Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 17. - Co takhle říct to rodičům?

Nakonec maminka vytáhne i sklenku koňaku, ale Victoria se snaží odmítnout, s tím, že pojede domů autem. Jonathan se na ní od kávy směje. Hodím tě pak domů... Nabízí jí, a mě vstávají chlupy na hlavě. To by byl průšvih. Všichni sedíme v kroužku, a konverzace je velmi plynulá. Čas velmi rychle utíká. Je roztomilé, jak na mně Vic tiše pokukuje z druhé strany kroužku. Usmívá se, a navazuje se mnou velmi intenzivní oční kontakt. Někteří z vás by to nazývali očním sexem, ale vždycky přestaneme přesně vteřině, kdy je jakákoliv možnost, že by nás někdo načapal. Ačkoliv obě víme, že jim to budeme muset říct.

,,Asi už budu muset jet." Ř0ekne nakonec, a začne se pomalu zvedat. Následuju jejímu příkladu, a přidávám se k ní. Všichni se na nás zvědavě podívají.

,,Půjdu jí vyprovodit." Vysvětlím ostatním, i když všichni víme, že si s ní ještě něco musím říct. Je něco kolem jedenácté večerní, a já nechci, aby jela domu.

Následuju jí, až k domovním dveřím. Tam už je to skutečně k nevydržení, takže se na ní vrhnu, jako bych jí chtěla sežrat. Victoria se jenom směje, než mě narazí na dveře.. Což má za následek větší ránu, než obě dvě čekáme. Takže v další minutě je vedle nás Gi. A my máme očividně co vysvětlovat.

,,Hlavně mi neříkejte, že se to stalo omylem, jelikož je to moje oblíbená výmluva." Zaráží nás už v první vteřině. My obě zrudneme jako puberťáci, a potupně se pustíme. Mě se ale na tváři objevuje úsměv - prostě mi ta vážnost nevydrží.

,,Victorie je totiž moje.. Přítelkyně. A s ní teď bydlím. Takže.." Chytám mojí blonďatou příšerku tiše za dlaň, aby věděly, že to myslím velmi vážně. Vic mi stisk oplácí, a vtiskne mi tichý polibek na levou stranu tváře. Gillian tam jenom tiše stojí, a beze slova na mně zírá. Tedy, chvíli na mně, a pak zírá na ni.

,,Ať se vám to líbí, nebo ne. Ale.." Začnu pomalu mluvit, když mě Giina zasekanost hodně děsí.

,,Panebože, to je báječný!" Vyjekne, a obě nás k sobě vášnivě natiskne. Musíme se obě dvě chechtat. Pak nás odstrčí, a s ohromným úsměvem si nás zase obě prohlíží. Svítí jako slunce.

,,To je tak super! Konečně jsi začala žít! Mám z tebe takovou radost! Sestřičko moje..." Obejme mě pevně. Panebože.. Tu to nějak vzalo. Celkem mě to děsí.

,,Notak, klid, zase to neber tak moc intenzivně." Směju se Gillian do pravého ucha. Když mě Gi konečně pouští, ve dveřích do předsíně, a u schodů do druhého patra, už stojí i rodiče a bratr.

,,No, tak do toho." Vykvikne Gi, a přidá se k nim. Kouká na nás, plná očekávání.

,,No, tak.. Co to říct rodičům?" Zasměje se Victoria. Maminka se na nás zvědavě zamračí, táta neříká ani hlásku. Podívám se na Vic, a ona mu ten pohled oplácí. Na chvíli zavírám oči, a když je pak otevřu, je to, jako by jsme byly samy. Jenom ona a já. Tiše se k ní rozejdu, nechám si chytit boky, a sama si propletu ruce na její šíji. Pohladím její tvář, a nechám jí, aby mě opatrně políbila. Tisknu jí k sobě ocelově pevně. Jako by snad byla to jediné, co mě může zachránit - a já byla ztracená, kdyby odešla.

Což je momentálně pravda. Oddělujeme se od sebe po necelé půlminutě. V momentě, kdy se otočím na rodiče, jsem ráda, že mě drží za pas, jelikož mi kolena totálně změknou.

Všichni na nás celkem překvapeně zírají. Nejvíc je u vytržení Jonathan. Ten má pusu až u kotníků. Čekal asi hodně, ale i tak jsem mu očividně vyrazila dech z plic. Jsem na sebe hrdá za celou tu odvahu. Máma s tátou se chvíli jen vylekaně drží, než se konečně zvládnou nadechnout.

,,No.. Tak.. Tohle... Je... Skutečně jste nás teď překvapily." Snaží se máma celou situaci nějak zaobalit. Není to tak, že by nám to nepřála, jenom je prostě.. Určitě překvapená. Táta neříká ani slovo..

,,Jenom sotva se tomu dá věřit. Je to.. Prostě neuvěřitelné." Řekne najednou táta, a obě dvě nás pevně obejme. Pak si mě vezme táta stranou. Podívá se mi do obličeje, někam hluboko do mojí duše. A já ho nechávám.

,,Nezáleží na tom, jaký pohlaví má tvůj vyvolenej. Je to o tom, aby na tebe byl ten danej hodnej, a choval se k tobě hezky a čestně, a byl k tobě hodný. A jestli je ona k tobě hodná, tak v tom nevidím jediný problém." Políbí mě tatínek na čelo, a pak mě pevně obejme, a Müllerová má zase pro jednou slzy v očích. Maminka mezitím objímá Victorii, a na mě se náhle vrhá Jonathan. Objímá mě pevně, jako by mě nikdy nechtěl pustit.

Všimla jsem si, že se mu Victorie zalíbila. Už když probírali její zkoušky - mimochodem, prý to nebylo zas tak strašné, jak čekala, že to bude. Takže se během posledních dvou týdnů dozvíme, jestli bude moct učit. Victoria takovou auru prostě má. Sedne si s každým, s kým si sednout chce. A mojí rodině přímo vlezla pod kůži. Na Louise si všichni několik měsíců zvykali, než ho uznali jako mého přítele. Ale tohle je prostě jiný.

Myslela jsem si, že se všichni na minutu
zaseknou, a budou na nás zírat jako na blázny. Ale místo toho přišla smršť lásky a úžasného pochopení. Jonathan mě zmáčkne ještě pevněji, jako by mě vracel do reality.

,,Mám tě rád, víš to, že jo?" Zasměje se mi do ucha. Je velice nervózní, ale šťastný. Sekaně mu vydechnu do krku.

,,Taky tě mám ráda." Ujistím ho velice tiše. Nakonec mě i on pouští, a podává mě zpátky do pevné, bezpečné náruče mojí přítelkyně.

,,Tak my vám necháme soukromí." Zahlásí Gi, a nažene všechny zpátky do obýváku.

,,To byl jasnej signál." Zasměje se na mně Victoria. Mrkne na mně, a proplete si se mnou prsty. Vic mě za sebou táhne do schodů. Na rozcestí pokojů se zastaví. Tak kterej je tvůj?, pronese, ale to se naše pozice mění, a táhnu ji já za sebou - druhý pokoj z leva.

Je pořád stejný - černý, s bílými a hnědými doplňky. Zdi polepené motivačními plakáty. Ale dominantou místnosti je beze sporu velká postel pro dva lidi.

Nečekám, a vrhnu se s ní rovnou do víru vášně. Tisknu na sebe její rty - a to úplně všude. Nejvíc si zarážím její hlavu mezi stehna. A nejlepší na tom je, že nemůže nic namítat, jelikož během zkoušek byl jediný argument, co proti mě měla byl : Dneska ne, lásko, ale až tím vším projdu, všechno ti to hezky vynahradím. A tohle je pro mě, jako pro velmi silnou a soběstačnou ženu, dostatečná satisfakce. Nakonec se k ní choulím, nahá, jenom pod lehkou dekou.

,,To byla jízda.." Zašeptám, a chytím se jejího boku. Čuchám k jejímu pánskému parfému, a temelím se blahem.

,,A teď.. To bude takový kdykoliv jen budeme moct. Slibuju. Při zkouškovém období jsem byla mírně mimo, ale to, co jsi tam dělala, bylo famózní. A.. Bez tebe bych asi byla jenom na těch instatních sračkách... Takže.. Děkuju." Skloní Vic hlavu, a ukradne mi polibek.

,,Vždyť.. To je to, co přítelkyně dělávají, ne?" Zase se o ní zapřu, a zavřu oči.

,,Nicméně ti dlužím tu naprosto úžasnou a legendární historku o tom, jak jsem dneska obhajovala svou diplomku, že ne?" Začne se pohrávat s mými vlasy.

Pár vteřin na to se mým pokojem nese její tiché vyprávění, a já při tom usínám.