Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 45.

Nechtělo se mi vůbec otvírat oči, chtěl jsem se jen dál válet v pohodlné posteli a zapomenout na okolní svět. Vše se zdálo tak namáhavé, vzdálené a nepotřebné.

Cítil jsem, že mám deku až u pasu, tak jsem po ní sáhl, abych se přikryl, ale na cosi jsem narazil. Tápavě jsem sjel prsty po věci, co tam nepatřila a až po chvíli mi došlo, že to je ruka.

„O co se snažíš, bratříčku?" uslyšel jsem tichý hlas, který byl až moc blízko. Neochotně jsem přiotevřel oči a zamžoural do jeho, které byly vzdálené jen kousek. Ležel tak těsně u mě, že jsme se téměř dotýkali nosy. Překvapivě mi to ani nevadilo, jen jsem na něj mžoural. Ještě jsem napůl spal a vnímání měl poněkud omezené.

„Hm?" zabručel jsem unaveně a po chvíli oči zase zavřel. Ruku jsem nechal, kde byla, na dece stejně nezáleželo, zima mi nebyla. Chtěl jsem jen spát o něco dýl.

Ani jsem nedával velký význam tomu, když mi Akai sjel rukou po boku a zajel pod látku. Prsty pomalu vyjel až k žebrům.

Vydal jsem jakési nespokojené zamručení. Lechtivý sice nejsem, ale nejpříjemnější to nebylo. Zaslechl jsem tiché uchechtnutí z jeho strany a než jsem si uvědomil, co se děje, ležel jsem na zádech a na sobě měl váhu jeho těla.

Stále se mi nechtělo věnovat okolí moc pozornosti, tak jsem jen zamumlal něco o tom, že je těžký a víc se s ním neštval – stejně jako on se mnou. Vyhrnul mi triko, ale kvůli mé neochotě k spolupráci mi ho nesundal.

Smířil se s tím a rty mi sjel po krku, do kterého mě i následně slabě kousl, což mě přimělo konečně alespoň otevřít oči. Ruce jsem mu zapřel o ramena.

„Oj..." napomenul jsem ho. Vzhlédl ke mně a mému rozespalému protestu nevěnoval pozornost. Spíše se o kousek posunul výš a políbil mě. Neotevřel jsem ale pusu, tak mi olízl ret a následně ho skousl a mírně zatahal v němé žádosti. Jistě, kdyby chtěl, mohl mě snadno donutit, ale zřejmě byl rád, že jsem projednou ticho a neprotestuji. Přemýšlel jsem nad tím, že bych to měl napravit, ale... tak moc se mi nechtělo hnout jediným svalem...

Když se mu nedostalo jiné odezvy než pohledu typu „nech mě spát", odtáhl se kousek a přejel pohledem moje tělo. Jak jsem ho tak sledoval, napadlo mě, jaký je asi pohled na mě. Vyvalený na posteli, rozespalý s vyhrnutým trikem... Mohl jsem se nad tou představou jen mírně ušklíbnout. Zajímalo mě, co si myslí Akai...

Ten si ale dál jel svou. Když jsem mu nechtěl vyhovět, zabavil se jinak. Okusoval mi krk a rameno. Odklonil jsem hlavu na stranu a nechal ho být. Oči jsem zase zavřel a mírně si povzdychl.

Nevydrželo mi to ale dlouho. Skousl mi kůži o něco silněji a otřel se rozkrokem o můj. Rozhodně byl vzrušený. Co jiného jsem taky čekal? Ani nevím. Věděl jsem, že bych se měl konečně začít činit, ale... Všechno se zdálo být tak zatraceně moc vyčerpávající!

Akai se odtáhl a stáhl mi trenky, sobě taky. Kousek mě popotáhl a chvíli na to do mě zajel jedním prstem. To už byl docela dobrý budíček.

„Nech-" začal jsem nahlas protestovat, ale raději mě umlčel. Natáhl se ke mně a splnil si další cíl – využil mých otevřených úst a políbil mě. Nebyla to fér hra.

Polibek prodlužoval dál, zatímco mě pomalu a důkladně připravoval. Projednou si dal zase záležet, takže to ani moc nebolelo, když do mě zasunul.

Zatnul jsem zuby a sevřel mu paže, abych se vyhnul všem nechtěným zvukům a obdobným věcem. Akai se jen mírně ušklíbl mé snaze a začal pravidelně přirážet. Zafuněl jsem a zaklonil hlavu, víčka stiskl.