Skolióza

38. kapitola

2.den na oddělení JIP
Můj pohled plane jen a jen pro zářivky, které jsou na stropě. Moc se jinam dívat nemůžu, nezvedla bych teď hlavu ani kdybych chtěla. Nesnesitelná bolest stále probodávala onu zoperovanou část mého těla, ale i obyčejnou bolest jsem cítila na mém celém těle. Normálně nespím s ponožkami, ale teď, ještě k tomu kompresní, které utahují nohu. Velice nepříjemné, moc se těším domů, a to jsem tady teprve den a jednu noc. Je ráno, něco kolem pěti hodin. Celou noc jsem nespala, ani chviličku, vůbec to nejde, co hodinu mi přístroj měřil tlak a hned po vyfuknutí začal stroj pípat, proto vždy přišla sestřička. Tlak zapsala do knihy u mých nohou a ptala se mě asi tak dvakrát za celou noc jakou cítím bolest. Stupnice od jedné do deseti měla určovat bolest, 1- nejmenší a 10- největší. Vždycky jsem řekla devět, cítila jsem totiž, že toto číslo úplně přesně vystihuje mou situaci. Sestra mi za tu noc přišla dát dvakrát antibiotika a léky proti bolesti v kapačkách. Polohu mi sestry měnily vždy po třech hodinách, jelikož jsem se sama hýbat nemohla. Vzaly mě za bok a ramena, opatrně překulily buďto na pravý bok nebo na levý bok, ale též mě dávaly z těchto poloh rovně na záda. Když jsem ležela na boku, měla jsem mezi kolenama tzv. hada, bez něj bych si to ani nedokázala představit. A když jsem ležela na zádech, měla jsem ho pod kolenema. Takto mě totiž záda netáhly. Had je ten tmavě modrý na obrázku.

Průřez zad byl zajištěn drenama, na kterých se nacházela speciální náplast, aby se do jizvy nedostala infekce, i když tam bylo všechno samozřejmě sterilní, riziko je.

Omlouvám se lidem, kterým dělá fotka nad tou speciální náplastí špatně, jen jsem chtěla ukázat, jak jizva s drenama vypadá.
Dnes mi mají vyndávat katetr, z čehož jsem nesmírně šťastná. Také trubičky v nose by měly zmizet. Pořád jsem v noci volala sestru komunikačním zařízením, jelikož jsem stále měla žízeň. Nevím, co si představíte pod slovem pořád, proto to upřesním. Volala jsem ji tedy jednou za hodinu. Ručička na hodinách ubíhala tak moc pomalu, i ve škole mi to přijde zábava a rychle utíkající čas. V minulé kapitole jsem popisovala, jak mi sestry vlhčily pusu a chtěla jsem vypít litry vody, stále se to nezměnilo. Vystřídaly se tam za tu noc a ráno dvě sestry. Jedna mi pusu jen vlhčila, ale druhá mě nechala si tampónek vycucnout. Za tohle jsem ji milovala.

Na tomto obrázku je to až moc přehnané, já jsem tam měla jen tlačítko pro zavolání sestry, ale zařízení bylo podobné jako zde.
V půl sedmé přišly dvě sestry, rozsvítily zářivky a příjemným tónem přály dobré ráno. Vzmohla jsem se jen na "dobré". Peřinu mi hezky narovnaly a trošku načechraly polštář. Řekly mi, že v sedm hodin bude malá vizita (klinická prohlídka), malá, protože existuje ještě velká, tu vede primář oddělení a koná se dvakrát až třikrát týdně. Dále jsou na ní přítomni lékaři oddělení, vrchní a staniční sestra, další sestry oddělení a fyzioterapeuti. Malou vizitu provádí jen ošetřující lékař s pomocí sestry. Chtěla jsem Vás do toho takto uvézt, protože se v dalších kapitolách velká a malá vizita ještě hodně krát objeví.

Pokračování druhého dne na JIPce bude v další kapitole :) Jinak moc děkuji za 5,46K jste úžasní😍💓.

Ahoj milí čtenáři! Snad se vám kapitola líbila. Trochu více obrázků snad nevadí. Budu moc ráda za každý komentář, přečtení nebo hlas. A holky, které mají nebo měli taky skoliózu, můžete se ozvat, ráda s něčím poradím nebo pomůžu. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊