Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 63.

„To sis teď náhle vzpomněl?" ušklíbl jsem se.

„Spíš jsem si nebyl jistý, jak to říci."

„To základní už jsi stejně řekl, ne? Pochybuju, že je v tom příběhu ještě něco, co by mě mělo zajímat."

„Nepřišel jsem ti sem naříkat nad Shirem," povzdechl si, „Nemůžeš si mě prostě vyslechnout?"

Měl jsem sto chutí říct ne, ale byl jsem docela zvědavý. Co by mi mohl ještě říct, aniž by u toho fňukal nad ztracenou láskou?

„No, nebráním ti..." pokrčil jsem rameny a vyčkávavě na něj pohlédl.

„Vážně to chceš řešit tady?"

„To je to, co mi chceš říct, až tak intimní?"

Místo odpovědi na mě Akai jen pohlédl tím svým pohledem, jakým dával najevo, jak velký jsem debil. Vyslechnout? Fajn. Zvát dovnitř? To už byla větší prosba.

Pak jsem ale zahlédl, jak se k nám ulicí blíží sousedka. Fajn, možná to nebude od věci...

Otevřel jsem dveře a pustil ho dovnitř. Akai celou cestu až ke mně nic neřekl.

Zul jsem si boty a opřel se o stěnu.

„Tak co?" pobídl jsem ho. Ani jsem ho nechtěl tahat dál, nepočítal jsem s tím, že by zůstal moc dlouho. Spíš jsem to nechtěl.

„Jen, že zatím jsem ti řekl vše o mému vztahu k Shirovi, ale myslím, že zůstalo pár věcí nevyřčených mezi námi..." Neklidně si prohrábl vlasy a pohlédl na mě.

„Mezi námi?" Trochu mě to zaskočilo. Měl pravdu, to ano, ale co víc mi chtěl ještě říct? Dalo se to dost odvodit z jeho minulého proslovu.

„Nebo jsi spokojený s tím, jak jsme se rozešli?" povytáhl obočí.

„Jestli mě chceš poslat do háje oficiálně, tak si to odpusť," odfrkl jsem si a ignoroval jeho pronikavý pohled.

„S tím bych se neobtěžoval..."

„Tak proč tu jsi?"

„Nevyříkali jsme si vše." Nebyl jsem si jistý, co mu říci. Jeho odhodlaný pohled mě znejišťoval. Když jsem se dlouho neozýval, Akai asi pochopil, že má svobodu slova.

„Jak už jsem řekl, od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsi mi lezl na nervy. Avšak i přes to, že jsem si zakázal mít zase někdy něco s osobami stejného pohlaví, neodolal jsem. Ani už nevím, kdy se to ve mně tak zlomilo a proč, ale prostě se stalo... Nebyl jsem si pak jistý, jak se k tomu postavit, ale nakonec jsem nedokázal odolat. Toužil jsem držet tě v kleci, ale pozdě jsem si uvědomil, že jsem dokázal svojí blbostí spoutat maximálně sám sebe."

„Chceš mi to celé znovu převyprávět?" skočil jsem mu do toho.

„Řekl jsem ti o svém vztahu k Shirovi, ale ne k tobě."

„Jak se to ale liší od minule?"

„Nemůžeš prostě poslouchat?" zavrčel podrážděně. Neochotně jsem zmlkl a sledoval ho s jeho nacvičeným proslovem. Když už nic, aspoň jsem měl to zadostiučinění ho sledovat, jak se přede mnou kroutí. To se nestává každý den...

„Docela jsem zpanikařil, když jsi náhle zmizel. Zase jsem jednou nevěděl, co dělat. V té době jsem věřil, že ať už se stane cokoliv, dokud tě budu držet pod dostatečně silným tlakem, udržím si tě. Nepočítal jsem s tím, že by ses se vším tak snadno rozloučil."