Dangerous and Unfathomable

49. Část

Běžela jsem ani nevím kam. Zaběhla jsem do nějaké uličky a posadila se na zem, kde jsem spustila všechny své slzy.
Chvíli jsem tam seděla a ztlumovala hovory od Harryho, který se mi snaží už po třetí dovolat.
Nevěděla jsem komu napsat nebo dat vědět a tak jsem vytočila Mike.

"Ahoj Angee, děje se něco?" Zeptal se hned.

"Já jen, že jsem v centru města, mohl by jsi mě vyzvednout?" Poprosila jsem ho a snažila se znít v pořádku.

"Jistě. Zrovna jedu k vám tak tě neberu." Dořekl a já típla hovor.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla a přemýšlela nad vším možným.
Chová se doma, jako nejhorší člověk a on opravdu je. Ať ho sebevíc nemám ráda, tohle si já a ani matka nezasloužíme. Kvůli němu nejsme normální rodina, kvůli němu nic nemůžu a nic neznám. Kvůli němu má matka není šťastná.
K čemu peníze, když není fungující rodina.
Uslyšela jsem přijíždějící auto a hned jsem se zvedla a utřela si oči od slz.
Rozešla jsem se k autu a nasedla do něj.

"Všude jsem tě hledal a tohle místo mě napadlo jako poslední." Zasmál se Mike a já byla ráda, že nic nepoznal.

"Promiň." Zkřivila jsem ústa do omluvného výrazu.

"Neomlouvej se. Angee, neděje se něco? Pripadáš mi smutná."
Jeho úsměv hned zmizel a to jsem nechtěla. Mám mu to říct ? Nemám ?

"Ne Miku, nic se neděje. Jen taková divná nálada." Usmála jsem se a Pohlédla na své skřížené ruce.

"Vím, že kdyby jsi chtěla tak mi to řekneš sama. A mimochodem s tou náladou se ti nedivím, taky ji nemám moc dobrou." Zasmál se s já se musela zasmát také.

Cestou jsme si povídali o jeho práci o škole a také o Gemmě. Povídal, že dnes má důležité zkoušky, tak to asi vysvětluje proč pro ni Harry jel.
Ano, Harry mi volal asi osmkrát a já to ani jednou nezvedla.Vím, že bych s nim teď byla raději než u nás doma, ale nevím co bych mu řekla.
Zastavili jsme před našim obrovským domem a rozešli se bok po boku po schodech. Oba dva jsme vypadali, jakoby jsme šli na popravu.

"Vůbec tam nechci." Zastavil se Mike a já hned také.

"Nedivím se ti bráško, ale budu tam celou dobu, neboj." Usmála jsem se na něj, abych ho povzbudila, ačkoli jsem myslela, že uteču jako první.

Mike se povzbudivě usmál a kráčel zamnou. Když jsme stáli před dveřmi zazvonila jsem na zvonek a cítila, jak mě Mike Chytl za ruku a pevně ji zmáčkl. Chtěla jsem se na něj podívat, ale v tom se otevřely dveře a v nich stála upravená matka.

"Synu." Řekla potichu s já mohla zahlédnout, jak se jí lesknou oči.
Musí ji hrozně chybět, vždy ho milovala, jako každá matka své dítě, ale kvůli tomu hajzlovi, co máme doma se vše odloučilo.

"Mami." Zašeptal Mike a vklouzl ji do objetí.

"Pojďte dál." Matka odstoupila ode dveří a my oba prošli. Mike měl na sobě kvádro, takže si myslím, že jel zrovna z práce. Kdyby se stavěl doma,myslím že by si sem vzal tepláky a roztrhané triko, jen aby otce naštval.

"Angee, jdi se rychle převléknout."kývla jsem a rozeběhla se do pokoje. Potrebuju být rychle, aby tam Mike nebyl dlouho sám.

Svlékla jsem ze sebe oblečení a hodila ho na židli. Navlékla jsem na sebe černé šaty ke kolenům a obula si černé baleríny. Vlasy jsem svázala do vysokého culíku a zase běžela zpět dolu.

Hlasy se ozývaly z obývacího pokoje a tak jsem šla rovnou tam.
Mike tam seděl na pohovce a nervózně poklepával nohou.

"Kde je máma?" Zeptala jsem se a přisedla si k němu.

"Dělá mi čaj." Řekl potichu a v tu chvíli přišel otec do obývacího pokoje. Viděla jsem, jak se Mike celý napnul a já mu chytla ruku, co má položenou na noze.

"Synu, tak rád tě zase vidím." Rozešel se k němu a Mike zůstal sedět. Nemůžu se na něj ani podívat.

Vypadalo to, že se s nim chtěl otec obejmout, ale když viděl Mikův výraz raději zastavil.

"No,pojďme ke mně do pracovny." Ukázal na dveře a bratr se zvedl.

Okamžitě jsem si stoupla také a cupitala za Mikem.

"Angelo ty tu zůstaň." Zastavil mě otcův hlas.

"Ale já..." chtěla jsem říct, ale on mě ani nenechal.

"Jdi se učit. Tvůj bratr už je dost veliký, aby vydržel chvíli sám." Ironicky se zasmál a já se podívala na Mike, který kývl hlavou, že je to v pořádku. Sklopila jsem svůj pohled a odkráčela zase pryč.

Ani nevím, jak tam sedí už dlouho a já jsem docela nervózní, co se děje.
Najednou se ozval křik a bouchnutí dveří.
Výběhla jsem ze svého pokoje a malém spadla i ze schodů při rychlém běhu. Mike nikde nebyl a já viděla, jak si to zamnou kráčí naštvaně můj otec a matka ho drží za ruku a křičí na něj.

"Nech ji být, ona už to neudělá." Křičela na něj a já hned věděla o co jde.

Matku odhodil na zem a rychlou chůzí se rozešel za mnou. Začala jsem utíkat do svého pokoje, kde jsem zabouchla dveře, ale on byl rychlý a dveře hned rozrazil.
Začala jsem pomalu couvat dozadu, ale nebylo úniku.
První facka přiletěla na mou tvář až jsem spadla na zem a hlavou si dala ještě o stůl.
Sykla jsem od bolesti a snažila se postavit zpátky na nohy. Hlava mě šíleně bolela, ale jakmile jsem schytala další ránu do hlavy, postavit jsem se nemohla.

"Chodíš za školu? Tohle si nebudeš zvykat." Vzal mě za ruku s vytáhl mě na nohy. Hlava už se mi motala a já myslela, že znovu spadnu.

"Omlouvám se." Řekla jsem a další facka štípla mou tvář.

"Já ti seru na nějakou omluvu." Křikl, ale to už jsem nevydržela.

"Tak hlavně, že ty se líbáš s cizí štětkou uprostřed centra." Prskla jsem po něm a to mi přilétlo pěstí do obličeje.