War-love-death

23

Horké dny už jí lezly krkem! Bylo děsné trávit je na cvičišti a pokoušet se zasáhnout cíl, když z vás totálně lilo jen z faktu, že své tělo vystavujete zákeřnému slunci, které víc ubíjí pomocí nekonečných paprsků šlehající vás do celého těla, než dodává energii. Ale stokrát horší bylo, když váš cíl byl Styles.

Kroužil okolo Emelinina těla-strnulého uprostřed pláže natáčejíc hlavu za jeho tělem- s rukou předpaženou, v dlani držíc napodobeninu meče, jehož ostrý hrot ji míjel o milimetry. Přísahala by, že j ho cítila na své kůži přejet, ale oči nesouhlasily. Nedotýkal se jí.
Stáhnul nataženou ruku ke svému tělu, nato ji znovu vymrštil, ale tentokrát svůj meč nenapřáhl na její tělo. Hodil ho po ní!
Prudce s sebou škubla, vymrštila pravou ruku před sebe, prsty obalila okolo dřevěné rukojeti meče. Noha se automaticky posunula dopředu, aby získala rovnováhu a podporu na sílu jeho meče útočícího na její. Zabránila v útoku na její hlavu a prudce sekla doprava na odhalený bok.
Uhnul.
Zhluboka se nadechla, pozvedla svůj meč do výše očí a jednou švihla.
Vedle.
Nemířila na něj.  Jen ho zkoušela; chtěla vidět jeho reakci.
Žádná nebyla.
Čekala, že uskočí, zaútočí v domněnce blokování rány, ale on jen stál. Pozorně ji sledoval. Ve tváři se mu zračil jemný úsměv. Studoval ji, stejně jako ona jeho.
Za tu dobu s Niallem, se dost naučila. Možná to nebylo dost na přežití války nebo jít sama jako tajná zbraň, ale bylo to dost na to, aby věděla, jak si poradit s jediným soupeřem. Doufala, že to bylo dost.
O krok ustoupila, nastavila meč a zhluboka vydechla. Okamžitě přišla rána, až nepatrně zakolísala.
Byl naprosto jiný než Niall. Ale to věděla. Byl rychlejší, tvrdší a dravější. Věděl, jak má zasadit rány, kdy nastavit svůj meč a jak postupovat.
Držel si stejnou mezeru mezi nimi. Nedovolil ji ustoupit a vytvořit tak větší prostor. Okamžitě byl zase u ní. Stále jí nutil ustupovat, nohy odmítaly vytvářet dlouhé kroky, odmítaly vkročit do pasti nastražené za zády.
Aniž by to postřehla, svým mečem vstřelil k jejímu, vytrhl ji ho z rukou a zahodil za sebe. Šokovaně střelila pohledem ke zbrani válející se v písku několik metrů od nich a zase zpátky na soupeře.
Dostat se k meči, nebude sranda.
Ne, když ji v cestě stojí on.
„Vůbec nedokážeš použít své tělo.“ Zhodnotil s povzdechem a stáhnul se.
„Po včerejšku a tvým souhlasným vzdycháním, bych neřekla.“ Odpálila naštvaně. Nehodlala si nic nechat líbit. Zvlášť ne od něj.
Nenechal se zaskočit a donutil hrtan vyloudit zvuk podobný zavrčení a uchechtnutí. „Neumíš bojovat, tak místo toho myslíš na sex se mnou?“
„Cože?“ Vyjekla zaskočeně. Vůbec nemyslí na noc s ním. Na jeho pohyby, dotyky a vrčení, které v ní vyvolává chvění. To on ji tu uráží a ještě to úplně překrucuje.
 No, i když, možná ne tak úplně.
Odměřeně pokrčil rameny a sehnul se pro její zbraň a následně ji jí hodil. Obratně chytila meč do pravé ruky a připravila se k útoku.
Nesnášela ho. Čím dál tim víc, ji lezl na nervy. Jestli nepřestane s blbejma kecama, může se stát, že ho zraní. Ačkoli o tom dost pochybovala. Podle jeho schopností a pověsti… Spíš zraní sebe.
„Musíš se naučit využívat i ostatní části těla, nejen ruku, v níž držíš meč.“ Pochybovačně svraštila čelo. „Až ti ji useknou, co potom?“ Tázavě zvedl obočí.
Pokrčila rameny. „Použiju druhou?“ Ihned zalitovala své odpovědi. Jak by mohla použít druhou ruku, když meč sotva ovládá pravou. Ach jo, určitě se jí vysměje do očí.
„Tak druhou jo?“ Počkal na nejisté přikývnutí a postavil se do bojové pozice. Prohodil si meč mezi rukama a chytl ho do levé, zatímco pravou schoval za zády. „Dobře. Ta ukaž,“ vybídl ji kývnutím a napřáhl meč proti jejímu.
Tvář se jí stáhla zaskočením a smíchalo se s podezíravostí. Nejistota z ní vyzařovala na míle daleko. Proč tohle po ní chce? Proč se jí sakra nevysmál?
Otráveně si povzdechl a jediným krokem překonal vzdálenost mezi jejich těly. Prudkým švihnutím donutil dívku zvednout meč a nastavit ho jako štít. Ruka se jí třásla pod náporem drtivé síly.
Jak mohl mít takovou sílu i v levé ruce? Copak je Superman, že dokáže ovládat bezchybně meč oběma rukama? No, ale neměla by to moc zpochybňovat. Přece jenom s tím nápadem ´druhá ruka to zvládne´ přišla ona.
Poraženecky povzdechla. Zase skončila v písku. Jeho tělo bylo neskutečné, plné svalů a křivek, které se kroutily a napínaly při každém výpadu. Bez sebemenší námahy ji skopl do kamenných zrníček a s úšklebkem stál nad jejím tělem.
Stínil, ale i tak se jí vytvářely mokré potůčky na pokožce. Přimhouřenýma očima pozorovala jeho obličej. Na rozdíl od ní, nebyl ani trochu zpocený. Jistě byl zvyklý bojovat celý den do vyčerpání, ale ona by se vsadila, že on jen tak unaveně nepadl. Možná ho únava mohla sžírat, pohlcovat celé jeho tělo, ale jeho hrdost, mu nedovolila povolit.
Zamyšleně ji sledoval. Její oči mu pátraly ve tváři, hledaly jakoukoli skulinku, které by se mohly chytit a vrazit tam dýku, zachytit jediný bod, který by ji mohl pomoci, ale nenašla nic. Jen drobný úšklebek tvořený plnými rudými rty.
„Jak chceš bojovat, když nemáš ani pořádný meč?“
Zatvářila se zmateně a nedůvěřivě si prohlédla kus, o který se znovu vyhoupla na nohy. „Dali mi ho.“ Podotkla mrzutě. Proč jí sakra říkal, že má špatný meč a rovnou jí nedal jiný?
„Vůbec s ním nejsi sehraná. Je na tebe příliš krátký, ale s delším bys zemřela okamžitě.“ Rukou si prohrábl kudrny a odstrčil si je ze smaragdových očí upnutých na dívku před ním. „K tomu, abys dokázala zvítězit se svým mečem, potřebuješ jednu věc.“
Pozorně se narovnala. Zajímalo jí, co z něho vypadne. Sice ho měla chuť praštit pokaždé, když promluvil, ale jedno věděla. Byl to skvělý bojovní. A každý se od něho chtěl učit. V jeho věku to bylo… nemožné. Přesto stále vyhrával.
Pomalu se k ní přibližoval, jeho teplý dech ovanul jemnou pokožku její tváře. „Být nedotknutelná,“ potichu vydechl do jejího ucha a ještě chvíli setrval u její líce.
Teprve, až když se odtáhl, si uvědomila, že celou dobu zadržovala dech. Tak pomalu, jak jen to šlo, opatrně a hlavně nenápadně začala znovu dýchat, aby nepojal podezření, že se jí z jeho blízkosti zatočila hlava.
Stále cítila, jak se jejich rty o sebe třou, laskají a drsně vtahují do sebe.
Jazykem si navlhčila popraskané rty od drtivých polibků a slunce. 
Chuť jednu mu vrazit a zároveň si ho přitáhnout k polibku byla obrovská. Nechápala, kde se to v ní bere. Nikdy by nečekala, že se v ní něco takové vzbudí.
Touha.
Touha po sexu.
S Haroldem.