War-love-death

21

Nikdy nebyla tak vyčerpaná. Po žádném tahání dřeva, práci v kuchyni nebo dokonce několikahodinovým cvičením s Niallem na prudkém slunci. Nic ji tak neutahalo. Nikdy si nepřišla, že se jí tělo rozpadne na kousky.

Ležela vysílená v tlusté vrstvě hřejících kůží, jež do sebe pohlcovaly kapky potu, které ji stékaly po nahém těle. Nemohla se pohnout. Ať sebe víc chtěla, nedokázala svému tělu poručit jakýkoli nepatrný pohyb, který by ji dokázal dostat od něj, co nejdál.

Svůj plán dokončila. Odevzdala se mu.

Bála se toho, bolesti, doteků, slov, jeho… ale udělala to. Udělala, co po ni chtěli. Stala se na noc jeho společnicí.

Ležel jen kousíček od ní. Nebyli to snad ani centimetry. Rukou si pohodlně podpíral hlavu, zatímco druhou měl spokojeně natáhnutou podél těla.  Ve tváři unavený úsměv, z orgasmu, jež před několika minutami prožil. Takový vrchol už dlouho nezažil, přesto to nebyl nejlepší v jeho životě. Dívky ho uspokojovaly kdykoli dostal chuť, znaly ho, dokázaly mu dát potěšení, po kterém toužil, stačilo jenom říct, ukázat… Alespoň si to myslel.

Jenže pak přišla ona. Nebyla jiná než ostatní. Vyřazovala stejným dojmem. Pracovala, jak se od ní čekalo, dělala, co kdo řekl…Svým způsobem byla nudná, jako ostatní. 

Ale přišel zlom.

Zabila ho.

Nezáleželo mu na jeho životě. Bylo mu jedno, že ho zabila. Jeho život nebyl důležitý. Na rozdíl od jejího… Věděl, co je zač od první chvíle, co ji spatřil. Ještě, aby ne, když to on ji dostal ze spárů smrti. Nezajímal se o ni. Věnoval se své práci. Zabíjení. Bojování. Pozorování.

Tak se k ní dostal. Z dáli ji pozoroval.

Nebylo to snadné; vyvolávala v něm vztek. Při pouhém pohledu na ní, měl chuť někoho zabít. Dráždila ho pouhou existencí.

„Už si dostal, co jsi chtěl?“ Zeptala se po dlouhých minutách ticha, ale nebyla to otázka vyzívající k odpovědi. Podrážděně se zavrtěla na měkoučkých kůžích a otřela se o Haroldův bok. „Jistěže dostal.“Odpověděla si sama a ze všech sil se posadila, rukou šmátrajíc po kusu hadru, jenž zbyl z jejího oblečení.

Zamračila se. Nelíbilo se jí, že v tom bude muset přejít přes celý tábor před zraky poloviny obyvatelstva, ale už jí na tom tolik nezáleželo. To, co předvedla na bojišti, jistě vyvolalo vlnu napětí a překvapení.

„Bude trvat dlouho, než konečně dostanu, po čem toužím.“ Odpověděl chraplavě a hbitě ji sevřel zápěstí, v němž držela své šaty. Nechtěl, aby odešla. Ne teď. Ne, když jak řekl, ještě nedostal, co chtěl.

„Ale ne ode mě,“ odsekla, přičemž se pokusila vytrhnout ruku z pevného sevření. Toužila dostat se do co možné největší vzdálenosti od něj, jež byla možná.

„Asi nechápeš, co přesně tvoje práce znamená…“ prudce si sedl a přitáhl si její tělo těsně ke svému. Druhou rukou ji chytil za zadeček a posadil si ji obkročmo na stehna. Dokázal s ní udělat cokoliv, i když nechtěla. Dráždivě se pohnul a otřel se o její tělo. Spokojeně se usmál, když slastí přivřela oči a zatajila dech.

„Ode dneška jsi jen moje!“ Zašeptal jí těsně u ucha.

Vytřeštěně otevřela oči. Tělem jí projelo chvění z jeho slov. Nesouhlasně zavrtěla hlavou a prudce vysvobodila své tělo z jeho spárů a odtáhla se, jak jí to jen její stále uvězněné zápěstí dovolilo. Rychle se rozhlédla, pátrajíc po čemkoli, co by ji mohlo pomoci. Jakýkoli předmět… Do zorného poli ji padl toulc s šípy vedle nichž ležela pochva s dýkou napůl vysunutou. Mohla vidět krásnou vyleštěnou čepel, jistě ostrou jako břitva.

„Já ale nechci tebe… chci zpátky Nialla!“ Odsekla a trhla. Konečně vysvobodila své zápěstí z pevného sevření. Prudce otočila hlavu, vlasy se jí zatočily a spadaly volně přes ramena a záda, zakrývajíc hebkou kůži. Vyhoupla se na nohy, už našlapovala, když v tom se okolo pasu obtočily dvě svalnaté paže a strhly ji zpátky do měkkých kůží pod nahé tělo.

Do očí se jí zaryl zuřící pohled plný vzteku. Kaštanové kudrlinky spadaly do kamenné tváře a částečně zakrývaly děsivé černé oči. Tělo se jí roztřáslo pod náporem výrazu. Zuřivě mrkala, ale vysvětlení na přeměnu barvy očí nepřicházelo.

Zoufale zaklonila hlavu a vymrštila ruku po zbrani ukryté před jeho zrakem. Pod prsty ucítila chlad z rukojeti posázené modrým stříbrem, uvnitř tiše zajásala. Obemkla rukojeť a trhla.

Bolestně zamrkala. Zápěstí uvězněné v drtivém stisku vyslalo trhající bolest do celé ruky, jejíž dlaň přestala poslouchat z minimálního přísunu krve. Dýky se skutálela přes dívčinu pokožku a zanechala za sebou mělký šrám.

Nikdy nikoho neviděla tak rozzuřeného. Z černých očí sršely blesky plné hněvu. Tvář kamenná, čelist pevně sevřená. Stisk pasu zesílel. Zaskučela. Kdyby neležela, dávno by se sesunula pod bolestí celého těla způsobenou bojovníkem nad ní.

Jak si jen mohla myslet, že to bude tak snadné? Vyspí se s ním a pak mu řekne, že už nebude jeho společnice? Že s ním nebude trénovat? Že nechce jeho ale Nialla?

„Každý. Den. Budeš. Spát. Jenom. Se mnou.“ Zavrčel skrz zaťatou čelist a s každým slovem oddálil rozklepaná kolena dál od sebe a dostal tak nový přístup k dívčině vstupu. Tělem se vetřel mezi dívčiny nohy a prudce škubl za drobný pas.

Bolestně vykřikla při nárazu těla proti jeho. Prudce do ni vstoupil celou délkou a tentokrát nečekal. Začal tvrdě přirážet. Zuřivostí jí spoutal ruce nad hlavou a za pas si přitáhl ji blíž, aby se mohl dostat hlouběji.

Ukazoval ji, kdo to tu řídí.

Komu patří moc.

Komu patří ona.

Slíbil jí, že až se znovu potkají, všechno si vybere a byl rozhodnut slib splnit, ačkoli to mělo být drsnější. Měla se bránit, měla křičet a prosit, jak řikal Zayn. Jeho slova…toužil, aby se vyplnily. Miloval násilí, bolest a křik. Miloval, když to způsoboval on.

Zalapala po dechu a nechala výkřik plný bolesti uniknout ze suchého hrdla. Bolest neurvalých pohybů ji zahlcovala celé tělo.

Nereagoval na úpěnlivé škemrání, prosení, vzlykání a křičení, aby přestal. Ubližoval ji. Líbilo se mu to. Přirážel silněji, tvrději, naléhavěji. Toužil z ní dostat každý bolestný sten, slzu, každou prosbu, aby přestal.

Už nebylo ani stopy po čekání.

Vzlykáním přivřela oči. Ústa měla vyprahlá od křičení a proseb. Tušila, že to nezabere a už se ani nesnažila. Znechuceně odvrátila hlavu na stranu a nechala ho zmocnit se jejího těla.

„Jenom moje,“ zavrčel.

Vzal si ji, jak chtěl on.

Násilím.