Skolióza

24. kapitola

O osm dní později
Od čtyř hodin ráno nemohu dál spát. Nejspíš ve mě probouzí stres mé první předoperační vyšetření. Dnes podstoupím spirometrii a RTG plic. Rentgen bude celkem v pohodě, jen se tam postavíte, akorát musíte být svlečení do spodního prádla, což není úplně příjemné. Na spirometrii jsem ještě nebyla, představuje vyšetření kapacity plic a tak celkový výkon plic. Domluvili jsme se s mamkou, že z domu vyjedeme o půl osmé, abychom tam byli dříve a třeba přišli na řadu dříve. Přesný čas je ranních osm hodin. V šest hodin ráno jsem se rozhodla vstát a dát si snídani. Teplou peřinu jsem odkryla z mého těla. Otřásala jsem se nad tím chladem mimo peřinu, tak jsem otevřela skříň a z věšáku si podala svůj růžový župan, který jsem dostala do nemocnice. Oblékla jsem si na sebe tu hebkou, hrubou látku a pokračovala za mým cílem. Všichni ještě spali a tak jsem se snažila být co nejvíce potichu. Vzala jsem si z šuplíku čokoládové müsli a zalila ho mlékem. Otevřela jsem lednici abych se podívala, jestli nemáme džus. Koukal na mě jahodový a tak jsem ho vzala a nalila do skleničky. Svou snídani jsem si vzala do pokoje a tam se dívala na YouTube nebo projížděla sociální sítě a u toho jedla svou svačinu. Když byla miska prázdná a sklenice džusu také, odebrala jsem se do kuchyně odnést nádobí a hned poté mě nohy dovedly do koupelny, kde jsem si umyla obličej a vyčistila zuby. Měla jsem ještě čas a tak jsem si šla na chvíli lehnout. Uslyšela jsem cvaknutí kliky a už jsem věděla, že se mamka vzbudila.
"Dobré ráno" s úsměvem na tváři jsem jí pozdravila.
"Ahoj" věnovala mi nepatrný úsměv a dál se věnovala přípravě své a taťkové kávy.
7:00 hod.
Na vyšetření jsem se oblékla slušně, vzala jsem si černo bílé proužkované tričko, které jsem si zastrčila do obyčejných černých ryflí (viz média). Vlasy jsem si spletla do dvou francouzských copů a nanesla řasenku.
Vyjeli jsme tak, jak jsme se domluvili a do čekárny jsme dorazili v 7:45 hodin.
"Kachtíková" sestřička otevřela dveře a zvolala mé jméno. Ihned jsem vstala a šla ke dveřím, kde na mě čekala milá sestra. Mamka zůstala v čekárně, jelikož do ordinace nemohla.
"Svleč se do spodního prádla a pojď za mnou." Na židli jsem položila poslední kus látky, který jsem měla sundat a šla za sestrou.
"Máš na sobě něco kovového? Náušnice nebo nějakou sponku?" Zeptala se. Já jsem jí odpověděla, že nemám. Postavila mě k černé tabuli a nastavila přístroj podle mé výšky tak, aby směřoval na plíce.
"Teď chvíli nedýchej a nepolykej" oznámila, zapla rentgen a ztratila se ve dveřích. Přístroj udělal pár zvuků, jako když fotíte nebo tak něco. Po asi deseti sekundách přišla sestra zpátky a řekla
"Můžeš se obléct" oblékla jsem se s radostí, jelikož mi už naskakovala husí kůže a jednak mi to bylo nepříjemné. Vyšla jsem ze dveří po tom, co mi dala nějaký papírek a řekla, kdy si mám přijít pro CD na kterém budou rentgeny.
"Tak, rentgen máme. Teď jedeme do Frýdku na tu spirometrii" oznámila mi máma když nastartovala motor.

Ahoj milí čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊