Skolióza

48. kapitola

Jako každé ráno v  šest hodin tady v nemocnici mě mile vzbudila malá černovlasá sestřička, která mi donesla léky, přišla mi píchnout antibiotika a nachystat na malou vizitu doktorů. To znamenalo, že mi dala místo mého pyžama anděla, ustlala postel, já si šla umýt obličej, zuby a učesat vlasy. Když jsem si lehla zpátky do postele a čekala až přijdou doktoři, projížděla jsem opět sociální sítě a psala si s kamarády a rodinou. 

Čtyři doktoři vešli do pokoje asi kolem půl sedmé, první se zastavili u mé nové spolubydlící, ptali se jí na její koleno a uklidňovali jí před následnou operací. Pak šli k mé posteli, ptali se na otázky jako každý den, což znamená, jestli nemám nějaké problémy, podívali se mi na jizvu, říkali, že se dobře zotavuje a že vypadá pěkně. Po vážném tématu si udělali pár vtípků a ještě jsem musela zahýbat prstama na nohách. Potom už šli do dalšího pokoje a já šla znovu spát.

Vzbudila jsem se kolem deváté hodiny, kdy mamka už seděla na židli vedle mě  a cosi dělala na mobilu. Pozdravila jsem ji a chvíli potom přišla rehabilitační sestra, s kterou jsem opět cvičila. Dnešní den se celkem táhl, buď jsem si povídala s mamkou, četla si knihu, byla na mobilu nebo jedla. I když se den táhl, byl dnešek něčím výjimečný.

Na oběd šla mamka do restaurace. Volala mi, jaký jsem měla oběd já, odpověděla jsem jí pravdivě, tedy že to byl další nemocniční oběd, asi si to dokážete představit. Rozloučily jsme se s tím, že dorazí do hodiny.

Když jsem měla podrážděný nos z trubiček, které jsem tam měla pár dní na jipce, hodně mě v něm bolelo. Odpoledne po obědě se mi spustila krev, myslím tím fakt hodně krve. Zrovna mi v tu dobu přišla sestra dát další prášky a antibiotika. Rychle vzala studený ručník a společně jsme počkaly, až se krev zastaví. Přesně v tu dobu ale přišla taky mamka. Jenže ne sama, vedla mi návštěvu, což byl taťka. Měla jsem neskutečně velkou radost. Rodiče mi taky donesli výborný zabalený oběd z restaurace kde byli, konečně dobré jídlo po těch nemocničních. 

S rodičema jsem si povídala asi hodinu. Řekli mi, že taťka přijel na víkend, jelikož byl pátek. Takže za mnou bude teď chodit s mamkou. Povídali jsme si taky o tom, že dole v nemocnici je velký bufet, takže bychom mohli zajít na kávu nebo zákusek. Bylo to pro mě něco úžasného, protože celých deset dní ležet jen na posteli je únavné a nudné. Jen jsme se museli ještě domluvit s doktorem jestli vůbec můžu opustit pokoj kromě sprchy. 

Mamka mě okoupala kolem šesté hodiny, rodiče odešli a já zůstala zase sama. Dala jsem si večeři a šla na chodbu zavolat Ady a rodině. V nemocnici toho není moc co dělat, takže hodiny ubíhaly sice strašně pomalu, ale ubíhaly nic neděláním. Kolem desáté jsem usnula únavou.