Skolióza

43. kapitola

4. den na oddělení JIP

Ráno, přesně v šest hodin, mě přišly vzbudit dvě sestřičky. Jedna začala chystat léky, zatímco druhá připravovala lavorek s vodou a sprchovým gelem. Řekly mi, že se půjdu odpoledne koupat. Čehož jsem se trochu bála, jelikož má jizva byla stále velmi čerstvá a navíc moc bolavá.
Zbytek dopoledne probíhal tak, jako každý den- snídaně, rehabilitace, spánek. Jen jedna věc se lišila od ostatních dnů. Volala mamka, která mi řekla, že za mnou dneska možná příjdou (taťka, mamka, Lucy) na návštěvu, pokud to doktor dovolí, jelikož na oddělení JIP byl zákaz vstupu kvůli chřipkové epidemii. Nedá se vyjádřit, jak jsem byla nesmírně šťastná. Opravdu to nedokážu ani napsat, ale myslím, že mě pochopíte.
Nastal čas snídaně, blonďatá sestřička mi donesla mi velký tác, na kterém se nacházely dva rohlíky, med, máslo, džem, jahodový termix, jablko a káva.  Vybrala jsem si pro tentokrát termix. Nemocniční káva mi nechutnala, proto jsem ji nechala celou tak jako zbytek věcí, co se nacházely na tácu. Dnes jsem neměla moc hlad. Napila jsem se čaje a zavolala sestru, aby mě dala lehnout a odnesla mou snídani. Přišla téměř okamžitě a zeptala se mě, jestli si chci chvíli posedět. Na nic jsem nečekala a hned odpověděla, že ano, jelikož ležení mi už leze krkem. Odnesla snídani a já se dívala z okna, byla zrovna zima, ale žádné načechrané polštářky sněhu bohužel nebyly. Lidé chodili po ulici, někteří spěchali, nějací šli zase dost pomalu a smáli se se svými kamarády. Taky jsem zahlédla krásný zamilovaný pár. Tak moc jsem chtěla být pryč odsuď. Aby jste si nemysleli, že se nacházím v prvním patře, protože popisuji pohled mýma očima, byla jsem ve třetím, ale z něj byl krásný výhled. Bohužel všechno jednou končí, taky kochání se výhledem z nemocniční budovy skončilo, když přišla sestra a dala mě si lehnout. Opět jsem viděla zářivky, které nesvítily. Na chvíli se mi zavřely oči a já usnula.

***

Přišla za mnou sanitářka, která mi oznámila, že se jdu umýt do koupelny. Poprvé. Posadila jsem se, vstala a následovala tu paní. Zastavili jsem se po asi dvaceti krocích, u krásně bílých dveří. Vešli jsme dovnitř a tam bylo vše z kachliček. Malá útulná místnost s židlí uprostřed a sprchou vedoucí ze zdi. Svlékla mě z anděla a já se posadila na židli. Zapla vodu a já rukou zkusila jestli není příliš horká nebo studená. Když byla akorát, namířila slabý proud směrem na mě a sprchovým gelem jsem si umyla břicho a ruce. Nohy mi už myla sanitářka. Měla jsem jizvu zalepenou náplastí, která byla voděodolná, ale i tak nemohla riskovat a radši záda opláchla jen lehce a mimo jizvu. Potom mi umyla vlasy, měla sice nějaký nejlevnější kopřivový šampón, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Vlasy jsem za ty dny měla už tolik mastné, že jsem byla přímo šťastná, když mi voda stékala z vlasů pryč. Osušila mě do velké bílé osušky a na vlasy dala turban. Vklouzla jsem do voňavého čistého anděla a cítila se konečně jako člověk. Když jsme přišli na pokoj, dala mě lehnout i s turbanem. Po chvilce přišla a nesla fén, takže jsem se zase posadila a vlasy mi vyfénovala. Znovu jsem si lehla, jenže po chvilce jsem si opět sedala kvůli obědu. Dušená mrkev s bramborem a vepřovým masem mi moc nechutnala, proto jsem snědla jen půlku. Když sestra odnesla tác a já si konečně lehla, usnula jsem.
Nejspíš ve dvě hodiny odpoledne mě vzbudila rehabilitační sestra a já se šla zase projít a cvičit. Když odcházela, zeptala se nás všech tří holek, jestli chceme zapnout rádio. Všechny jsme souhlasily, protože to ticho v tak velké místnosti bylo ohlušující. Nastavila nějakou stanici, která měla tak příšerné písničky, že jsme dostávaly s holkama záchvaty smíchu. Myslím, že aspoň na chvíli jsme nemyslely na tu bolest.
Blížila se návštěva mé rodiny. Byla jsem vcelku nervózní, jelikož jsem nechtěla, aby mě viděli takhle. Vím, že z toho budou špatní, což nechci, ale na druhou stranu je chci vidět a nesmírně se těším.

Ahoj milí čtenáři! Snad se vám po delší době kapitola líbila.
Holky, které mají nebo měli taky skoliózu, můžete se ozvat, ráda s něčím poradím nebo pomůžu. Mějte se krásně a u další kapitoly❣