Skolióza

44. kapitola

Pokračování 4. dne na oddělení JIP

"Áááá, rodina Vendulky!" Zastavilo se mi na chvíli srdce, když jsem uslyšela tyto slova mé nejoblíbenější sestřičky za dveřmi. Vlasy jsem si zastrčila za uši, aby se mě tak moc nelekli. Upravila hadičky v nose, nahodila trochu falešný, jelikož v téhle místnosti, situaci a životní zkušenosti mi moc do smíchu nebylo, ale čirou radostí vytvořený úsměv a už jen čekala na svou milovanou rodinu. První do místnosti vešla mamka, po ní Lucy a nakonec taťka. Všichni se na mě dívali shovívavě, s neskutečnou lítostí v očích, až mi jich bylo líto z toho, jak je jim líto mě. Taky nechyběly slzy, které se draly na povrch tak silně, že nešly ukončit, ačkoliv jsem moc chtěla. Taťka společně s mamkou zůstali silní, nechtěli plakat přede mnou, za což jsem jim byla neskutečně vděčná. Najednou jsem měla tolik motivace, těšila jsem se domů za rodinou, svým pejskem a za svou nejlepší kamarádkou. Neříkám, že před tím jsem se netěšila, ale teď to bylo ještě intenzivnější. Povídali jsme si, a když přišla řeč o výšce, zavolala jsem sestřičku, jestli bych se nemohla na chvíli postavit. Sestřička byla v pokoji téměř hned, sklopila zábrany a odepnula mě ze všech přístrojů, já jsem se pomalu posadila, potom nás nechala o samotě. Stehnama jsem se posunula až k okraji postele a pak sklouzla dolů, tudíž na podlahu, která mě zastudila i přes stahovací ponožky. Vedle mě se postavila Lucy, byla jsem o deset centimetrů vyšší, než před operací, teď jsem byla stejně vysoká jako Lucy, možná o trošku vyšší. Byl to divný pocit, přes noc takto vyrůst. Přes rozparek anděla se podívali na mou jizvu, ač zalepenou obrovskou náplastí. Pak jsem si lehla a sestřička mě zapojila na všechny přístroje, potom zase odešla.

 Vpravo od mé postele se nacházelo okno, za kterým byl další pokoj, ale mělo žaluzie, takže přes něj nešlo vidět. Mamka se tam chtěla nakouknout (mám zvědavou maminku), jen neodhadla vzdálenost čela a okna, tudíž se ozvala malá rána, když se mamčino čelo setkalo s oknem. Všichni se začali smát, takže to rozptýlilo tu smutnou náladu, která byla v místnosti mezi mnou a mou rodinou. Po zbytek návštěvy jsme si povídali, Lucy mě hladila po vlasech a držela za ruku. Byl to tak krásný pocit být po tak dlouhé době s rodinou. Návštěva trvala maximálně půl hodiny, pak přišla sestřička a požádala mé rodiče a Lucy odejít. Mamka mi ještě řekla, že za mnou zkusí přijít i zítra, pokud to docent dovolí. Při odchodu mi všichni dali pusu na tvář nebo na čelo a mi se zase začaly drát slzy na povrch. 

Před dvěma dny jsem vždy musela volat sestřičku, aby mi dala napít, ale teď si můžu vzít skleničku sama a napít se brčkem, takže když odešli, hned jsem se napila. Potom jsem si dala jablko, které jsem si vzala z tácku ze snídaně. Cítila jsem se dobře, i přes bodavou bolest na celé ploše mých zad. Chvíli jsme si povídali s holkami, chvíli jsem spala, na JIPce se toho moc dělat nedá. Kolem páté hodiny k večeru za mnou přišla sestřička, která mi dala zase antibiotika, léky proti bolesti do kapačky a vyměnila konvici s čajem. Zeptala se mě, jestli se už těším na normální pokoj, odpověděla jsem jí, že ano, protože tam bude mobil, knížky, mamka. Na chvíli se zamyslela a řekla, že má nějaké časopisy, které mi může půjčit. Z téhle zprávy jsem byla velmi šťastná, jelikož pocit, že se nebudu nudit a budu si číst, byl skvělý. Bylo mi v tu chvíli, jestli mi donese časopisy o motorkách. Netrvalo dlouho a sestřička mi přinesla ony časopisy. Do teď si pamatuji, že jsem četla o Daně Morávkové, při téhle vzpomínce se vždy musím pousmát. Zbytek večera uplynul rychle, večeře a spánek. Vzbudila jsem se jen v jednu ráno, jelikož mi sestřička přišla opět dávat různé léky. Potom jsem znovu usnula a nevzbudila se až do šesti ráno, kdy mě sestřičky vzbudily a připravovaly na ranní vizitu. První noc, kterou jsem prospala celou, jindy jsem nemohla ani usnout nebo jsem se budila každé dvě hodiny.

 Lepší se to, pomyslela jsem si.

Ahoj milí čtenáři! Snad se vám po delší době kapitola líbila.
Holky, které mají nebo měli taky skoliózu, můžete se ozvat, ráda s něčím poradím nebo pomůžu. Mějte se krásně a u další kapitoly.❤