivým, a pronikavým tónem. Klasické vyzvánění.

Chvíli jsme ještě s Harrym slyšeli Jo a Lolly se smát a líbat, být strašně šťastné, ale jen, než ho Jo zvedla. Pak se něco stalo. Po tom se stalo něco zoufale patetického, matoucího, a srdce lámajícího. Něco nesmírně strašidelného, věc, která se nemá stát. Slyším Join hlas normálně mluvit - a náhle se zlomí v pronikavý, srdceryvný jekot. Telefon udělá ránu, když dopadne na zem - a z Jo vychází jen hlasité lapání po dechu. Jako kdyby plakala, a nemohla se nadechnout. Jako nějaký astmatik na kterého právě přišel záchvat. Harry se během jedné vteřiny zvedne, a běží Jo chytit, než dopadne na kolena. Stiskne ji mezi dlaněmi, přitáhne si ji k hrudi, aby si zaklesl její nos do jamky u krku.

Lolly chytí telefon vedle Harryho do dlaně, a mluví s člověkem na druhé straně drátů. Hlas, jindy jemně zvonivý, jde jen sotva slyšet. Já sojím v obýváku, a koukám na ně, ve snaze si to celé odůvodnit. Můj mozek naprosto stagnuje, odmítá se mnou pracovat.

,,Panebože. Ale je naživu. Že je naživu?" Chytne si Lolly ústa do dlaně, a začíná dýchat podobně jako Jo. Lape po dechu, a podle slz v jejích očích hádám, že odpověď byla ne. Někdo není naživu. Jo leží v Harryho náručí, kompletně ochabnutá, a hlasitě pláče. Šeptá něco jako "Můj chlapeček. Můj malej, sladkej klouček", obličej se jí kroutí do výrazu nesmírně hluboké bolesti. Harry jí něco šeptem odpovídá.

Milo. Něco se stalo s Milem. A nepřežil to. V hrudi se mi usadí tupý pocit bolesti, pomalu mě zžírá zevnitř. Začíná tepat do srdce, rozlévá se i v žilách. Tohle by jsem byla já, kdyby Patrick zabil Gillian. Já bych se stala Jo. Je to strašný pocit, koukat na člověka, který se stahuje ve vlnách šíleně hluboké bolesti. Nevím, co mám dělat. Jít k nim? Nebo stát v koutě?

Za Victorií se zavřou dveře, a ona vejde do pokoje. Ani její sebevědomá aura nepomůže náladě v místnosti. Nachází se na bodu mrazu. Podívá se na mně, ještě s úsměvem, a pak se koukne na ztělesněnou tragédii v kuchyni. Vejde tam, chytne Jo za ramena a třese s ní. Ústa se jí otevírají do O.

,,Mami? MAMI? Mami co se děje? MAMI ODPOVĚZ." Zvyšuje na ni hlas, ale Jo není schopná vnímat ani jedno ze slov vycházejících z těch jemných rtů. Podívá se na Lolly, která něco mumlá do telefonu. Drmolí tiše a rychle, nikdo jí nerozumí. Do toho pláče. Asi by to stejně bylo nerozeznatelné.

,,Loll?" Obrátí se na ni Vic, když z Harryho ani Jo nedostane ani jednu racionální reakci. Lolly se na ní podívá, a poslouchá doktora, jen kýve a brouká na souhlas.

,,Jde o Mila." Promluvím hlasem. Klepe se. Ale já to nevnímám. Vic se na mně koukne, upoutám na sebe její pozornost. Celá se třepotám.

,,Jak jde o Mila? Co se s ním sakra děje?!" Zařve. Ale Harry utěšuje intenzivně Jo, zatímco se Jo houpe na zemi v jeho náručí. Pak uslyší Jo. Začne řádně vnímat její slova.
V ten moment je z Vic řádná starší sestra. V očích se jí vyobrazí strach, rty se jí semknou, ruce jí na ramena nandají koženou bundu. Bere klíčky od auta, a běží k němu. Nečekám, a rozbíhám se za ní, abych jí v tom nenechala samotnou.

AN: Omlouvám se, Watt mi příběh nějak špatně aktualizoval, a úplně odignoroval vydání tří dalších kapitol, takže se omlouvám, a už se to snad napraví :)