Skolióza

19. kapitola

"Vendy, dívala jsem se na hodnocení nemocnice Karviné a nejsou špatní, ale byla by lepší fakultní nemocnice v brně. Jsou nejlepší z celé české republiky a východní Evropy, jenže nevím, jestli se tam dostaneme. Dneska napíšu email docentovi, který si operace vybírá sám a uvidíme jestli mi odpoví" řekla mamka. Sedla si za notebook a začala email psát. Napsala kolik stupňů křivky mám a že by byla ráda, kdyby operace proběhla ve FN Brno.
Odběhly necelé tři minuty a mamka se na email podívala nejméně dvacetkrát.

"Vendy!!!!!" Vykřikla mamka. Přiběhla jsem k ní z pokoje do obýváku nejrychleji jak jsem mohla, protože jsem si myslela, že se ji něco stalo. Avšak jsem uviděla rozzářenou mamku dívající se do obrazovky notebooku.

"Odepsal?!?" Zeptala jsem se s velikou radostí.

"Jo!! Přečti si to!" Vyjekla radostí.

Usadila jsem se na židli vedle mámy a email si přečetla asi pětkrát a v něm stálo něco jako to, že je moc rád, že jsme si vybrali zrovna jeho a jestli by jsme měli tedy zájem, ať přijedeme 13.1. v 10h. na konzultaci.
Máma hned volala tátovi, který když přijel z práce, donesl zákusky. Sedli jsme si k televizi a vychutnávali si lahodný dezert. Bylo to takové štěstí v neštěstí.

***

Další den jsem se probudila s pocitem, který byl smíšený. Byla jsem ráda, že nás docent přijal. Ale na druhou stranu jsem pořád byla smutná (slabé slovo) z mé nemoci. Za deset dní pojedeme do Brna na konzultaci. Už teď se bojím co všechno se tam dozvím. I když toho vím hodně z internetu, avšak specializovaný chirurg bude vědět víc, než internet.

***

"Ahoj Lucy" pozdravila jsem svou sestru, když vcházela do domu.

"Čau" koutky úst mírně zvedla, tudíž vytvořila krásný, upřímný úsměv.

"Co budeš dneska dělat?"

"Asi půjdu na koně"

"Můžu jít s tebou?" Udělala jsem psí oči a zahleděla se jí do jejích tmavě hnědých očí.

"No jo" zasmála se.

"Fajn, tak na kdy mám být připravená?" Ještě jsem se zeptala, když Lucy odcházela do svého pokoje.

"Tak na tři" křikla z pokoje.

***

Cesta autobusem netrvala moc dlouho, přibližně dvacet minut. Vešli jsme na zahradu, kterou vlastnila Lucy kamarádka a která má dva koně, Amose na kterém jezdí a Sára, na které jezdí Lucy. Dneska byla v práci a tak jsem měla Amika já. Vykydali jsme a poté koně vyčistili, nasedlali a mohli jsme vyrazit.
Jeli jsme na vyjížďku. Po betonové cestě podkovy koňů klapaly a já si tenhle zvuk užívala. Kdysi dávno jsem na koních jezdila, takže jsem se nebála a něco jako 'jak držet otěže nebo jak správně sedět' jsem znala. Chvíli jsme šli po cestě, na které nejezdila žádná auta a poté uviděli louku, na které jsme se rozběhli a nechali koně tryskat jak jen mohli. Vítr mi foukal do vlasů. Byl to naprosto skvělé. Louka skončila a my se opět vydali na cestu, která vedla ke krásnému splavu, kam skoro pokaždé jezdíváme.
Pokochali jsme se tou nádherou a vydali se zpět domů. Koně jsme odstrojili a zavedli do stáje a my s Lucy se šli převléct z rajtek a chapsů.

Den skončil tak rychle, že jsem dnes ani na skoliózu nepomyslela. Byl to skvělý den, ale také hodně unavující, takže jsem o půl deváté zalezla do své postele a ihned usnula.

Ahoj milí čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊