Skolióza

9. kapitola

"Dobré ránko, musíme k doktorovi," vzbudila mě máma a já si sedla vedle ní na měkkou postel.

"Ahoj, já vím, měla jsem budík, ale přišla jsi." Pousmála jsem se.

V tu chvíli začal budík zvonit a tak jsem ho vypla, otočila se na mámu a dodala
"Vidíš" zasmály jsme se. Vstali jsme z postele a šli do obýváku.
"Nachystala jsem ti snídani." usmála se.
"Mňám děkuju" poděkovala jsem a pustila se do toustů, jež ležely na talíři, který byl po prababičce. Jedla jsem vynikající tousty a popíjela horké, sladké kakao.
Odemkla jsem si můj mobil a tam byly tři zprávy od mojí nejlepší kámošky Adel.

Už jste u doktora?😶

Tak co? Jak to dopadlo?😰

Potom zavolej... Včera byla ve škole úplná nuda bez tebe...😞

Dočetla jsem zprávy a odepsala ji nejrychleji jak jsem mohla.

Ještě jsme doma😋 máme tam být na 10:30 a je 7 takže za chvíli vyjíždíme😖 ach jo.. 😟

Hned, jak jsem odeslala zprávu, přišla mi rychlá odpověď.

Vendy to bude v pohodě.. Neboj se, jen se na tebe podívá a asi ti dá nějaké cviky... Tedy podle toho, jak si říkala..😶 Si silná to zvládneš..😉😘😘

Opravdu moc ji mám ráda. Vždy mě podpoří hlavně v těchto situacích, kdy mám tu odpornou nemoc skoliózu. Tohle mám na ni asi nejradši- podpora. Samozřejmě, že mě podporuje i celá rodina a kamarádi, ale Aďa je v tom fakt dobrá. I když mám něco malého, tak vždy mi napíše a jsem hned klidnější.
Nastal čas odjezdu a já napochodovala do stříbrného auta.
Jeli jsme asi tři dlouhé hodiny, které jsem prospala. Dojeli jsme na místo, ale měli jsme ještě asi patnáct minut čas, takže jsme si zašli na zmrzlinu a prošli se po kamínkové cestě, která vedla k hradu Hartenštejn. Po jejích stranách byly sady krásně rozkvetlých stromů.
Zastavili jsme se u dřevěné lavičky, která byla před krásným hradem a podívali se na hodiny. Mobil ukazoval 10:20 a k lékaři to bylo asi 5 minut cesty a tak jsme se rozhodli, že se otočíme a pomalu půjdeme na dané místo.
V čekárně jsme seděli asi 10 minut. Sestra, která byla hodně milá, nás zavolala a já s rodiči se zvedla a šla do dřevěných dveří k doktorovi.
V ordinaci, kde sídlil doktor to bylo celkem hezké. Všechno bylo sladěné do oranžova- zeď, jeho židle a taky lehátko. Dokonce jsem si všimla, že měl i oranžovou myš u počítače.
Moji rodiče a doktor konzultovali všechno o mé nemoci a já jen přikyvovala a něco málo pípla.
Doktor říkal, že mám opravdu velkou křivku, ale skusit by jsme to mohli. V tento moment jsem na chvíli pocítila, jak mi spadl kámen z mé hrudi.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly!😊