Skolióza

11. kapitola

"Ách jo.. Zase pondělí.." řekla jsem si při zvonění mého budíku v šest hodin ráno. Zívla jsem si a vstala z teploučké postele. Rozespale jsem se došourala na záchod a poté jsem šla do kuchyně něco sníst. Dala jsem si müsli a pomerančový džus.
Mé kroky po snídani směřovaly do koupelny, kde jsem si vyčistila zuby, vyžehlila vlasy a dala si řasenku.
V pokoji jsem si otevřela skříň a přemýšlela, co si vezmu. Nakonec jsem vybrala kraťasy, kytičkovaný crop top a na ruku navlékla tři náramky. Do vlasů si připla žlutou mašli a o lem trička si pověsila sluneční brýle (viz media).
Vzala jsem si batoh a šla si nazout bílé, nízké conversky.
Autobus jel za 4 minuty a já začala stresovat, že to nestíhám. Přiběhla jsem na zastávku. Stáli tam lidi, takže jsem usoudila, že nejspíš ještě nejel. Otočila jsem se na cestu, kde měl autobus přijíždět. Chvíli jsem se dívala jak jezdí nějaká auta a pak jsem zahlédla tu zelenou krabičku. Odepla jsem zip u batohu a vytáhla peněženku.

*Ve škole*
V šatně jsme se potkaly s Ady a společně šli do třídy. Sedly jsme si na své místa, s Adel sedíme spolu a začaly se chystat na první hodinu. Měli jsme fyziku, kterou společně s Ady nesnášíme.

"Crrrr..." škola skončila a my se rozutekli ze třídy. Opět jsme s Adel pospíchali na oběd, protože po škole jdu k ní, tak aby jsme tam byli co nejdříve a tudíž měli více času.

Oblékli jsme se a vydali cestou k Adinému baráčku. Šli jsme ještě s jedním klukem Paťou, ke kterému jsem se měla dost blízko a bydlí od Ady kousek.
Cesta trvala dlouho, protože když jdu s těma dvěma, jdeme ještě pomaleji, než slimáci. Povídáme si o různých blbostech, smějeme se, ale někdy se i trošku rafnem. Je to úžasné mít kolem sebe tyhle dva.
U Ady jsme si zapli na televizi YouTube a pistili si písničky.
"Vendy! Něco si musím pustit!!!" křikla Adel. Napsala na YouTube Die woodies a pustila zábavné video se dvěma muži jak zpívají a do toho dávají ptačí zvuky. Smály jsme se asi patnáct minut a video pořád pouštěli dokola.
Když už nás to nebavilo a začali jsme se nudit, rozhodli jsme se, že půjdeme ven s Miou (Adel pes-bígl), vezmeme zrcadlovku a nafotíme nějaké fotky Adel a Mii.
Aďa si vzala šaty a krosky. Krosky si vzala proto, že stejně budeme fotit bez bot. Dala Mii postroj a připla ji na vodítko.
Směřovaly jsme po štěrkové cestičce k lesu. Naše postavy pomalu mizely za kmenama stromů a štěrková cesta se pomalu měnila ve lidmi vyšlapanou pěšinu.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly! 😊