Skolióza

17. kapitola

"Krásné ráno" usmála jsem se na rodiče.
"Ahoj" pozdravili mě. Sepnula jsem si vlasy do drdolu a poté se věnovala výběru jídla na snídani. Váhala jsem mezi rohlíkem se sýrem a nebo s marmeládou. Více mě to táhlo k rohlíku se sýrem a proto jsem si rohlík namazala taveným sýrem a usadila se vedle mamky na gauč. Ta si popíjela svou ranní kávu a dívala se na televizi. Táta seděl v křesle a také usrkával kávu při dívání se na televizi.

Když jsem dojedla svou snídani, šla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla do šedých tepláků a nahodila červené, volné tričko. Ještě jsem si na chvíli lehla na postel ulevit mým zádům. Znovu jsem usla, protože mezi příznaky skoliózy patří únava, ale také jsem včera trošku ponocovala a šla spát až kolem druhé hodiny ranní.

Probuzení jsem měla né příliš skvělé. Přišla mě vzbudit mamka kolem čtrnácté hodiny, ale jelikož u doktorky jsme měli být v patnáct hodin, vyskočila jsem z postele a rychle se začala chystat. První zastávka mé výpravy se přichystat za doktorkou byla koupelna. Vlasy jsem si rozčesala a stáhla do culíku, vyčistila jsem si zuby a v koupelně jsem byla hotová. Přemístila jsem se do svého pokoje, kde mi zbývalo vybrat co na sebe. Vybrala jsem šedé ryfle s čistě bílým tričkem. Své oblečení jsem šla ukázat mámě, protože jsem si říkala, jestli je dost slušné k doktorce. Oblečení schválila a já měla ještě asi dvacet minut čas a tak jsem si dala oběd, který jsem prospala. Byl guláš s těstovinami, na kterém jsem si obzvláště pochutnala.

Nasedli jsme do auta a vyjeli vstříc další léčbě mé nemoci. Cesta trvala patnáct minut.
Zaparkovali jsme a poté se vydali po venkovních schodech ke vstupním dveřím. Zazvonili jsme na zvonek a po chvíli se dveře otevřely a v nich stála paní okolo čtyřiceti pěti let. Pozdravili jsme se a podali si ruce. Řekla nám, aby jsme ji následovali a tak jsme ji poslechli.
Vedla nás tmavou chodbou, na které visely obrázky. Vešli jsme do prvních dveří, ale tímto cesta nekončila. Z prvních dveří jsme pokračovali do druhých a poté do třetích- tam jsme se zastavili a paní Hetrsová vytáhla ze své kapsy velký svazek klíčů a vyhledala klíč o její ordinace, který měl zelenou barvu.
Mamka s taťkou se posadili na dvě černé, plastové židle a já se usadila na zelené lehátko. Měla to tam hrozně krásně zařízené. Zelené závěsy, zelené lehátko, zelený nátěr stěny, hned jsem si vzpomněla na Ady, který miluje zelenou. Všechno jsme probrali do detailů.
"Svleč si tričko a lehni si na záda" ukázala na lehátko. Ukázali jsme ji mou balónkovou terapii a také přišla řeč o masážích, na které pravidelně jezdím do Ježova. Ležela jsem na lehátku a uvědomovala jsem si své tělo. Ptala se mě na různé otázky, jako například které rameno je výš a které níž, jestli mám více váhu na levé lopatce nebo na pravé a nebo které rameno je blíže levému boku. Některé otázky byly až moc těžké na to, si uvědomit své tělo při skolióze a proto často padl výraz "já nevím". Po asi půl hodině otázek jsem se měla posadit na židli a opřít si lokty o lehátko. Začala mi obratel po obratli rovna a různě točit. Říkala, že se ty obratle začínají rotovat a tak se je snažila jakoby srovnat. Bolelo to a hodně. Jeden obratel dělala nejmíň patnáct minut. Když skončila, náramně se mi ulevilo. Domluvili jsme se na dalších schůzkách a my jeli všichni unavení domů.

Doma 17:00 hod.

Přijeli jsme domů a já se šla hned koupat. Po horké koupeli jsem dostala celkem hlad a tak jsem odcupitala do kuchyně, kde máma připravovala vaječinu. Když byla hotová, nandala jsem si na talíř a vychutnala si mou večeři. Poté jsem si šla lehnout do pokoje. Bylo kolem sedmi večer a já byla tak unavená, že jsem přivřela oční víčka a podlehla mé únavě.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly! 😊