Pumpin' Blood (I.) ✅

Kapitola 59.

Victoria

Podpatky polobotek klapaly kupředu a pára od horké čokolády mi stoupala k obličeji. Neposlouchala jsem svoje myšlenky, ale soustředila jsem se na dění kolem a kolem, jelikož cokoliv bylo lepší než moje vyčítání posledních chvil. Zase jsem se vnímáním vrátila k čokoládě, asi až moc okatě. Voněla krásně jen co byla pravda, a já se zase nahnula abych se napila co jen hrdlo ráčilo. Costa se se svou čokoládou vážně vyšvihla a já chápala co na ní Anna vidí, a proč mě na ní prostě musela vytáhnout, dle jejích slov.

Nahnula jsem se ke kapse od bundy a vytáhla telefon, doufaje, že mě něco mile překvapí. Obrazovka se sice prázdně rozsvítila, ale od nečekala tam na mě žádná zpráva ani zmeškaný hovor. Byla prázdná tak jako můj jazyk a moje hlava. Nemohla jsem na nic myslet, snad jsem ani nechtěla. Uvědomovala jsem si až moc dobře, že jsem pryč z bytu skoro dva dny, ale starosti mi dělalo, že mi nikdo nevolal.

Jako bych tam už teď nechyběla. Alex mi za dva pitomý dny nenapsala ani slůvko, jako by mě ani neznala. Jako kdyby mě odmítala znát. Byla jsem naštvaná, zmatená a bolelo to zároveň.

,,A tenhle mi sluší?" Ozvalo se naproti a já chtě nechtě musela zvednout pohled k Anně. Byla to už chvilka co na mě naposledy promluvila a teď mě zase vtahovala do reality. Stála tam, s olivovým šátkem kolem krku, a všelijak se kroutila a ukazovala se mi. Za normálních okolností bych se alespoň snažila hrát sladký úsměv, ale moc to nešlo když mě sral celej velkej svět a já na něm nejvíc.

,,Jasně že jo. Vypadáš přímo pompézně, určitě si ho kup, olivových šátku stoprocentně moc nemáš." Pousměju se, a nechám sladkou chuť přeslazeného nápoje na jazyku klouzat. Hluboce se napiju a nechám čokoládu klouzat do žaludku. Odhalí mě během několika pikosekund. Znala mě lépe než já a věděla věci, o kterých já neměla ani potuchu. 

,,Co se děje, Vic? Jsi přešlá, vím to už co jsme se konečně vysoukaly z postele." Odložila Anna šátek zpátky na stojan a udělala ke mě pár kroků. Cítila jsem vlnu viny, odmítavé a naštvané záporné energie co se mi zvedla od zátylku a odrazila se až hluboko ke kotníkům. Byla zase tak blízko, jako celou noc pod tou jedinou horkou přikrývkou. Cítila jsem na sobě její horko a musela jsem polknout. Jen nebyla nahá. Měla oblečený černý svetr a světlé džíny. Rudé vlasy dneska nechala plout po ramenech. Normálně, kdybych nebyla zadaná, by se mi asi líbila, ale teď mě trápily horší věci než ona. 

Například jako noc, co se dneska prostě udála.

,,Dnešek.. Jak to jen říct, Anno... Já jsem to celý posrala, dobře? Tohle se nemělo stát. Vůbec nevím, proč jsem k tobě tak večer přišla a... Chtěla jsem tě. Asi to byl sex ze zoufalosti se kterým k Alexe vůbec nechci. Náš vztah, myslím tvůj a můj se už nezachrání jelikož je mrtvej a... A, a já nechci aby sis cokoliv nalhávala. Bylo by to ode mě fakt sobecký. A hlavně pokrytecký. Mám doma ženskou kterou miluju tak, že mám chuť se teď jít zabít." Vyklouzlo mi z úst konečně, po celém to odpoledni která bylo jemně teplé a navlhlé, zkrátka a prostě washingtonské. Anna se na mě koukla beze slova, a okamžitě se odtáhla. 

Viděla jsem její oči a obličej a věděla jsem, že zase zraňuji člověka co pro mě hrozně moc věcí znamenal. Problém byl jedině v tom minulém čase. 

Koukala jsem na její sklopenou hlavu a jemné, skoro neslyšné posmrkávaní. Viděla jsem, jak jí z očí kanou slzy, a zase, jako před dvěma lety, jsem si přišla jako nesnesitelná mrcha - teď jsem se s ní akorát nerozcházela, ale bylo by to asi lepší. Pro mou důstojnost a její křehoučkou povahu určitě. V ten moment jsem si přišla vinna. 

,,Tak fajn Vic. Karty jsou položený na stole a já jsem ráda že konečně znám tvoje pošahaný myšlenkový pochody, a kéž bych mohla říct jak zle mi teď není. Nejdřív se se mou rozejdeš kvůli tomu že se jen stěhuješ, a mě nechceš sebou - což teď děláš zase není to legrační? Ale srandou je, že už vím co pro tebe sakra jsem. Jen bejvalka za kterou si přilezeš, když potřebuješ slyšet že nejsi jen kus pošahanýho blázna, což doopravdy jsi. Jen když si potřebuješ zašukat!" Strčila do mě tak mocně, až jsem o pár kroků poodešla dozadu. 

,,Jo fajn, chceš to, Ann, povím ti to! Nechtěla jsem abys jela se mnou a víš kurva proč? Protože tohle. Chováš se jako malá holka, co se neumí vyrovnat s koncem, jako malý dítě co ječí když není po jeho a jo, já toho měla dost. Ale Lex taková není. Není to malá holka který musím utírat prdel a kdyby mohla, bože jak bych chtěla aby jela se mnou, jelikož lepší kus zlata než je ona už nepotkám. To je rozdíl mezi váma dvěma. Zkus se už kurva srovnat." Odpovím jí. Na konci to přeženu, jelikož mi hlas vyletí tak o jednu, dvě vokály víš. Selže mi, a já zase zmlknu

,,Victorie, drahá, slyšíš se? Ty mě říkáš abych se na sebe podívala a koukala se srovnat? Ale já nemám co srovnávat. Já nechodím za tebou když potřebuju utěšit. Já nešukám každou sukni, kterou potkám, když mě to s mou polovičkou už nebaví, a prostě... Já se s tebou nemám o čem bavit." 

,,Fajn, jdi do prdele." 

,,Alex by měla bejt šťastná, že odjíždíš. Konečně bude mít možnost doopravdy poznat, jaký to je žít." Otočila se, a odešla. A jak tak odcházela, koukala jsem na ní a mlčela. Stála jsem mezi proudícími lidmi a sledovala jak mezi nimi Anna mizí. A taky jsem přemýšlela nad tím, nakolik má vlastně pravdu.