Zabiju tě, bratříčku!

Kapitola 62.

Přes noc jsem se dal do kupy a ráno se snažil dělat, že se nic nestalo. Dělal jsem vše pro to, abych na to nemyslel a snažil se být pozitivní. Když už nejsem ve spárech Akaie, mám naprostou svobodu jednání...

Měl bych si najít přítelkyni... Pak bych mohl dál vést konečně normální život bez všech těch problémů kolem, co jsou s Akaiem...

Dobrý začátek byl to, že jsem si přečmáral ten nápis na sádře. Stejně jsem kvůli tomu byl za debila a utahovali si ze mě.

Vypil jsem ten největší hrnek kávy, co jsem našel a vyrazil do práce s předstihem, protože jsem chtěl mít trochu času na Shira. Pochyboval jsem, že s ním Akai už mluvil. Nebyl jsem si jistý, co mu řeknu, ale měl jsem nutkání ho trochu zklidnit a omluvit se mu, byť vlastně nebylo za co. Měl jsem ale dojem, že Shira po Akaiově vyprávění chápu. Neospravedlňuji, to rozhodně ne, ale lépe rozumím jeho motivům.

Dorazil jsem tam a ihned se převlékl. Posadil jsem se na zem v převlékárně a čekal, až Shiro skončí směnu.

Seděl jsem tam asi čtvrt hodiny, když se otevřely dveře. Shiro ještě prohodil pár slov s kolegou, než se otočil a vešel dovnitř. Pohled mu padl na mě.

„Ahoj..." hlesl jsem a zvednul se, „Chtěl jsem s tebou mluvit..."

„Mluvit? O čem?" pohlédl na mě tázavě, ale ne moc nadšeně.

„No, včera mi Akai řekl o všem, co se mezi váma dvěma stalo a měl jsem pocit, že bych ti měl říct pár věcí..."

„Divím se," odfrkl si a došel ke mně, „Tak co mi chceš říct?"

„Um," zamyslel jsem se, „Asi jen, že se Akai furt utápí v tom, co se stalo a že by sis to s ním měl v klidu vyříkat, abyste oba měli klid v duši..."

„Nemám potřebu si s ním vyrovnávat účty, stejně by to ničemu nepomohlo."

„Když nemáš teda tu potřebu, proč máš nutkání ho provokovat?"

„Provokovat?" tázavě na mě pohlédl.

„Ku příkladu to video se mnou..." Shiro si povzdechl.

„Kdybych se chtěl s Akaiem usmiřovat, pak bych se mu do pozornosti vtíral jinak. Ale spíš jsem se špatně vyjádřil předtím. Nemám chuť se s ním usmiřovat, ale trochu vyrovnat účty jsem musel... Dlouho jsem se musel dívat, jak tahá za nos všechny okolo. Já už jsem se přes to dostal, ale co nemůžu dostat z mysli je, jak to zasáhlo mou sestru... Byla do něj zblázněná asi tak stejně, jako jsem byl já, jen ona je o něco... emotivnější."

„A musel si k vyrovnání účtů využít mě." ušklíbl jsem se kysele.

„Nenapadlo mě nic lepšího... Je pravda, že to jsem asi dělat neměl. Ale to už jsme si vyříkali, ne?" povytáhl obočí. Spíš vymlátili...

„Jasný... Ale to už stejně nezměníš. Chtěl jsem jen říct, že byl v té době Akai hodně pod tlakem rodiny a snažil se, aby se na něj otec nedíval s takovým odporem a dohnalo ho to k tomu..." Proč jsem ho vlastně bránil? Nemohu říci, že by udělal něco, čím by si to zasloužil, spíš přesně naopak. Přesto jsem měl potřebu si o tom se Shirem promluvit. Připadal jsem si už jako idiot.

„Stojí ti to za to?" zeptal se najednou.

„Co?" nechápavě jsem na něj pohlédl.

„Přimlouvat se za něj..."

„Ne, ani ne," pokrčil jsem rameny, „Sám se divím, že se o tom s tebou bavím."

„Hmm... Hádám, že ti neřekl nic hezkého. Tváříš se jak zmlácený pes."