War-love-death

20

Plná rozhořčení kráčela přes celý tábor zahalený v hluboké pohlcující tmě. Hvězdy rozprostřené na noční obloze dodávaly jediné světlo, měsíc již dávno ustoupil a dnešní noc nebyl vůbec vidět. Ale jí to nevadilo, milovala tmu a dnes za ní byla ještě raději. Nikdo ji neuvidí, jak se blíží do bojovníkova stanu, rozhodnutá vykonat čin, jež se jí příčil, avšak plán, jež celý den střádala ji motivoval.

K nikomu nechovala takovou zášť, jako ke kudrnatému bojovníkovi, jehož otrokem se nyní stala. Ostatní tomu říkali ´společnice´, i ona tomu kdysi tak říkala. To bylo do doby, než zjistila tu dech beroucí zprávu a ona se rozhodla. Do doby, kdy ji její, teď už bývalý spolubojovník oznámil, čí ´otročnicí´ se stala.

Závěs z kůže pevně stiskla v dlani a prudce trhla, vyvolávajíc zvednutí písku u jejích nohou od přívalu větru vyvolaného jejím spěcháním. Nahlédla do prostorného obydlí děkujíc za zapálenou louč a stojany s plameny osvětlující celou část. Ale stan byl prázdný.  Nebylo ani známky po lidské společnosti, jež očekávala.

Nabroušeně povzdechla, bosé paty zabořila hlouběji do za celý den prohřátého písku a otočila své tělo, jež nasměrovala do přední části ležení. Do části, o které tušila, že bude.

Zvuky, jež slyšela, čím víc se blížila, její domněnku potvrdily. Povzbuzující pokřiky a hulákání rozeznala okamžitě, dříve než překročila hranici oddělující stanovou část od tréninkové a prodrala se do obrovského vojáky tvořeného kruhu a spatřila to na vlastní oči.

Obrovské ohniště založené na mohutných polenech dominovalo celému prostoru a dodávalo správné světlo a lesk dvěma bojovníkům rozdávajíc si navzájem rány. I když navzájem není to pravé slovo. Bojovník stojící zády k ohništi uhnul před každou mířenou pěstí, kopancem dokonce i hlavičkou a pokaždé zasadil správně mířící ránu do protivníkovy hrudi a obličeje pokrytého rudou tekutinou stékající po celém těle a vytvářejíc tak krvavé potůčky. 

Zkrvácený voják znovu zaútočil na kudrnatého chlapce, prudce se proti němu rozběhl, záda nepatrně předkloněné, ruce roztáhnuté spojujíc k sobě před soupeřem, jež ho celou dobu pozorně sledoval a v poslední chvíli natočil horní část těla a pěst poslal do soupeřových zad, jež překvapen z nedostatku kyslíku zprudka vydechl a padl na zem.

Znechuceně polkla a schovala se mezi vojáky, aby měla dobrý výhled a on si ji nevšiml.

Jásot se rozlehl celým táborem téměř okamžitě.  Vojáci znovu začali pokřikovat jméno vítěze, jež vítězně pozvedl ruce nad hlavu a začal obcházet kruh. Po celou dobu si držel odstup, od všech přijímal chválu a zároveň probodl pohledem každého a vyzval ho k boji.

Nikdo. Žádný voják se neodvážil postavit proti Haroldovi po představení, jež právě předvedl s mladíkem, pro kterého přišli další dva vojáci a odtáhli ho mimo kruh.

Nespustila z něho pohled. Svalnatá záda, vypracované hubené nohy obcházející kruh, pevnou masku na tváři, oči tvrdé.  Kroužil, propaloval spolubojovníky pohledem… Z ničeho nic zastavil, svaly na zádech se napnuly, nohy a hlavu nepatrně natočily, nastražujíc všechny smysly. Hluk, jež se linul celým táborem ho dost omezoval, ale pohled, jež na sobě cítil ho nutil otočit se.

Zatajila dech.

Nevinné studánkové oči narazily do smaragdových pohlcujících, plných tvrdosti, opatrnosti a překvapení, jež okamžitě nahradil za pokřivený úsměv.  Už chtěl dát pokyn svému tělu k pohybu, když zaražen z jejího chování ztuhl. Šla k němu. Prodrala se skrz dva vojáky, kteří ji stáli v cestě, a pomalu se rozešla za ním.