Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 39.- Pozvánka na ples

Byla to jedna velká tuna papírování. Tahali mě a Victorii sem a tam, než se mohli konečně zeptat znovu probuzené Gillian. Všechno jim dopodrobna vylíčila. Neměla tušení, že Patrick v něčem jede, a ten večer měli jít na oslavu jednoho kamaráda. Oba si před tím dali pár panáků domácí pálenky, než jí Patrick řekl, že si potřebuje cosi vyřídit. Zmizel do zadní části bytu. A Gillian čekala - nejdřív deset minut, pak patnáct, a po dvaceti to už nevydržela. Vlétla do ložnice - a to neměla dělat. Patrick, když se dostal z prvotní extáze, byl pod vlivem heroinu velmi agresivní. Nevěděl, co říká, a už vůbec, co dělá.

Mezi Gillian a ním se strhla obrovská hádka - která končila na úpatí schodů mezi patry. Nakonec po nich Gillian "upadla", jak to interpretoval Patrick - ale Gillian, i sousedka, co vylezla situaci a hádku zkontrolovat, potvrdila, že ji Patrick v záchvatu agrese strčil ze schodů - za ramena, a ona upadla přímo na záda. Byl to přímý zázrak, že neochrnula, ale skončila "jenom" s těžkým otřesem mozku, třemi zlomenými žebry, nalomenou dlaní a vyhozenou patou. Konec tohohle tahání byl na úpatí listopadu a prosince. To jsme si u soudu oddechli - a jak mi, tak Gillian na vozíčku.

Patrick, u kterého se postupem času projevily všelijaké psychické poruchy, byl odkázaný na vlastní pěst do psychiatrické léčebny na půlroční léčení - a aby toho nebylo málo, za pokus o vraždu prvního stupně dostal ještě patnáct let navrch. To bylo normálně slyšet, jak nám všem spadl kámen ze srdce.

Gillian se mezitím, na dobu neurčitou, nastěhovala k nám, jelikož jsme neměly tušení, za jak dlouho jí seženeme nový byt - a ona se odmítala vrátit do toho starého - a nikdo se jí nedivil. Pochopení přímo lítalo ve vzduchu. V práci jsme s Marnie už žádný problém nezaznamenaly - vlastně mi posléze řekla, že podávám lepší výkony, než kdy jindy.

Bylo to jedno pozdní odpoledne, a já měla přesčas, když ke mně přišla Veronica, ta tu dělá jako asistentka Marnie, a dala mi těžkou, lehce vonící obálku. Tu vůni jsem znala, ale pořád jsem nemohla přijít na to, co je to sakra za zápach - nebo spíš, ke komu vlastně patří.

,,Co to je?" Kouknu se jí do obličeje, a jedno z jejích černých obočí s piercingem poskočí nahoru.

,,Hele, nemám páru, Lexys." Pokrčí rameny, a zvedne dlaně vysoko k hlavě. ,,Nechala to tady taková zvláštní blondýna, děsně vysoká, svym způsobem strašně pěkná. Velký modrý oči, a hodně plný rty. Strašně mě prosila, ať ti to dám. Přísahala bych, že si chtěla kleknout." Zasměje se, a mě se scvrkne hrdlo. Tess. Co tady proboha chtěla? Podívám se na obálku, a teprve teď zaregistruji moje jméno napsané na boku s obrovskou kaligrafickou zručností. Hrábnu po nůžkách a hrdlo obálky rozříznu tak, abych nepoškodila obsah. Ještě se pro jistotu napiju kafe, kdyby na mně ještě vyskočily nějaký kompromitující fotky. Vysypu to před sebe..

A žádné nahé fotky nenacházím. Vlastně jsou to dva lístky na ples. Na washingtonský vánoční ples, na akci, kam se dostává jenom někdo.. Vyšší. Jestli si rozumíme. Takže nechápu, kde to Tess vzala. Oba jsou zabalené v měkkém kousku papíru.

Moje drahá. Začíná vzkaz. Za tím je, pozor na to, načmáraný smajlík. Otřesu se, a skoro zvracím domů ke kamarádce palmě. Ten sarkasmus ve slově "drahá" normálně cítím už jen z toho papíru. Pokud vím, a co jsem slyšela, v prosinci je to půlrok, co sis začala s Véčkem. Měly by jste podniknout něco lepšího. Je to s ní těžký držet. Ber to jako.. Vyrovnání za to, co se stalo v létě. Nerada bych se k tomu vracela. Mimochodem, pořád tě vidím jak před očima. ♥ Užijte si to. -T. Celý ten vzkaz je... Jen obyčejný vzkaz. Co jsem čekala, úmrtní oznámení? Teroristické výhružky? Nebo snad žádost o výkupné?

Nejhorší na tom je, že ty lístky jsou pravé. A že to Tess očividně myslí vážně. Zavřu oči, a dlouze se nadechnu. Přede mnou se odnikud objeví Veroničina fialová hlava, a už má lístky v ruce.

,,Děláš si prdel? Víš, jak je těžký se ta dostat? Je tam.. Měl by tam bejt Ryan Zimmerman! Nebo Warren Buffet. A nemám šajn, jestli jsem ho už říkala, ale sakra, Ryan Zimmerman! Víš jak je žhavej?!" Vypískne, a já mám strach, že se tam složí na kolena.

,,No, mám o tom svojí představu, ale nemám ani páru, jak se k tomu ta dotyčná kurva dostala." Vyrvu lístky Veronice z dlaně, a uklidím si ho do tašky - i když je mi jasné, že s tím, jak potichu mluvila, to teď už ví celá budova.

,,Jsi dítě štěstěny, Müllerová. Vlastně ti FAKT závidím." Usměje se Veronica, a já protáčím oči. Zase si odhopká k automatu s vodou. Tam si natočí kelímek ledové vody, a celou dobu se tak divně culí.

Když dorazím domů, Vic má taky hodně zvláštní reakci.

,,Tess? U tebe v práci? Mluvila si s ní, nebo..?" Zamračí se, jako by měla v ruce připravenou brokovnici. Jde z ní děs a hrůza. Normálně jí slyším, jak nabíjí. Místo toho jenom stojí u linky, jenom ve flanelce, a kouká na mně jako na vola. Místo brokovnice má v dlani sklenici čisté vody.

,,Ne, přes kolegyni mi poslala lístky na Washingtonskej ples. No věřila bys tomu? Možná se chce opravdu udobřit?" Podívám se Victorii do očí, a ona se začne lámat smíchy. A pak uslyším něco jako "doufám, že se budeš nadobro kurvit v pekle, čubko".

,,Takže to není dobře?" Hádám, a Vic se na mně podívá. Odloží sklenku, a začne diskutovat.

,,Nech mě ti to vysvětlit." Podívá se mi do obličeje. ,,Víš, to, že máš lístky s naším jménem.. Jo, na první pohled to vypadá jako šíleně milé gesto od provinilého člověka. Víš, ale já tam mám fakt hodně lidí, co jsem.. Pojďme říct hodně nasrala. Řekněme, že tam je policejní náčelník, kterému jsem za pobyt v base skoro oddělala chlapa. Naneštěstí mě zastavili. Pak tam je, například, moje bejvalá psycholožka, nejlepší ve Washingtonu, mimochodem, a, ovšem že, Tessini rodiče. Víš, miláčku, a to jen začínáme s lidmi, kteří se mnou měli problém, za moje "přechodný období". A ta čubka to ví až kurva moc dobře." Zatleská Victorie, a tváří se, jako by měla chuť někoho zabít. Já jen ztichnu, a svěsím hlavu. Tohle.. Tenhle měsíc bude ještě hodně zajímavej.