Ráno jsem se probudila a slyšela hlasy z obýváku, byla to máma. Domlouvala všechna předoperační vyšetření. Pár datumů jsem zaslechla, ale nevěděla jsem od jakých vyšetření jsou. Vstala jsem, roztáhla žaluzie a poté otevřela okno. Nahodila jsem na sebe svůj růžový župan, který mi bude sloužit v nemocnici. Promnula jsem si oči a vzala si své ponožkové papuče s mašlí a vydala se za mamkou do obývacího pokoje.
"Ále, není možné, že jsi vstala" ušklebila se na mě mamka. Já se zasmála. Obývák máme spojený s kuchyní a tak jsem udělala pár kroků a stála jsem u ledničky, kde jsem si vytáhla dvě vajíčka a máslo. Na pánvičku jsem dala rozpustit máslo. Poté zalila vajíčky a dochutila. Vyšla jsem z balkónových dveří na terasu a utrhla menší trs pažitky. Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a nakrájela pažitku, kterou jsem vhodila do vaječiny. Potom jsem už jen servírovala a usadila se k televizi. Pustila jsem si ji a u toho jedla svou snídani.
Když jsem talíř vyškrábala, donesla jsem ho na kuchyňskou linku a šla do koupelny, kde jsem si umyla obličej pleťovou vodou a vyčistila si zuby. Učesala jsem si své krátké vlasy a stáhla je do drdolu. Mamka si šla ještě na chvíli lehnout do ložnice, tak jsem šla za ní a lehla si na taťkovou půlku manželské postele. Taťka byl v práci a Lucy u svého přítele.
"Tak co, už víš datumy těch všech vyšetření?" Zeptala jsem se s krapet lítostivým hlasem.
"Jo, ještě mi chybí neurologie a RTG plic" odpověděla.
"Mám to všechno napsané v kalendáři, tak se můžeš mrknout" pokračovala.
"Jojo, já se potom podívám" pousmála jsem se na ní. Viděla jsem z mámy vyčerpání ze všeho toho stresu, lítosti, strachu a hlavně breku. Každý večer plakala. Každý večer mi ji bylo tak hrozně moc líto. Každý večer jsem tam byla s ní a objímala ji. Každý večer byl hrozný. Taťka byl silný a neplakal, avšak máma mi říkala, že když jsem šla spát, také mu steklo pár slz. Ale musel být silný a podržet mě, mamku i Lucy.
Takže za dvacet tři dnů se zbavím mých starostí se skoliózou a nastanou nové starosti a to jsou rehabilitace a hlavně pooperační léčba celkově. Když se nebudu moct zohnout, všechno se budu muset naučit. Když mi něco spadne, musím si kleknout abych si to podala. Věci, jako je koupání, oblékání a podobně bude za mě dělat máma. Jsem zvědavá na můj nový život s tyčemi v páteři.
Ahoj milí čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊
ČTEŠ
Skolióza
Non-FictionPříběh šťastné dívky plnící si své sny, které se v okamžiku zhroutil svět. Najde cestu zpět? Podle skutečné události. 3.3. 2017~ #1 populárně naučná kniha
