Skolióza

3. kapitola

S Lucy jsme si lehly do ložnice na postel, pustily si písničky a obě se věnovaly svým mobilním telefonům.

 "Vendy, dones mi prosím pití."

Poprosila mě Lucy a udělala na mě psí oči. Zašla jsem tedy do kuchyně a přinesla jí celou minerálku. Opět jsem si lehla, když v tom jsem ucítila na zádech nepříjemné kousnutí. Nejspíš mě štípnul komár, tak jsem vyskočila z postele a řekla Lucy, aby se na to podívala. Nejspíš to komár byl, ale to Lucy vůbec neřešila, protože viděla něco mnohem horšího.

"Vendy?! Co to máš za hrb?!" vykřikla.

Já se lekla a křikla po ni, aby mi záda vyfotila. Na fotce jsem opravdu viděla, že něco není v pořádku, a tak jsme vzaly notebook a četly si různé články o skolióze. Věděly jsme, že to bude právě skolióza, protože Lucy chodí na zdravotní školu a zrovna v tu dobu se o tom učili. Začaly mi po tváři stékat horké pramínky slané vody. Hned jsem zavolala taťkovi.

 "Tati, my...my musíme jet k doktorovi, nejspíš mám skoliózu," špitla jsem ubrečeně.

 "Počkej až přijedu domů z práce, vyřešíme to spolu," řekl klidným hlasem.

Kolem šestnácté hodiny konečně přijel taťka a já mu ukázala můj hrb a vysvětlila mu, co se skrývá pod názvem skolióza. Pořádně se vyděsil, ale nedělal ukvapené závěry a počkal na mamku, která přijela o půl hodiny později. Řekla jsem jí to samé co tátovi a ukázala hrb s vystrčeným bokem. Otočila se na taťku a jejich přezdívkou řekla smutně.

"Myši, je to úplně špatné, na zítra si vezmu volno a zajedu s ní k doktorovi."

Všichni jsme měli zkažený večer. Šla jsem spát hned po tom, co jsem se osprchovala a vyčistila si zuby. Celou noc jsem nezamhouřila oči a jen brečela. Ještě jsem si psala s Ady a popisovala ji mou nemoc. Na našem chatu v ten večer padaly jen smutné, brečící smajlíky. Strašně jsem se bála. "Musím vydržet do zítra," řekla jsem si v duchu pro uklidnění.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám že se vám kapitola líbila. Budu ráda za každý komentář, hlas nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly❤