Skolióza

32. kapitola

Dnes je 20.2., což znamená, že za dva dny mě čeká nástup do Brna, ale ještě před tím, 21.2., tudíž zítra, mám narozeniny. Oslavu nebudu dělat, jelikož už máme zabalené tašky a ani na ni nemám náladu. Nicméně zítra bude takový den, jako každý jiný, až na to, že jsem strachy celá bez sebe. Jen mi bude o rok víc a přijedou všichni prarodiče, aby mi dali dárky a pravděpodobně popřáli zdařilou operaci. Dnes se budu dívat na filmy a relaxovat. Jsem vším strašně unavená, ať už lítáním po doktorech, papírováním, nebo lidmi kolem mně. Stále dokola vysvětlovat co to skolióza je a nebo co to bude za operaci, co mi dají do páteře apod., ale taky tím, jak se ke mě skoro všichni začli chovat jinak. Poslední dobou jsem do školy nechodila ani moc ráda, jelikož to bylo takové nudné, bolestivé a každý den stejné, a tak mi ani nevadilo, že tam nebudu asi šest měsíců. Možná jsem i ráda, že si od všech odpočinu. Stále si při usínání obkresluji mou páteř, která v určité části připomíná tvar měsíce. Mé tělo už nemá ani sílu brečet, tak už se jen upřeně dívám do černočerné tmy a poslouchám tikot hodin.

21.2. Narozeniny
Ráno bylo krásné, jelikož jsem vstala asi v 10:00 hod., uvařila si čaj a znovu se zachumlala pod peřinu. Když bylo asi půl jedenácté, mé břicho vysílalo signály hladu, a proto jsem vstala a do misky nasypala čokoládové müsli, které jsem následně zalila mlékem. Usadila se k televizi a zapla film, který mám velmi ráda s názvem Hvězdy nám nepřály.
Film skončil a mi nezbývalo nic jiného, než se jít zkulturnit kvůli rodinné oslavě. Vlasy jsem neřešila, jen je rozčesala a udělala si drdol. Potom jsem si umyla obličej a vyčistila zuby. Mamka připravovala nějaké jednohubky a chlebíčky, tak jsem jí šla pomoct.
Když bylo vše hotové, šla jsem se převléct. Černé skinny a bílá košile byly mým favoritem, proto jsem se do toho oblékla a už jen čekala na příchod hostů.
Oslava se celkem zdařila, ikdyž jsem na ni neměla ani moc náladu. Dostala jsem nějaké peníze, oblečení a další věci. Právě je 19:00 h. Ve sprše už jsem byla, jen si ještě musím vyčistit zuby a napíšu si seznam věcí, které si musím zítra sbalit, ale které budu ještě zítra ráno potřebovat. To je třeba kartáček, hřeben apod.

22.2. 2016- Den odjezdu
Ani se asi nedá popsat slovy jak jsem ve stresu, mám strach. Je 5 hodin a v 6 vyjíždíme, abychom byli v brně v 9-10, podle toho jak budou kolony. Nicméně musíme tam přijet dopoledne, jelikož příjmy pacientů jsou jen dopoledne. Uvařila jsem si čaj a na chvíli si sedla k televizi. Rodiče už byli vzhůru, asi nemohli spát. Nikdo nic neříkal, jen jsme seděli. Moje sestra vždycky jezdí do školy vlakem a nebo se svým přítelem, ale dneska jsme ji tam mohli hodit my, jelikož to máme cestou. Když už byl čas jít se chystat, šla jsem do koupelny, kde jsem si umyla obličej a vyčistila zuby. Vlasy jsem si jen učesala a stáhla do volného drdolu, protože se mi stejně v autě zničí když tam budu 3 nebo 4 hodiny. Řasenku jsem si radši nedávala, jelikož nevím, jestli nepůjdu na nějaké vyšetření ještě dneska. Do auta jsem se oblékla pohodlně, tudíž jsem si vzala šedé tepláky a tričko. Jsem spíš ten typ člověka, který se radši obleče pohodlně a pak se převleče v autě do džínů, než aby se v nich trápil 3 hodiny v autě. Ze seznamu, který jsem si včera napsala, jsem pomalu odškrtávala věci, které jsem si dávala do mé tašky. Vše už bylo hotové a mohli jsme vyjet. Do auta jsem si vzala knížku, jak jinou než Hvězdy nám nepřály a taky sluchátka. Mobil je už samozřejmost. Všichni jsme si vlezli do auta a vyjeli.

Ahoj milí čtenáři! Tak je tady konečně nová kapitola. Snad se vám líbila. Budu moc ráda za každý komentář, přečtení nebo hlas. A holky, které mají nebo měli taky skoliózu, můžete se ozvat, ráda s něčím poradím nebo pomůžu. Mějte se krásně a u další kapitoly❣😊