Zabiju tě, bratříčku!

Facts...

Po dlouhé prodlevě se ozývám... Ne, nejsem mrtvá ^^" Přidávám slíbená fakta, je to věru jen pár hovadinek, ale což :D

Povídka vznikla podle rpg s tématem japonské střední školy. Taiga i Akai byli oba mé postavy.

Když se hra začala stáčet yaoi směrem, byl Taiga uke postavy mé kamarádky a Akai zůstal na ocet... Asi si to kompenzoval tyranizováním celé školy, hned první scéna tohoto příběhu odpovídá jedné z těchto událostí.

René byla postava další mé kamarádky, která mě naváděla pak v povídce jejím prostřednictvím k různým špatnostem. Asi proto se při každé kapitole s ní něco podělalo...

Taiga byl původně hrozně fascinovaný krví, takže když se na spolužáka vysypalo sklo, radostně mu zkoumal rány místo pomoci. Díky bohu, že tuhle část jeho povahy jsem nezachovala.

Také měl chodit už pár let do kroužku šermu a docela dobře vynikat. Akai může děkovat za své přežití tomu, že jsem tenhle fakt zapomněla.

Původně neměl Leon vůbec existovat, Ren měl dělat psa obranáře, ale byla jsem pár osobami přesvědčena, že Ren vynikne lépe jako sukničkář. Nejsem si jistá, jestli to byla nakonec dobrá volba...

Mělo být jen jedno dějství. Podle prvního plánu se měl Taiga stát opravdovým psychoušem a Akaie zabít (vlastně o tom v prvním dějství básní asi každou kapitolu, ehm). Podle druhého plánu to Taiga nedokázal a byl jakýsi „happy end". K druhému dějství mě inspirovalo Sekaiichi Hatsukoi.

Je docela veselé, že ani Shiro neměl existovat, ale ona rpg se rozjela podruhé a Shiro byl stvořen mou kamarádkou. Během hry se vyvinul tento nápad na temnou minulost s Akaiem. Zakazovala mi ale z něj v povídce udělat parchanta, proto tak dlouho vystupoval kladně. Vše se dá nakonec překroutit ^^

Kočka Shiro vznikla podle mého kocoura, který se také jmenuje Shiro. Krásné jméno.

Nerův pes je naopak ztělesnění miláčka mé kámošky. Přespávala jsem u ní a užila si jeho hyperaktivity asi tolik, co tehdy Taiga.

Smutné je, že původně jsem plánovala rozuzlení tak, že příběh o minulosti, co řekl Shiro Taigovi, byl pravdivý. Třetí dějství přineslo hodně změn. Vlastně ani nemělo být, ale přišlo mi, že by konec druhého dějství zanechal moc volných konců.

Mnohokrát jsem se snažila vytvořit situaci, kdy by mohl Taiga žárlit. S jeho zabedněností to ale prostě nejde. (Nepleťme si to moc s tím cucflekem na konci druhé série, to byl nakukán Shirem, že Akai ojíždí celé sousedství, to nasere vždycky.)

Také jsem plánovala Taigu alespoň jednou sjet. Má štěstí, že se mi to nevešlo do děje.

V průběhu třetí série i vyvstala možnost vytvořit Akaiovi staršího bratra, který odjel studovat do zahraničí. Měl to být takový ten ležérní typ, kterého byste nejčastěji našli zašitého někde v zapomenutém koutě s vodnicí v obložení přátel a obdivovatelů. Velký kliďas a patronizující bratr, který by rád šil do Akaie, a ten by byl v jeho společnosti velmi nerad. Akai aka malý bráška. No krásná představa. Škoda jen, že se mi také nevešel do děje.

Taiga je starší než Akai asi o tři měsíce.