Skolióza

10. kapitola

"Nejúčinnější bude léčba balonkovou terapií" oznámil nám doktor.
"Svleč si oblečení a nech si jen spodní prádlo a pojď si lehnout na lehátko" pokračoval.
Udělala jsem, jak mi řekl.
"Tohle cvičení je vlastně na vás, rodiče." pohled od počítače odvrátil k mamce a taťkovi a vstanul ze své židle.
"Vaše dcera bude jen ležet a vy budete dělat cviky, které vám teď ukážu".
"První je tenhle- dáte pěnové balónky (viz media) na tyto místa" dořekl a dal mi balónek na klíční kost, pod prso, pod lopatky a pod hýždě. Potom vzal mé ruce a dal je nahoru ke stropu a mé nohy taktéž. Zatlačil na balónky pod klíční kosti a pod prsem.
"Až tě budou bolet nohy tak řekni a lehneš si normálně" řekl.
To byla ta terapie. Mé nohy a ruce měly držet samy bez toho, abych je držela svalama já. Opravdu to tak bylo, až se mi chtělo spát. A takhle se to mělo po několika cvičeních narovnat.
Ukázal to asi třikrát a pak dal balónky první mamce aby si to zkusila a potom taťkovi. Oba to celkem uměli, jen je párkrát opravil.
"Může se to rovnat půl roku,..... Ale taky rok, dva, tři.." oznámil.

Teď jsme se museli rozhodnou, jestli na operaci půjdu a nebo budu cvičit. Kdybych na operaci nešla teď, tak by potom bylo pozdě. Ale kdybych na ni šla, potom bych nevěděla, jestli jsem mohla cvičit a napravit to a nebo by to nepomohlo a bylo pozdě na operaci...
Hned druhý den začali rodiče dělat mou terapii. Všechno probíhalo hladce.
"Sakra!" řekla jsem si v duchu, když jsem si uklízela v pokoji. Zapomněla jsem zavolat Adel. Hned jsem vytočila číslo a po chvilce se v telefonu ozval ten známý hlas.
"Ahoj" pozdravila mě Aďa.

"Ahoj"

"Tak co jak to dopadlo? Co ti dělal? Povídej!"

Povídali jsme si asi půl hodiny než jsem ji všechno řekla. Potom jsme se domluvili, že zítra zajdeme na kafe. Dotelefonovala jsem s Ady a šla si dát vanu s horkou vodou a pěnou, kterou jsem dostala od Ady. Naložila jsem se do vany a relaxovala. Dávala jsem si všechny myšlenky dohromady a o všem přemýšlela.
Když už jsem měla vany dost a vychladla voda, vyšla jsem z ní.
Odlíčila jsem se a oblékla si pyžamo s žirafou. Šla jsem do kuchyně a něco málo si začala kuchtit. Zeptala jsem se rodičů, jestli chtějí také vaječinu a odpověděli, že ano, takže jsem namazala chleba máslem a na pánvičku dala kostku másla, aby se pomalu roztopilo. Potom jsem na máslo na pánvičce hodila slaninu a až se trochu opekla, vše jsem zalila vajíčky a čekala.
Dojedli jsme naší večeři a já si šla umýt zuby.
"Dobrou" řekla jsem při cestě z koupelny rodičům.
"Dobrou" popřáli mi.
Zachumlala jsem se do peřiny, která byla dneska převlečená. Zapla mobil a psala wattpad. Ještě jsem si psala s Ady o tom zítřku, kdy a kde se sejdeme. Domluvili jsme se na 14:00 h. před Albertem.

Spala jsem asi do jedenácti, vstala jsem a přivítala jsem se s mámou. Táta byl už v práci a Lucka byla na koních. Na snídani jsem měla rovnou oběd. Dojedla jsem brambory s vepřovým masem a šla si ještě na chvíli lehnout.
"Vendy! Pojď, jdeme pocvičit!" Křikla máma z obýváku.
"Jojo, už jdu!" odpověděla jsem.

Čas utekl jako voda a bylo 13:15, tak jsem se rozhodla, že se půjdu chystat.
Taťka jel na nákup tak mě vzal, tudíž jsem měla odvoz, což bylo super. Sešli jsme se a vydali se do cafe de mare. Šli jsme ani ne 3 minuty a stáli jsme před budovou.
"Co si dáte?" optala se mladá číšnice.
"Dvakrát capuccino a tady ten zákusek s mandlemi a tenhle s těmi malinami." ujala se slova Ady a přitom ukazovala na zákusky na jídelním lístku.
Seděli jsme a povídali si o všem možným. O škole, nemoci, klukách, co budeme dělat o prázdninách a podobně.
Den skončil a já zalehla do mé nadýchané postele plné plyšáků a ozdobných polštářků.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly!😊