Skolióza

12. kapitola

"Tak hotovo. Myslím, že tam je asi sto miliónů fotek" zasmály jsme se s Adel.
"Ukaž mi aspoň jednu!" rozkázala Ady. Poslechla jsem a ukázala pár fotek.
"Ta je celkem hezká... No fuj tak jsem vypadala!!!?... No ta taky ujde..." začala Ady s tříděním fotek na "hezké" a "hnusné". U některých fotek byla fakt hezká a řekla o nich, že se jí nelíbí. Je na sebe moc přísná ohledně tady toho.
Vraceli jsme se zpět a Ady mě začala strašit a povídala o různých hororech v lesích a o různých příšerách. Šli jsme v temném lese a tak jsem se fakt bála. Vím, jsou to jen vymyšlené příběhy, postavy atd. Ale i tak jsem se hrozně bála. Potom a za co bych jí v tu chvíli zabila bylo to, že si dala její dlouhé vlasy po pás přes obličej a šla jakoby po mě. Začala jsem ji vlasy odhrnovat. Už tak jsem se bála a ona udělá tohle.
Potom si vlasy z obličeje odstranila sama a začala se smát. Nebyla by to Ady kdyby mě hned nezačala uklidňovat a říkat mi slovní spojení jako např. 'Vždyť je to jen film. Ta příšera je herečka. Je to vymyšlené. Žádné Samary a podobné příšery nejsou.'

"Konečně doma" vydechla jsem. Máma přišla z práce, tak jsem ji šla pozdravit a popovídat si, co bylo dneska. Vyprávěla jsem jí, co jsme u Ady dělaly a taktéž ona vyprávěla mi, co bylo v práci.

"Jdu se sprchovat" oznámila jsem mamce. Její odpověď byla něco jako "ehmm" na souhlas.
Zapla jsem si sprchu a chvíli čekala, než se voda nahřála. Po asi pěti vteřinách voda byla akorát a já dala sprchu na držák a ruce spustila podél těla. Proud vody do mě narážel, jakoby chtěl abych spadla na zem. Voda se však vždy rozplynula na mé kůži a stekla dolů na zem. Pořád jsem přidávala teplotu, protože tu co jsem si dala před dvěma minutama byla už vlažná a tak jsem to dělala asi pětkrát.

Zalehla jsem do měkkých peřinek a potopila se do mého vysněného světa snů, kde je všechno podle vás v naprostém pořádku. Spala jsem asi dvě hodiny, když v tom jsem se probudila s tím, že se mi zdál příšerný sen. Bylo 23:49 a já se pokoušela usnout, ale marně. Všechny mé myšlenky směřovaly ke Skolióze. Konečně se mi podařilo usnout a já si spokojeně spala, dokud jsem neslyšela ten nejhorší zvuk na světě.
Budík.
"Ještě ne... " zabručela jsem. Vypla budík a znovu natočila o pět minut později. Zavřela jsem oči a pomalu propadala do říše bez starostí, když v tom zase ten otravný zvuk. Rozlepila jsem oči a udělala všechno, co se tak ráno dělá. Zuby, vlasy, obličej, snídaně, škola.

Den konečně uběhl a já byla šíleně unavená a tak po příchodu domů ze školy jsem usla.

Třiskly dveře a já otevřela oči. Protáhla jsem se a šla se podívat, kdo se vrátil zpět na místo, odkud ráno odešel. Byl to táta a tak jsme se pozdravili a zase si něco říkali. Dveře mé sestry se otevřely a já na ni s údivem a otázkami v očích koukla. Nemusela jsem se ptát a slyšela jsem odpověď.
"Ze školy nás pustili dříve, potřebují dělat nějaké testy pro vyšší ročníky a tak potřebovali naší třídu. Přišla jsem a spala si, tak jsem tě nechtěla budit." oznámila mi. Šla pozdravit taťku, který byl už v kuchyni a vybaloval nákup.
Odcupitala jsem zpět do svého pokoje a lehla si. Chvíli jsem ležela a projížděla sociální sítě. Klika cvakla a ve dveřích se objevila Lucy.
"Copak?" zeptala jsem se.

"Nechceš zajít na kávu?"

"Fajn, kdy?"

"Dneska"

"Jo, tak jo. V kolik a kam?"

"No asi kolem čtyř. Starbucks?"

"Jojo, tak zjisti vlak"

"Klink klink" ozýval se přejezd, přes který právě jel náš vlak. Nasedli jsme a povídali si, smáli se.

"Co si dáte?" optala se mírně starší paní.
"Jednou ten jahodový zákusek a potom jednou ten karamelový" řekla Lucy.
"A něco k pití?" zeptala se číšnice.
"Dvakrát frappuccino" oznámila Lucy. Mluvily jsme a mluvily, až jsme měli dojezené i vypité.

"Ahojky" křikli jsme na mamku a taťku společně s Lucy, když jsme dojeli domů.
Mamka s taťkou něco probírali. Šla jsem se do pokoje převléci do domácího a šla si sednout na pohovku v obýváku.

Máma se ke mě otočila a se smutkem v očích promluvila.

"Máme pro tebe další možnost léčby".

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly! 😊