Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 33.

Nechal mě ležet v posteli a šel do obýváku, kde celou dobu hrála televize. Takhle zřízený jsem od něj už dlouho nebyl. Co jsem ale čekal, že udělá? Že mu bude jedno, když se k němu budu chovat, jak jsem se choval? Byl jsem idiot... Kdy už se poučím?

Posadil jsem se a zabalil do deky. Po chvíli jsem vstal a prošel obývákem, protože jsem se chtěl jít umýt. Akaiovi jsem nevěnoval jediný pohled. Přesně kvůli tomuhle jsem před třemi lety odešel.

„Taigo," ozval se. Zaváhal jsem, jestli zastavit anebo jít dál. Nakonec jsem se zastavil, ale nepohlédl na něj.

Chvíli bylo ticho, pak ale vstal a došel ke mně. Otočil mě k sobě a objal, čímž mě zaskočil.

„Nechci, by se opakoval scénář toho, co před třemi roky... Ale zase nestojím o to, aby sis ze mě udělal fackovacího panáka," řekl, „Docela mě mrzí, že jsem ti k smíchu, přestože kolem tebe furt skáču jako idiot." Zase začínal znít naštvaně. Odtáhl se ode mě a pohlédl mi do očí. Odvrátil jsem od něj tvář, ale chytl mi čelist a donutil mě, abych se na něj podíval.

„Copak, už ti došly slova?" ušklíbl se. A měl pravdu. Došly. Nebylo, co na to říct. Když jsem na něj jen mlčky hleděl, povzdechl si a odtáhl mě na gauč.

„Já se chtěl jít umýt..." zabručel jsem. Nebral ale můj protest v potaz. Posadil se a stáhl mě k sobě. Posadil mě tak, abych se mu opíral o hruď. Skousl jsem si ret, abych nezačal protestovat.

„Nejdřív to a teď se náhle chceš bratříčkovat?" zeptal jsem se po chvíli. Nevydržel jsem to. Sjel o něco níž a převrátil mě, abych na něm ležel břichem.

„A proč by ne?" nadzdvihl obočí a pevně mě chytl kolem pasu, abych nezdrhl. Tak deka na mně teda moc nedržela. Opět se dostavil můj vzpurný pohled.

Akai si mě mlčky prohlížel a pak mě jedou rukou pustil a zajel mi s ní do vlasů. Donutil mě sklonit hlavu, aby mě mohl políbit. Pravda, že před tím mě ani nepolíbil, jen na mě nechal otisky zubů.

Už jsem cítil jeho dech na rtech, když náhle se mezi nás vetřela s vrněním bílá hlava. Prudce jsem se odtáhl a otřel jsem si pusu plnou chlupů od kočky.

„Shiro!" zaúpěl Akai a chtěl ji dát na zem. Kočka mu ale zaryla drápky do trika a nechtěla se pustit. I vzhledem k té blbé pozici, ve které jsem byl, jsem se neudržel a vyprskl smíchy.

„Vidíš?!" smál jsem se, „I Shiro je na mé straně!" Akai po mě střelil pohledem, hrubě kočku odtáhl i s nitěmi z trika, stáhl mě k sobě a hrubě políbil. Trochu mě tím zaskočil, ale ten polibek byl tak dotěrný a naléhavý, že jsem otevřel pusu a nechal ho, ať si hraje.

Měl jsem pocit, že mi chce rozdrtit jazyk. V tu chvíli jsem ani nezaregistroval, že ze mě pomalu stahuje deku a hází ji na zem. Povolil stisk kolem mého pasu a přejel mi prsty zlehka po zádech. Byl to jen lehký dotyk, úplná změna oproti té naléhavosti před nedávnem. Stačil ale, aby zrušil to omámení polibkem. Odtáhl jsem se, co mi to dovolil a nevraživě na něj pohlédl.

„Měl by ses smát častěji. Vypadáš lépe a oddálí to pravděpodobnost, že budeš ten zakrslý a vyschlý bručounský dědek, kterého nesnáší celé sousedství," pousmál se.

„Děkuji za radu," řekl jsem kysele. Ucítil jsem, jak mi opět jede prsty po zádech ke kříži.

„Teď jsme to dělali, nestačilo ti to?!" zavrčel jsem.

„Nevztekej se hned, kazíš mi chuť na to, být tentokrát opatrný," opět to pousmání, „Ne nestačilo, nestálo to za nic, bylo to ze vzteku." Měl jsem na jazyku ostrou poznámku, kterou bych ho jisto jistě vytočil, ale vzpomněl jsem si na jeho minulou reakci a raději pomlčel. Vážně jsem si připadal jak cvičený pes.

Stále s tím lehkým úsměvem mě přitiskl k sobě a sjel mi rty po krku. Rukou pokračoval dál, dokud do mě opět nevnikl prsty, byť nějaká příprava díky jeho minulé činnosti nebyla třeba. Chvíli se tomu i přes to ale věnoval a když se přesunul k mým rtům, vytáhl prsty a věnoval se raději mé přední části.

Mírně jsem se nadzdvihl a aniž bych si to nějak uvědomoval sem mu to ulehčil. Ucítil jsem, jak se při polibku usmál.

Přestože jsme to dělali před chvilkou a ani trochu se mi to nelíbilo, když chtěl, tak mě dokázal cítit se sakra dobře. Prozkoumal moje tělo do detailů tolikrát, že mu to už nedělalo sebemenší problém.

Netrvalo to moc dlouho a tiše jsem při polibku zasténal.

„A ty se furt tváříš, že to nenávidíš," zasmál se Akai a dotýkal se mě mnohem intenzivněji. Asi za to mohla ta hrozná pozice, ale cítil jsem to víc než obvykle. Přitiskl jsem se k němu a zrychleně dýchal. Dokázal jsem si představit ten jeho spokojený úsměv, když mnou projela ta slastná křeč. Uniklo mi několik vcelku hlasitých stenů.

Ale on se mě ani po tom nepřestal dotýkat. Po chvíli mě ale zlehka odtlačil a donutil se na něm posadit.

„N-ne! Takhle ne!" zaprotestoval jsem.

„Copak se ti nelíbí, bratříčku?" olízl si ret. Než jsem stačil nějak zareagovat, nadzdvihl se, sevřel kolem pasu a navedl tak, abych na něj dosedl. Moc jsem se k tomu neměl, tak mi „milostivě" pomohl.

Skousl jsem si ret, když do mě pronikl celý, ale i přesto jsem se stenu neubránil.

„Tak se předveď, bratříčku," zavrněl a nechal mě, abych si dělal, co jen chci. Nejraději bych býval zdrhl, ale v tu chvíli už to prostě nějak nešlo. Zkusil jsem se lehce pohybovat a po chvíli jsem se v tom úplně ztratil.

Po tom mě Akai odtáhl do koupelny a i přes mé protesty mě umyl tak, aby nezamočil obvazy. Půjčil mi zase svoje oblečení a poté jsme skončili sedět v obýváku. Shiro byla očividně uražená, že jsme ji tak vystřihl a nechtěla se k nám přiblížit. Akai se tomu jen smál.

Očividně se mu zvedla nálada a atmosféra mezi námi byla o něco lehčí, ale stejně mě furt štval. Pokaždé, když jsem si vzpomněl, co mě právě donutil udělat, jsem měl chuť mu dát kostky ledu za triko a praštit ho něčím tvrdým po hlavě. Přísahal jsem bohu, že jestli na mě ještě jednou sáhne postarám se, aby se mu už nikdy nepostavil.

Zdálo se ale, že je spokojený a už mi dá pokoj. Dokonce se se mnou chvíli dokázal bavit o normálních věcech. Pro tohohle blba je snad sex terapie...

Dokázal jsem s ním vydržet až do večeře, kdy zase začal kecat blbosti a já, ať už jsem chtěl nebo ne, jsem se zase choval jako arogantní blb. Očividně ho to zas začínalo pomalu prudit.

„Měli bychom spolu spát častěji. Jindy se s tebou nedá normálně bavit..." prohlásil nakonec.

„Najdi si někoho jinýho, s kým si budeš užívat," zavrčel jsem a měl co dělat, abych po něm nehodil skleničku a jen tak tak jsem se zarazil, než jsem stihl říci: „A nedělej, že nikoho jinýho nemáš."

„Proč by? S nikým jiným nemám takové problémy jako s tebou."

„Oh, to mě mrzí..." řekl jsem ironicky, „Tak si běž spát s tím někým jiným."

„No, bohužel se zdá, že ze všech těch možností co mám, se mi ty líbíš nejvíc," pokrčil lhostejně rameny.

„To je milé. A kolik pak těch možností máš?" zeptal jsem se kysele.

„Snad bys nežárlil," pousmál se.

„Ne, jen ti nechci dělat jednu z tvých děvek," řekl jsem popravdě. Očividně ho to překvapilo. Zamračil tě.

„Kdes tohle vzal?" zeptal se. Z jeho tónu ani výrazu jsem nic nevyčetl.

„Znám tě."

„To si myslíš?" Na to už jsem mu odpověď nedal.

Zbytek večera byl díky téhle konverzaci poněkud napjatý, takže jsemzapadl do postele co možná nejdříve s tím, že od něj musím co možnánejdříve dostat svoje klíče.