Skolióza

16. kapitola

Dnes jsem od Ady přijela domů kolem oběda. Jela jsem vlakem, který měl asi pět minut zpoždění. Při příchodu na zahradu mě zarazila mamka, která sadila jakýsi keř.
"Ahoj" došla jsem k ní přes mokrou trávu, která byla skropená dešťovou vodou padnoucí k ránu.
"Ahoj!" obrátila na mně pohled.
"K ránu tady byla babi, dovezla mi tady ten keř hortenzií" pokračovala.
"Jsou krásné" usmála jsem se na ni.

"Ahoj tati" pozdravila jsem tátu, který seděl za počítačem.
"Ahoj" pozdrav mi opětoval.
"Vendy našel jsem novou fyzioterapeutku. Ordinuje v našem městě takže nemusíme jet zase tak daleko. Mohli by jsme to zkusit ještě k ní. Co říkáš?"

"No tak můžeme" řekla jsem.

"Takže teď nemám jen balónkové terapie, masáže ale už i fyzioterapeutku" Pomyslila jsem si.
Táta asi půl hodiny po tom, co mi to oznámil a ještě řádně zkonzultoval s mámou, zavolal té paní. Domluvili se hned na zítra v 15:00 hod.

Šla jsem na chvíli odpočinout těm mým bolavým zádům. Pod polštářem jsem cítila vibrace a zvuk mého vyzváněcího tónu.

"Ahoj Maki"

"Ahoj Vendy, nechceš zajít třeba na ledovou tříšť nebo tak?"

"Jo jasně, tak v čtrnáct před úřadem?"

"Jojo tak paa"

"Pa"

Markét je má kamarádka z fit dancu, do kterého jsem chodila, dokud jsem neměla skoliózu. Mám i osvobození z tělesné výchovy. S Maki si celkem rozumíme a občas zajdeme ven.

14:00
Přišla jsem na určené místo a asi dvě minuty čekala, než přišla Maki. Objali jsme se, protože jsme se neviděli asi tak měsíc.
Dozvěděla jsem se tolik nových věcí. Skvěle jsme si popovídaly a já ji také vyprávěla o mé nemoci. Procházeli jsme ulicemi našeho města a já celkem začala mít chuť na tu ledovou tříšť. Maki se mnou souhlasila a tak jsme se vydaly ke stánku s ledovýma tříštěma. Já jsem si vybrala jahodovou a Markét citronovou. Když nám točila naši tříšť, nemohla jsem se dočkat.
Konečně nám ji dala a my zaplatili. Popotáhla jsem z brčka tu sladkou, ledovou chuť. Šli jsme si sednout do parku na dřevěnou lavičku. Znovu si povídaly o různých věcech. Když už mi jel poslední vlak, rozloučila jsem se s Maki a jela domů. Začalo se stmívat a tak jsem cestou z vlaku zrychlila krok.
Přišla jsem domů a do nosu mě přivítala krásná vůně vinoucí se z kuchyně. Šla jsem se podívat, co to tak nádherně voní. Máma dělala mou oblíbenou čokoládovou buchtu.
Šla jsem se do pokoje převléct. Zazvonil mi telefon a na displeji byla Adel fotka se mnou, když jsme byli v nákupním centru. Přejela jsem prstem pro přijetí hovoru a začaly jsme si povídat a povídat. Říkala jsem ji o další léčbě, zítřejší návštěvě fyzioterapeutky a dalších věcech. Hovor jsem ukončila, jelikož jsem měla hrozný hlad a těšila jsem se na tu buchtu.
Skvělá večeře bohužel skončila a já se osprchovala a poté si šla lehnout. Chvíli jsem si psala s Adel, ale jelikož je zítra škola, musím jit brzo spát, protože bych ráno nevstala. Přemýšlela jsem nad tím vším, ostatně jako každou noc. Na nic zvláštního jsem asi nepřišla, jen to, že nejspíš podstoupím operací. Ale to se ještě neví na sto procent. Hluboko pořád doufám, že operace bude krajní řešení.

Ahoj míli čtenáři!
Doufám, že se vám kapitola líbila. Budu hrozně šťastná za každý hlas, komentář nebo přečtení. Mějte se krásně a u další kapitoly! 😊