Poslouchala jsem ten známý tikot hodin. Ležela jsem na posteli a hleděla do stropu. Byl temný, jelikož nastala půlnoc. Přemýšlela jsem o všem možném. Zkusila jsem si představit to, co mě čeká. Nešlo to, dokud si to neprožiju, nevím, co čekat. Takhle jsem ležela ještě nejmíň hodinu, než jsem si všechny své myšlenky dala dohromady. Dospěla jsem k názoru, že s tím stejně nic neudělám. Vyhledala jsem na webu nějaké povzbuzující citáty o nemocech. Našla jsem jen tenhle.
„Že jsme byli šťastní, pochopíme až když se nám stane nějaké neštěstí. Hodnotu a důležitost zdraví objevíme, až když onemocníme. My dovedeme buď po štěstí toužit, a nebo na ně vzpomínat."
Tolik pravdy v tomto citátu. Opravdu ten, kdo je zdravý si neuvědomuje, co má za dar.
Druhý den ráno
"Ahoj mami" pozdravila jsem mámu při příchodu do kuchyně.
"Dobré ráno" usmála se na mě a usrkla si své ranní kávy. Táta byl v práci a Lucy u koní.
"Za osm dnů jdeme na první vyšetření" oznámila mi máma a já na ni vykulila oči.
"Cože?! Už za osm dní?"
"No" odvětila mamka. Otevřela jsem skříňku, kde ukládáme pečivo a vzala si rohlík. Přesunula jsem se k ledničce, kde jsem si vytáhla pomazánkové máslo. Namazala jsem si svou snídani, se kterou jsem se posadila k mámě na gauč.
"Vendy, už si hotová?" Zeptala se mě mamka, když jsem si dělala poslední úpravy svých vlasů. Dala jsem si je do drdolu, jelikož jedeme k babičce na chatu. Obula jsem si své pohodlné Niky a vyrazila do auta, kde už čekala mamka s Tínkou (naše fenka). Vyjeli jsme z naší ulice a zanedlouho jsme uviděli chatu mých prarodičů.
Omlouvám se za velmi krátkou kapitolu, i přesto doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý komentář, přečtení nebo hlas. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊
ČTEŠ
Skolióza
Non-FictionPříběh šťastné dívky plnící si své sny, které se v okamžiku zhroutil svět. Najde cestu zpět? Podle skutečné události. 3.3. 2017~ #1 populárně naučná kniha
