Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 24.

Od pondělí mě čekalo peklo. Hodně jsem na školu kašlal, takže teď jsem musel chodit na přednášky celý měsíc bez vynechání. Myslel jsem, že chcípnu. Jako fakt. Přišel jsem ze školy domů, šel obratem do práce, znovu přišel domů, lehl se sešitem do vany a nejedenou jsem usnul už ve vaně. S Akaiem jsem se vídal zřídka, hlavně proto, že jsem na něj ani v restauraci neměl moc čas. A pak přišlo testové období a mě málem jeblo. Všichni v práci si na to vzali volno, ale já už byl mezi těmi, co přišli pozdě. Chodil jsem s kruhama pod očima jako největší blbec, ale prošel jsem. Pak jsem si vzal dvoudenní volno a celé ho prospal.

Když jsem konečně nastoupil do práce, všichni byli odpočatí a plní energie, hlavně ti, co si brali volno na zkoušky, socky hnusný. Takže jsem se nemusel tak aktivně zapojovat. I Shiro, který se mnou přetrpěl ty těžké časy, byl poslušně v práci a kmital mezi stoly. Dost se za ten měsíc zlepšil, to se mu muselo nechat. Už byl skoro lepší, jak já, což nebylo moc příjemné.

Po práci mi při převlékání obdivoval tetování.

„Taky bych raději bral tygra než to, co mám já," nevesele se zasmál.

„Jaký máš tetování?" zamrkal jsem zvědavě.

„Jméno kámoše. Nikdy se neožer v baru poblíž tetovacího salónu. Nedopadá to pak dobře."

„Dám na tvou radu," zasmál jsem se. Pobrali jsme věci a šli. Zase se ochladilo a já mrznul v mikině.

„Kurník, už má začínat jaro, co je tohle za počasí..." zaúpěl jsem.

„Prý globální oteplování, spíš ochlazování," přitakal Shiro. Dýchl jsem a sledoval obláček páry. No vážně, co se to s tím počasím děje?

„Hej, potřebujeme domů pečivo, skočím pro něco, počkáš na mě?" zastavil se u nevelkého obchůdku s potravinami.

„Klidně." Shiro udělal sotva dva kroky a pak se zarazil. Zaváhal jsem a došel k němu, abych zjistil, co se děje. Pak jsem si ve dveřích všiml Akaie s taškou v ruce, který se zarazil v půli kroku a upřeně sledoval Shira. Měli docela dlouhou výměnu pohledů. Už jsem tušil, jak se cítil Shin, když jsme se potkali my s Akaiem. To mě dovedlo k další myšlence. Znají se?

„Eh... Jestli se chcete jít porvat, doporučoval bych to o ulici dál..." řekl jsem nakonec. Akai na mě překvapeně pohlédl, jako by si ani neuvědomil mou přítomnost.

„Taigo..." zamumlal. Nejspíš chtěl říct něco víc, ale Shiro mě popadl za zápěstí a táhnul pryč.

„Co je?" klopýtal jsem za ním. Ohlédl jsem se po Akaiovi. Ten se vzpamatoval a nepříliš těžce nás dohnal. Chytl mě za loket s takovou silou, že zastavil i rozběhlého Shira.

„Au..." hlesl jsem, jak jsem se mezi nimi natáhl a koukal na dvojici. Docela mě zarazily jejich pohledy. Akai se tvářil, jak když manžel nachytá svou ženu s jiným a Shiro... už jsem se bál, že začne vrčet jako pes.

„Ehm, mohli byste si dát tu přetahovanou beze mě uprostřed?" nervózně jsem se zasmál. Ignorovali mě. Super.

„Od tohohle šílence se drž dál, Taigo," řekl po chvíli Shiro a sevřel mi zápěstí ještě pevněji.

„Na to je trochu pozdě," ušklíbl jsem se a snažil se marně vyprostit, „Jsme nevlastní bratři, ale co máte vy dva mezi sebou by mě fakt zajímalo..."

„Nevlastní bratři?" zamrkal Shiro.

„Naši rodiče se ani ne před čtyřmi lety vzali," přikývl jsem a pohlédl na něj.