Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 34.

Ocitl jsem se ve své posteli, u mě doma a Akai ležel vedle mě. Vypadalo to, jako by bylo léto. Bylo příjemně a teplo, venku svítilo slunce.

Chtěl jsem vstát, ale Akai mě stáhl zpět a políbil.

„Hej, nech mě žít..." zabručel jsem. On se ale jen spokojeně pousmál a laškovně mě kousl do ucha.

„Copak, bratříčku, neříkej, že ti to včera večer stačilo..." zavrněl a znovu mě políbil. Nic jsem na to neřekl a vyhoupl se nad něj. Zatímco jsme se líbali, sjel jsem po něm rukou dolů a začal ho dráždit v rozkroku. Bylo zvláštní vidět, jak se mu zarděly tváře a slyšet, jak zasténal, ale pokračoval jsem.

Ucítil jsem, jak zvedl nohu a vyzývavě mi s ní přejel po boku. Odtáhl jsem se od něj a sjel prsty dolů, abych ho připravil. Tiše zasténal a zavřel oči.

Sklonil jsem se k němu a přejel mu zlehka rty po krku až na hruď. Dlouho jsem to ale nevydržel a prsty vytáhl, abych do něj mohl vniknout.

„T-Taigo!" zasténal a objal mě kolem krku.

S trhnutím jsem se probudil a zmateně se rozhlédl. Byla tma.

„Co je?!" zavrčel Akai rozespale. Při zvuku jeho hlasu jsem sebou cukl, protože se mi vybavil celý ten sen. To není možné! Co se mi to, do hajzlu, zdálo?!

To nešlo. Vypadl jsem z postele a došel jsem do koupelny, kde jsem se zavřel. Vyděšeně jsem na sebe pohlédl do zrcadla. Netušil jsem, jestli mám praštit hlavou o zeď nebo se rozesmát. Akai v roli ženský... S rudýma tvářema... Sténající. Ne, vyprskl jsem smíchy.

Po chvíli se prudce otevřely dveře a Akai na mě pohlédl jak na blázna. Sotva jsem ale uviděl jeho tvář, spíše jsem si zase připadal trapně. No je tohle normální?

„Co děláš?" zeptal se po krátkém trapném tichu.

„N-nic," vykoktal jsem. Nedokázal jsem mu pohlédnout do očí.

„Nic? Směješ se tady ve dvě ráno jako šílenec a nic?"

„Jo, přesně tak..." zabručel jsem a chtěl se kolem něj protáhnout. Chytil mě ale za paži a stáhl zpátky.

„Co?" zeptal jsem se a sledoval kohoutek. Chytl mi čelist a otočil tvář k sobě. Střelil jsem po něm pohledem. Mračil se, ale měl unavený pohled. I přes ten otrávený výraz jsem ale viděl tu scénu ze snu, zrudl jak rajče a uhnul pohledem pryč.

„Taigo...?" Mluvil na mě takovým tónem, jakým byste promlouvali k někomu s chorou myslí. Mlčel jsem. Koutkem oka jsem ale zahlédl, jak nespokojeně se zatvářil a přimhouřil oči. Stiskl mi čelist a donutil mě zvednout hlavu. Sklonil se ke mně, že stačilo se jen kousek natáhnout a mohl bych ho políbit.

„O čempak se ti zdálo?" ušklíbl se. Vidět jeho obličej takhle zblízka bylo ještě horší.

„C-co já vím. A... může ti to být jedno..." Chvíli na mě mlčky koukal a pak mi sáhl do rozkroku. No, co k tomu říci. Jistá odezva tam zůstala.

„Na erotické sny mívají lidé různé reakce, ale aby se tomu někdo smál?" Hajzl. Jen se pousmál a pustil mě.

„Proč ne," zavrčel jsem, prosmýkl se kolem něj a lehnul si zpět do postele. Zhasl a šel za mnou.

„Copak, nechceš se o to postarat?" Slyšel jsem výsměch v jeho hlase. Nechal jsem to bez komentáře a zabalil se celý do deky, takže na něj nezbyla žádná. To se mu moc nelíbilo a začal souboj o deku, která nakonec stejně skončila někde stranou, když si Akai usmyslel, že využít mého stavu bude lepší zábava.