Skolióza

40. kapitola

3. den na oddělení JIP

Celou noc jsem nemohla spát. Po třech hodinách zkoušení usnout jsem to vzdala, protože na nástěnných hodinách bylo ukázáno 6 h. V noci za mnou chodila sestra, která mi dávala v kapačkách léky od bolesti nebo injekční stříkačkou antibiotika. Taky jsem ji volala já, jelikož jsem měla žízeň nebo chtěla přetočit.
Na oddělení JIP nemohl být mobilní telefon normální, ten co má snad každý, protože by rušil signály těm všem strojům, na které jsem byla připojena, proto tam měli nějaký speciální, ze kterého se nedalo volat, mohli jen přijímat hovory. Proto vždycky mamka zavolala a oni mi donesli ten černý tlačítkový mobil. 

Jako každé ráno v sedm hodin mě přišly vzbudit dvě sestřičky. Rozsvítily zářivky a se slovy dobré ráno došly až k mé posteli. Jedna ze sester mě otočila na záda, jelikož jsem byla na boku. Druhá už připravovala lavorek se sprchovým gelem. Dala mi namočený hadřík v teplé vodě s již zmíněným sprchovým gelem a já se "umyla" sama. Měla jsem tak málo energie a cítila se jako v jiném těle. Pomalu jsem hadříkem obetřela pravou ruku a potom levou. Rozvázala mi anděla a já si tak umyla břicho a hrudník. Dále už jsem byla vyčerpaná, ano, čtete dobře, po umytí dvou ruk jsem opravdu byla. Sestřička mi vzala hadřík a umyla nohy. Po nohách následovala záda, už jsem byla více schopná sedět, proto odjistila postel a pomohla mi si sednout. Umyla mi záda a zavolala doktora na převaz. Když mi sundával náplast, bylo to moc bolestivé a nepříjemné. Nastříkal na ránu nějakou desinfekci, ale neštípala, toho jsem se nejvíc bála. Řekl mi, že mám jizvu moc pěknou a že se dobře hojí.
Znovu nalepil náplast, ale jelikož má jizva byla delší než očekával a delší náplasti neměli, museli kousek ustřihnout z další náplasti a ten kousek dolepit.
Trpíte nesnesitelnou bolestí, ležíte na jipce a větší štěstí než dostat měsíčky mít nemůžete? To jste na omylu, mně se to stalo. Takže navíc bolest břicha a hlavně přecitlivělost. Ty dny jsem byla v pohodě, ale teď začínám pořád jen brečet, brečet a brečet. Z toho mám taky teplotu a i kvůli teploty by mě nemuseli přeložit na pokoj, kde mám jít už teď někdy. Navíc se spekulovalo, že mám zánět močového měchýře, ale to byla jen teorie, dokud se nezjistilo, že mám své dny.
Vždycky si zavolám sestřičku a řeknu, že chci buď pít, studený obklad, přetočit, na záchod či jinak umístit mého hada.

Vizita se blížila a já už byla připravena. Sestřičky mi hezky ustlaly peřinu a vyměnili čaj, vlastně ho měnili skoro pořád, i když nebyl ani vypitý. Čaj tam byl totiž ve velké termosce.
Dveře se vysunuly a z nich vyšel docent s ostatními doktory a sestřičkami. Ptal se, jak se mám, jestli všechno cítím (kvůli ochrnutí), co můžu prozradit je, že určitý úsek na mých zádech a pod levými žebry  necítím do dnes.
Zapomněla jsem napsat do všech kapitol vyskytujících se na oddělení JIP, že při každé vizitě po mě doktor chtěl, abych zakývala prstami u nohou. Asi taky kvůli ochrnutí.

Po vizitě jsem zase zkoušela usnout, ale půl hodiny na to přišla sestra se snídaní. Posadila mě a vysunula malý stolek z postele. Vzala jsem si jahodový termix a k tomu přikusovala rohlík. Všechno mě nesmírně bolelo, i v krku, jelikož jsem měla trubici na dýchání při operaci, takže to logicky vedlo přes krk. Každé sousto bylo bolestivé. Sestřička mi ještě dala nějaký prášek, ať ho zapiju jak budu sedět, jelikož vždycky když jsem zavolala sestru, dávala mi napít v leže brčkem. Ten prášek byl tak šíleně moc slaný, že jeho chuť si pamatuji do dnes. Byl jako by jste si dali celou polévkovou lžíci soli do pusy.
Snědla jsem celý termix a rohlík asi půlku. Napila se čaje, zapila ten prášek a zavolala sestru. Když přišla, byla naštvaná, že jsem toho snědla tak málo, ale já už nemohla. Nebo mě spíše všechno tak moc bolelo.

Ahoj milí čtenáři! Snad se vám po delší době kapitola líbila. Holky, které mají nebo měli taky skoliózu, můžete se ozvat, ráda s něčím poradím nebo pomůžu. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊