26. kapitola

371 21 6
                                    

Právě jsem přišla od kavárny s Adél a jdu si dát horkou vanu. Napustila jsem ji a dala do ní trochu pěny, kterou mi koupila Ady k vánocům z Avonu. Miluji se naložit do horké vany, ze které se vznáší pára, která se po chvíli rozplyne v kapky vody na zrcadle. Udělala jsem si drdol a svlékla se. Lehla jsem si do vany, relaxovala jsem a přemýšlela nad všemi událostmi, co se v posledních měsících udály. Hodinu jsem ležela ve vaně a poté jsem vylezla i přes to, že se mi vůbec nechtělo, protože má záda už bolely z té tvrdé, sněhově bílé, akrylátové vany.
Osušila jsem se a oblékla své nejoblíbenější pyžamo a na něho nahodila růžový župan. V pokoji jsem si sedla ke svému pracovnímu stolu a otevřela notebook. Následně jsem se přihlásila na wattpad a šla do kuchyně, kde jsem si uvařila mátový čaj a vzala nějaké sušenky. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a znovu usedla do pohodlné židle. Psala jsem tak hodinu, ale pak jsem nemohla už vydržet sedět, tak jsem si lehla a ještě pár vět dopsala na mobilu. Hodiny na mé poličce ukazovaly půl jedenácté a proto jsem se rozhodla jít spát.

Ráno jsem se vyspala do "růžova" a nikdo nebo nic mě nevzbudilo, takže jsem spala až do desíti.
"Zítra jdeme na vyšetření k neurologovi a taky jdem k doktorovi. Odebere ti krev." Oznámila mi máma hned po ránu "skvělou informaci". Sedla jsem si k televizi a vzala si ze stolu nakrájenou bábovku, kterou mamka včera pekla.
"Na lince máš čaj" usmála se na mně.
"Děkuji" uculila jsem se a zvedla z měkkého gauče a znovu se vrátila k televizi, teď už s vroucím čajem.
Po snídani jsem se odebrala do pokoje, kde jsem si otevřela notebook a vyhledala seznam, jelikož potřebuju taťkovi poslat pár dokumentů na vytisknutí. Všimla jsem si jedné ikonky, kde bylo napsáno "Kvůli těžké skolióze a hrbu se jí smála celá škola. Teď se na ně dívá z přehlídkového mola."
Hned jsem na to klikla a přečetla si celý článek o dívce jménem Zoe Blenkinsop (viz média). Také měla skoliózu, kterou řešila operací. Teď se stala modelkou i přes jizvu na zádech. Dalo by se říct, že je tak trochu můj vzor. Hrozně jsem se bála operace a budoucího povolání. Zoe mi dokázala, že i přes to se mohla stát tím, kým chtěla být.

Ahoj milí čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊

SkoliózaKde žijí příběhy. Začni objevovat