War-love-death

44

Cítit jeho rty na svém těle po takové době, bylo naprosto nepopsatelné. I přes ohromnou bolest v jižních částech jejího těla, postupující víc do středu, dokázala na ono bolestné bodání a škubání dočista zapomenout a naplno se poddat jeho sladkým polibkům.

Leželi uprostřed obrovských kožešin, hrudě naléhavě přitisknuté k sobě, ruce omotané okolo těla druhého, zatímco rty putovaly po nahém těle a pátravě zkoumaly všechny části, jež se mohly za tu dobu změnit.

Probudila se před několika minutami po dlouhém spánku v kudrnáčkovo náručí. Musela se pousmát pod lechtivými polibky, kterými ji zasypal a tím ji dokonale vytrhl z poklidného spánku. Neměla špatné sny, netrhala s sebou ani si nijak nepřipomínala předešlé hodiny spojeny s jejím peklem. Pouze odpočívala v jeho náručí a každým nádechem vdechovala jeho vůni, což ji ujišťovalo, že je v bezpečí a není nutné se strachovat v bdělém stavu.  Ani se nepodivila nad faktem, že je celá nahá a její další zničené, avšak neobvykle mokré šaty se válí nedaleko kůží, pohozené, stejně jako Harryho oblečení, v písku.

Užívala si ticha narušujícího pouze občasném praskáním polen, mezi teplem vysílajícími plameny a jemných doteků jejího zachránce. Nemluvili, nenarušovali klidnou chvilku, která, než se nadějí, skončí a oni budou opět vrženi do krutého světa, jež byl od nich nyní oddělen pouze slabými stěnami Harryho skromného sídla tvořeného pár trámy a jedinou plachtou, jež se pod tíhou vichru překvapivě stále neodlepila od konstrukce ani nepropustila nevítané mokro, tudíž nepřekazila poklidné chvilky mladého páru.

Pevněji si Emelin přitiskl k tělu, načež opatrně ze zad sjel na bok, pas až se dostal k jednomu z vrcholků. Skoro až váhavě se dotkl dívčina prsa, zatímco stále neopouštěl Emeliny rty a vkládal do polibku větší a větší intenzitu. Zabil by kohokoli, kdo by je v této chvíli vyrušil. I kdyby to byl Niall či Louis, odnesli by všechen jeho nahromaděný hněv za posledních pár hodin, jež v sobě stále dusil.

Nikoho by ani ve snu nenapadlo, jak se změnili. Pokud by je neviděli na vlastní oči, ležet propletení a kompletně nazí v náručí toho druhého, kladoucí lehké polibky, neuvěřili by, jaký pár tvoří. Koho by napadlo, jaké to bylo před pár hodinami? V jaké situaci se nacházeli… Koho by napadlo, že se tak rychle dokázali přenést přes všechny rány a naplno se oddat tomu, koho tolik milují? Kdo by skočil na klepy a změklém Stylesovi? Jen blázen by uvěřil, jen slepý, jež nevidí jeho něžnost v dotycích a hřejivou lásku v očích v její přítomnosti.

Nesnažil se o předehru. Nechtěl, aby to mezi nimi bylo o sexu. Jediné, po čem toužil, co potřeboval, bylo, aby věděla, že s ním je v bezpečí, nic se jí nestane, ale hlavně už jí nikdo neublíží tak, jako na popravišti. Bál se použít slova, bál se špatného výběru slov, či hůř, klepal se při pomyšlení, že by ji vyděsil svojí intonací hlasu, jež by se jistě propadl do vrčení ze všeho vzteku, při pomyšlení na ní v rukou toho hajzla. Poslední, co chtěl, bylo jí vystrašit. A tak použil to, co umí stejně mnohem líp, než používat slova. Nikdy mu moc nešlo komunikovat s ostatníma verbálně. Ale gesta? To bylo jeho. Často dokázal okolí sdělit svým postojem, pohledem, či jediným gestem mnohem víc, než vyčerpávajícím proslovem.

Spokojeně se hlouběji zavrtala do chlapcovi náruče. Milovala pocit bezpečí. Poslední dobou ho vítala s otevřenou náručí, ačkoli nepřicházel. Bylo toho na ni za posledních několik dnů moc. Sama se divila, že se stále ještě nesesypala a docela se drží, ačkoli v naprosto dezolátním stavu. Nohy ji sotva udržely, víčka ji neustále padala, ruce se jí klepaly, hlava stále třeštila a v břiše stále cítila křeče. Ale v jeho náručí vše odeznělo. Necítila nic kromě obrovské dávky lásky, kterou nedokázala v sobě dál držet, a tak ji společně nechávaly vyplout na povrch.

Tiše zašeptala chlapcovo jméno, načež mu pohlédla do tváře. Koutky úst se jí mírně zvedly při pohledu na jeho nezkrotné kudrlinky, neustále padající do jeho andělské tváře. Prsty odstranila vlasy, načež spočinula na jeho tváři. Aniž by přetrhla oční kontakt, vytvářela různé vzory, na nichž důkladně vkládala své rty a zanechávala sladké polibky.

„Miluj se semnou,“ zašeptala prosbu, kterou ji nedokázal nesplnit.

Odtáhl její pusu od jeho tváře a zhluboka se jí zadíval do očí. Nebyl si jistý, zda dobře rozuměl. Nechtěl na ni tlačit, ne po tom všem. Nechtěl ji ublížit, bál se, co by ji mohla jeho velikost, po jejím ošklivém okušení trestu, udělat. Přesto ji nemohl nevyhovět. Ne po láskyplném pohledu plného touhy úplného spojení. Splynutí v jedno tělo.

Opatrně ji strhl pod sebe, načež své rty přiložil k jejím. Nespěchal na ni, nechal vést jejich polibek, zatímco ji dlaní přejížděl po hraně pasu a boku. Vychutnával si dotýkání její pokožky. Nikdy se toho dostatečně nenabažil. Pochyboval, že někdy v životě bude.

Neležel na ni, pravou rukou si podpíral své tělo z dosahu jejího, zatímco levou si ji pomalu prohledával. Nechtěl ji ublížit svojí vahou, byla oproti němu tak křehká, bál se, aby se mu nerozpadla v náručí.

Musel se sem nad sebou ušklíbnout. Stával se naivním. Naivním a přehnaně ochranářským. Ale ona to potřebovala. Potřebovala ho u sebe, potřebovala, aby ji někdo chránil, střežil její život svým vlastním. Ale bylo to opravdu Emelin, kdo to potřeboval, nebo on?

Bylo to jasné. On. To on měl naléhavé nutkání střežit ji na každém kroku, hlídat každé její nadechnutí, ujišťovat se, že je stejně mělké a pravidelné. Potřeboval se ujistit o jejím bezpečí.

Avšak to v jejím případě nebylo vůbec lehké. Věděl to on, a naštěstí to věděla už i ona. Došlo jí, že se nemůže pohybovat, jak se jí zachce, nebo s kým se jí zachce. Byla důležitá pro celou zem, na ní závisel osud všech, který její otec miloval a dlouhá léta jím vládnul.

Na to ale mladý bojovník kašlal. Nezáleželo mu na nějaké stupidní zemi. Lidi se o sebe dokážou sami postarat, dělali to tak dlouhá léta. Je nebezpečné spoléhat se na někoho, kdo je má ochránit. Zvláště na mladou dívku, která donedávna o svém osudu ani zdaleka netušila.

Jemu záleželo jen na ni. Na jejím bezpečí. Na jejím životě, který prožije v klidu, bez starostí, bez tíhy celého světa na ramenou, beze strachu. Udělal by pro to cokoli. Obětoval pro ni svůj život, prošel si nebem či peklem, aby se znovu mohl vrátit a znovu pro ni padnout. Protože to byl jeho osud. Osud, který mu nebyl určen nikým jiným, než jím samotným.

Aniž by přerušili polibek plný nejčistších citů, sjel z boku na stehno, aby pokračoval dál k pokrčenému kolenu, jež jediným plynulým pohybem něžně oddělil od druhého a udělal si tak místo pro své tělo. Ulehl do nového prostoru vytvořeného jen pro něj, avšak dál se neodvážil. Dlaní přeje po hedvábné pokožce stehna výš, až se konečně dotkl středu, který patřil jen jemu. A navždy bude.

Slastí přivřela oči, znovu cítit jeho prsty v nejcitlivějším místě jejího těla, pro ni bylo nepřekonatelné. Myslela si, že už to nikdy v životě nezažije. Nepocítí slast, kterou ony hbité prsty dokážou pár pohyby vyvolat.

Zhluboka zalapala po dechu, jakmile prsty nahradilo něco mnohem většího a delšího. Vpletla prsty do Harryho kudrlinek, za něž si ho přitáhla k jednomu z mnoha jejich polibků.

Pomalu houpal boky. Pohyboval se v ní s největší opatrností, neopouštějíc její oči a stálým spojováním jejich rtů v jedny.  Nikdy s ní nezažil nic tak pomalého a jemného. Tehdy u jezera to bylo pomalé, ale taky žhavé a plné nenadálo touhy z jejích slov, jež z ní onoho dne vypadly. Vyznala mu své city a jeho to naprosto pohltilo.

Teď ne. Nenechal se ničím ovládnout, myslel pouze na ni a na to, jak křehká pro něho byla.

Vrchol se přes ně přehoupl stejně nečekaně, jako se slastné výkřiky rozkoše ztratily v naléhavém troubení noční hlídky na poplašný roh.

 Na roh, určený k jedinému signálu.

Válka začala.

***

Takže, zdravím :D Právě jsem sem naházela všechny dosud vydané a napsané díly. Přidávám je i na http://onedirection-ff.blog.cz/rubrika/war-love-death, takže se nebojte, že je povídka zkopírovaná. Něco takového bych v životě neudělala, takže i VY to NEDĚLEJTE S MÝMA POVÍDKAMA!!! 

Díky :)