War-love-death

29

Paprsky dopadající na dívčinu polovinu tváře, jejíž druhá půlka byla zavrtaná do ramene mladého bojovníka natisknutého celým tělem na její, se pozvolna vytracovaly za hustými korunami stromů a pár vysokými zelenými listy obklopující celou zdejší krajinu. Místo, o kterém věděla jen jediná dívka a rozhodla se ho ukázat chlapci, jež byl ze začátku její noční můrou. Ale i se zlými sny si člověk začas poradí a dokáže se s nimi sžít, či je vypudit ze svého života. Anebo je přijmout, jelikož k nim prostě patřily. 

Nespala již od svítání. Byla zvyklá na brzká vstávání a milovala východ slunce, ale dnes nebyla schopna vstát. Nechtěla opustit hřejivou náruč, překrásného chlapce s nepoddajnými kudrlinkami, v nichž proplétala své prsty. Bezpečí, z Harryho paže přehozené přes její pas, necítila od doby, kdy ji a její matku opustil otec. Líbil se jí ten pocit. Ochraňovaná a chtěná. Líbilo se jí vše, co spolu zažívali. Ačkoli vše nebylo naprosto normální, alespoň ona to do normy nezařazovala, přinášelo jí to lepší pocit.

Naplno se probrala až s mírným zavrtěním těla pod sebou a teplou dlaní přitisknutou na její tváři. Ztěžka odlepila víčka, a pohlédla na usmívajícího bojovníka s jiskřícíma nefritovýma očima. Ležel na boku, loktem zaraženým do písku a paží uvězněnou pod hlavou dívky, na ní shlížel a polštářky prstů jemně přejížděl po hedvábné pokožce načervenalé tváře. Tiskl se na ni celým svým tělem. Propletené nohy do sebe přesně zapadaly, ruka přehozená přes drobný pas sloužící jen pro její ochranu, rty pomalu přibližující k jejím pro sladký ranní polibek, po dlouhé noci.  

„Mmmm,“ zavrněla spokojeně. „Zvykla bych si probouzet se ve tvém náručí,“ zašeptala do polibku. Bylo to poprvé, co se probudila a on ležel vedle ní, držel ji v náručí a hleděl na ní s citem v očích. Netušila proč, ale dříve jí přišlo, že se jí moc nechce dotýkat, jakoby se bál, že se spálí. Alespoň ve chvílích, kdy jen tak v klidu ležela nebo se připravovala na odchod. Ale jakmile přišla v touze po zábavě, po zapomnění, alespoň na kratičký okamžik, odhodil všechny zábrany a vrhl se na ni jako zvíře. Vzal si ji a poté zase odhodil. A rána, když se probudila, byl pryč. Vlastně se už jednou probudila po jeho boku. Po jejich první strávené noci. Tehdy se všeho vzdala, neměla toho moc, jen svůj zbytek života a svobody, kterou mu svým tělem odevzdala.

„Já se ve tvém vždy probudil,“ pousmál se, načež zuby skousl dívčin spodní ret.

Zaraženě odtáhla hlavu, čímž si natrhla ret o Harryho tesáky. „Ale… tak proč..“ smutně sklopila tvář. „Odešel jsi.“

Zkoumavě se na ni zadíval. Dlouhé hnědé lokny napadaly do nejisté tváře a zabránily tak mladíkovi ve výhledu. Dvěma prsty něžně podložil dívčinu bradu, čímž ji donutil tvář zvednout a pohlédnout mu do očí. „Kdybych zůstal, nevylezli by sme  do setmění. A po něm vlastně také ne.“ Lišácky se usmál, načež se rychle převalil na ni. Dlaně položil z obou stran její hlavy, čímž se nadzvedl, aby na ni neležel celou svoji vahou. „Víš ty vůbec, co se mnou provádíš?“ zašeptal a sklonil se k vlasy zahalené pokožce na krku. Uchopil prameny mezi prsty a něžně ho přesunul z dosahu jeho rtů. „Budit se po tvém boku, s vlasy na mém těle, vůní po celém stanu… nikdy sem na nikoho neměl po ránu takovou chuť jako na tebe. Spíš, klidně oddechuješ a nemáš ani tušení, co se mnou tvoje přítomnost dělá.“ Polaskal prohlubeň nad klíční kostí a rty přesunul k ušnímu lalůčku. „Musel jsem se přemlouvat, abych odešel. Abych ti neublížil, jako tenkrát ráno.“

„Neublížil jsi mi,“ namítla s těžkým dechem, zadrhávajícím se v plících. I když to nebyla zas tak pravda. Nebyl to nejpříjemnější sex, který s ním zažila. Vlastně ho považovala za nejhorší, ale nechtěla, aby se trápil. Nechtěla vidět bolest a vinu v jeho očích, přesto ji zahlédla.