Skolióza

28. kapitola

Dojeli jsme na místo. Přesně na to mi velmi známé místo k mému obvodnímu lékaři. Otevřeli jsme těžké, bílé dveře a vešli do místnosti. Cítila jsem ten přestup ze zimy do tepla. Posadili jsme se na červené židle a vyčkali na příchod sestřičky. Otevřely se bílé dveře, které vedly do ordinace doktora, sestra zavolala mé příjmení a my se společně s mamkou zvedly ze židlí a vyzuli si boty, které jsme nechali před dveřmi a vešli do místnosti. Když se doktor podíval na papír, kolik krve a kolik zkumavek mi mají odebrat, zhrozil se. Zkumavky byly např. na zjištění mé krevní skupiny, srážlivost krve apod.
"Na co tolik zkumavek potřebují? Tolik množství se u dětí dělá jen velice zřídka." Řekl a měl velmi podivený výraz v obličeji.
"Můžeme tedy začít" podíval se na sestřičku, která už stála u pultu a chystala nějaké ty zkumavky a jehlu na odběr krve. Když přišla, řekla mi, abych si lehla, jelikož to bude asi na dýl. Položila jsem se na modře zbarvené lehátko a jako u každého odběru krve, na kterém jsem byla, jsem začala cvičit s rukou. Když už mi řekla, že to stačí, jehla projela mou kůži a zapíchla se do žíly. Trochu to štíplo. Asi tři kapky krve omylem stekly po mé ruce na lehátko. Sestra si vzala první zkumavku a začala jí plnit mou krví. Když už ji měla plnou, vzala další a další. Když byla u čtvrté zkumavky, krev tekla velice pomalu. Zeptala se, jestli jsem ráno něco pila. Odpověděla jsem, že čaj, který byl sladký. Ona nás informovala, že když mám teď v krvi cukr, krev bude téct pomalu, proto se před odběrem krve má pít jen čistá voda. To jsme však netušili a tak krev kapala velice pomalu. Čtvrtou zkumavku tedy naplnila asi za deset minut. Když krev tekla už velice málo, až skoro netekla, musela mi napíchnout druhou ruku, neboli druhou žílu. Vyndala tedy kanylu z mé pravé ruky a zapíchla novou do mé levé ruky. Tam taky netekla nějak rychle, ale už tekla rychleji, než v mé pravé ruce. Začínalo mi být divně a špatně. Myslela jsem, že snad omdlím. Sestra se na mě podívala a řekla mi, že už to za chvíli bude. Nejspíš poznala, že mi už není nadvakrát. Když konečne má krev naplnila poslední zkumavku, asi sedmou nebo osmou, posadila jsem se a měla jsem pocit, jakobych se aspoň půl hodiny točila pořád dokola. Hrozně se mi točila hlava a bylo mi slabo. Když jsem vstala, málem jsem spadla, proto mě musela mamka podepřít. Vyšli jsme z ordinace, nazuli si boty a oblékli bundy. V autě jsem se na sebe podívala do zrcátka. Byla jsem velmi bledá, jelikož mi vzali hodně krve. Bylo mi taky celkem špatně. Přála jsem si být už doma v teplé posteli.

Ahoj milí čtenáři! Byla bych moc ráda, kdyby jste si přečetli mou novou knížku Bed Best Friend😆.
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊