Skolióza

25. kapitola

Hrozně moc vám děkuji za 2K přečtení❣❤ Jste úžasní💞

Spirometrie
Opět jsme vstoupili do velké budovy a posadili jsme se na žlutou lavičku uvnitř čekárny. Ze dveří po chvíli vyšla sestra a poprosila nás o žádanku na odborné vyšetření a kartičku zdravotní pojišťovny. Poté se zase vytratila do bíle natřených dřevěných dveří a my opět čekali, než jsme přišli na řadu. První před námi šla paní a poté ještě malý kluk, teď už zaznělo mé příjmení a společně s mamkou jsem vstali a následně rychlým krokem přešli do ordinace.
"Dobrý den" pozdravili jsme sborově s mamkou doktorku sedící u stolu.
"Dobrý den" odpověděla a vstala z kancelářské židle.
"Tákže" odmlčila se a nahlédla do papírů, které ležely na stole.
"Ty jdeš na operaci skoliózy zad, že ano?" Zeptala se.
"Ano" odpověděla jsem jí stydlivě.
"Posaď se" ukázala na dřevěnou, starou židli, u které stal nějaký přístroj. Posadila jsem a doktorka mi podala jakýsi kolíček, podobný tomu na prádlo, abych si ho dala na nos a tím tak zacpala nosní otvory. Potom mi vysvětlila, jak a co budu dělat a nasadila na jakousi rouru věc velmi podobnou šnorchlu a já si to měla dát do pusy. Celá roura byla napojena na přístoji, který zaznamenával mé dýchání. Seděla jsem na židli, na nose jsem měla kolíček a v puse šnorchl, oznamovala mi, jak mám dýchat, poprvé mi řekla, ať dýchám jako bych běžela, potom jsem se nadechla co nejvíce a musela jsem rychle a z plných plic vydechnout. A tak mi tam udávala tempo a já dýchala. Po hotovém vyšetření mě doktorka dovedla do vedlejší místnosti a tam v rohu stála prosklená kabina, ve které stál podobný přístroj tomu v předchozí místnosti. Znovu jsem si dala kolíček na nos a strčila do pusy šnorchl napojený na přístoj, s tím rozdílem, že mě zavřela do té kabiny, nejspíš vzduchotěsné, ale to nevím jistě. Znovu jsem dýchala tak, jak mi zadávala. Když bylo vyšetření kompletně hotové, vydaly jsme se s mamkou domů.
Po příjezdu domů jsem zavolala Adél, jestli nechce jít do kavárny. Hned souhlasila a tak jsme si dali sraz před kavárnou v 15:00 h. a proto jsem se začala chystat, jelikož můj zbývající čas byl pouhých třicet minut. Vzala jsem si na sebe černé roztrhané džíny a k ním čisté bílé volné tričko. Vlasy jsem tak, jako každý den neřešila a udělala si drdol, ve kterém je mi poslední dobou nejlíp. Nazula jsem si Vansky s potiskem makronek. Peněženka by nesměla chybět a tak jsem si vzala svou černou se zlatými detaily.
15:00 h.
Když jsem přišla před kavárnu, Adél uz čekala na lavičce. Vešli jsme společně do dveří kavárny a usadili se do rohu. Po chvíli k nám přišel číšník a my si objednali cappuccino. Popíjeli jsme kávu a já Adi povídala o dnešním dnu, tedy o spirometrii. Po nejspíš hodině a půl jsme zaplatili a ještě se prošli po náměstí.

Ahoj milí čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊