Ahoj milí čtenáři! Rozhodla jsem se psát novou knížku Bad Best Friend. Byla bych moc ráda, kdyby jste si ji přečetli. Velice mě baví psát a budu moc ráda za každý hlas, komentář a taky přečtení!😆
***
Dnes mě čeká neurologie a také odběr krve. Na neurologii jsem ještě nikdy nebyla a proto mám celkem strach. Odebrání krve jsem už zažila, takže si myslím, že to bude v pohodě, ikdyž moc nemám ráda jehly, ale musím si zvykat, myslím, že v nemocnici jich zažiju až až. Po velmi náročném vstanutí z postele jsem se doplahočila do kuchyně, kde jsem si dala jen müsli do misky a nalila do skleničky jablečný džus. Sedla jsem si k televizi a projížděla sociální sítě. Po nejspíš půl hodině vstanula také mamka, která si následně po našem rozhovoru šla uvařit kávu, s kterou si poté sedla do jejího oblíbeného křesla. Já jsem snídani měla snězenou a tak jsem misku odnesla do myčky a sklenici položila na dřevěnou linku. Po snídani mé kroky vedly do koupelny, kde jsem si umyla obličej, dala si trochu řasenku a vlasy svázala do drdolu. V pokoji jsem strávila nejmíň půl hodiny, jelikož jsem si vybírala můj dnešní outfit. Nakonec jsem se rozhodla pro šedé tričko s kapsou u klíční kosti, vínovou mikinu, tmavě modré skinny a bílé, nízké conversky. Mamka už byla taky nachystána a tak jsme vyjeli. Nejdřív na neurologii a poté na krev.
Neurologie
Opět jsme se posadili do čekárny. Po chvilce sestřička zvolala mé příjmení a tak společně s mamkou po boku jsme se vydaly do ordinace paní doktorky. Vůbec jsem nevěděla co mám čekat, jak už jsem se zmiňovala, nikdy jsem na vyšetření neurologie nebyla. Pozdravili jsme se vzájemně s paní doktorkou a tak, jako u každého doktora či doktorky mi řekla, abych se svlékla. Nejdřív si mě prohlížela zepředu, poté zezadu, v předklonu a ptala se na různé otázky ohledně skoliózy. Nejčastěji odpovídala mamka, ale některé otázky, jejichž odpovědi byly ano nebo ne jsem zodpověděla sama. Jsem velice stydlivý člověk, takže nedokážu mluvit jen tak s člověkem, kterého vidím poprvé v životě. Po několika minutách mi řekla ať si lehnu na lehátko a tuto větu doprovodila ukázáním rukou na ono lehátko, které stálo v rohu místnosti. Lehla jsem si a paní doktorka vytáhla ze svého pracovního stolu jakési neurologické kladívko (viz média) a začala mě jím klepat po nohách a také rukách, no zkrátka skoro po celém těle. U toho se ptala na otázky např. jestli to cítím, jestli to bolí, jestli cítím brnění apod.
Po tomto už nenásledovalo žádné jiné vyšetření v této ordinaci neurologie, což znamenalo, že jsem se oblékla a počkala na výsledný papír vyšetření, zda jsem schopná operace.
Teď jsme sjeli výtahem do prvního patra, kde jsme vystoupili a vydali se směrem k autu. Cestou jsme si ještě koupili dva koláčky, které jsme snědli ještě než jsme přišli k autu. Už jsem byla celkem nervózní z té krve. Snad to nebude nějak hrozné.
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly!❤
ČTEŠ
Skolióza
Non-FictionPříběh šťastné dívky plnící si své sny, které se v okamžiku zhroutil svět. Najde cestu zpět? Podle skutečné události. 3.3. 2017~ #1 populárně naučná kniha
