Dangerous and Unfathomable

4. část

Zůstávají vzpomínky, krásné i ohavné, které nejdou vytřepat z paměti, z mysli, ze srdce...

Větší blbost mě napadnout nemohla. Lézt zrovna oknem...

Pomalu jsem přehodila nohu přes okraj a snažila se chytit rukou větve. Povedlo se. Je dobrý nápad dávat stromy blízko k domu. Výhodou je, že ho mám u okna.

Další malá operace a já už byla nohama venku z pokoje. Sedla jsem si na větev a pomalu za sebou zavřela okno. To bychom měli. Sunula jsem se zadkem po větvi a pomalu se tak dostala ke středu stromu. Pak už jen dalších pár zachycení, rozmýšlení, kam přesně bych měla dát nohu a už jsem seskakovala ze stromu ma zem.

"Páni. Ty jsi ale opice" uslyšela jsem smích za mými zády.

"Miku?" otočila jsem se a snažila jsem se ještě rychle upravit.

"Nemusíš se takhle strojit kvůli mě. Rozhodně nepreferuji elegantní a honosný styl" napodobil hlas našeho otce a já se začala smát.

''Rád tě vidím sestřičko'' roztáhl náruč a já mu do ní hned vplula.

''Tak moc mi chybíš'' držela jsem ho pevně, stejně jako on mě. 

''Ty mně také. Ale teď se budeme moc vídat častěji'' pomalu se se mnou kolíbal ze strany na stranu. 

''To znamená, že budu i oknem vylézat častěji'' zasmála jsem se.

"Poběž" chytl mě najednou za ruku a rozeběhl se. Já za ním vlála jako vlajka ve větru. Strhl mě za sebou do nějakého křoví, které máme okolo zahrady.

''Co blbneš?'' zamračila jsem se a snažila jsem se dostat ven z toho křoví. Nechápu co blbne.

''Koukej'' ukázal směrem k domu, kde akorát stál otec a rozhlížel se okolo sebe. Stát tam ještě chvilku, tak mě s Mikem vidí. Myslím si, že bych potom dostala a nejspíše i matka.

''Děkuji'' podívala jsem se na Mika a myslela jsem to smrtelně vážně. 

''Takže je to pořád stejný idiot'' uchechtl se ironicky Mike. Otec se mezitím vrátil do domu a my tak mohli vylézt z naší skrýše. Odplížili jsme se spolu na cestu, kde stálo nejspíše Mikovo auto. Odemkl ho a řekl, ať nasednu a já ho poslechla. 

''Nemáš hlad?'' podíval se na mě Mike a nastartoval auto. Hned na to mi zakručelo v břiše. Dneska jsem toho moc nesnědla. 

''Mám'' usmála jsem se a narovnala jsem se v sedačce. 

''Tak jedeme'' vyrazil hned po silnici bůh ví kam. 

''Jak se má matka?'' podíval se na mě na chvilku.

''Jak bych ti to asi řekla? Od tvého odchodu se hodně změnila. S otcem vůbec nekomunikuje. Neodpovídá mu na otázky a ani se ho na nic neptá. Ale musím říct, že se mě stále zastává a hodně mi pomáhá. Třeba teď, otec mě zamkl v pokoji a matka mi podala klíč, že mě bude krýt" zasmála jsem se. Teď mi to možná přijde vtipné, ale to jen díky tomu,  že jsem s Mikem. Až budu bez něj, budu zase strachy bez sebe. 

"Chybíte mi. Ty a matka" řekl s pohledem upřeným na cestu. Podívala jsem se na něj. Šlo poznat,  že to myslí vážně. Vypadá opravdu smutně. Nechci ho takhle vidět,  alespoň ne teď, když si tuhle chvíli máme užít.

"Taky nám chybíš, ale věř že teď už to bude jen lepší" usmála jsem se na něj a rukou ho pohladila po noze.

"Kam to vůbec jedeme?" zeptala jsem se, abych se vyhnula tomuhle tématu. A vlastně mě to i vážně zajímá, kam má namířeno.

"Pořád stejně zvědavá" zasmál se a koukl na mě. 

Tohle je můj bráška. Usměvavý. Miluju jeho smích. Pokaždé, když mi bylo do pláče on se usmál a mně bylo hned lépe. Tolik mi vždy pomohl a byl mi oporou. 

Cestou jsme si povídali, co je nového za těch pár měsíců, co jsme se neviděli.  Mika povýšili v jeho úspěšné práci, za což jsem opravdu ráda. Vím, jak vždycky dřel a vše dělal velice pečlivě. Dokonce jsem se i dozvěděla, že se mu líbí dívka jménem Cara, se kterou to vypadá na dobré cestě. I podle vyprávění se to zdá, že to bude krásná a milá dívka.

"Vážně?" koukla jsem na něj s udivujícím pohledem.

"Co? Proč tak koukáš?" odtáhl se ode mě.

"Vidíme se po takové době a ty mě vezmeš do takovéhle restaurace?" svůj výraz jsem nehodlala změnit.

"Je na tom snad něco špatného?" vypadal jak dítě, kterému právě někdo vyhuboval.

"Nulo" rozesmála jsem se a Mike se mnou.  Po téhle přezdívce, hned pochopil. 

"Tak pojď, už mám opravdu hlad" než jsem se nadála, byl pryč z auta. Musela jsem se pousmát. Sice teď vypadám, jako blázen, ale je mi to úplně jedno.  Nic mi tuhle radost nezkazí.

"Dlouho jsem nebyla v takhle obyčejné restauraci" prohlásila jsem,  jakmile jsme usedli na volná místa.

"Jo, myslel jsem si to" usmál se a nahlížel do jídelníčku.

"Co si dáte?" přišla k nám mladá dívka, která se usmívala od ucha k uchu. Takhle by měli vypadat všechny servírky. Usměvavé a ne otrávené a nepříjemné.

"Já bych si.. "  nadechla jsem se, že si objednám.

''Dva hamburgery s hranolky'' skočil mi do řeči Mika. Zavřela jsem pusu a podívala jsem se na něj. Servírka si objednávku napsala a hned s úsměvem zmizela. 

''Vážně?'' roztáhl se mi na obličeji veliký úsměv.

''Copak?'' mrkl na mě Mike.

''Víš přesně, co bych si dala'' uvolnila jsem se ještě víc.

''Jsi přeci moje sestřička'' mrkl na mě.

''Za tohle by mě otec zabil'' zavrtěla jsem hlavou.

''Ale teď jsem tady s tebou já'' mlasknul.