Dangerous and Unfathomable

90. Část

"O co tu jde?" Pomalu jsem vylezla zpoza rohu a bála se co se teď dozvím. Nejraději bych vzala Harryho za ruku a Odtáhla ho odsud pryč, ale bohužel díky tomu co jsem teď slyšela, si to musím vyslechnout a pochopit to. Srdce mi buší jako o závod a já se bojím, že budu zklamaná.

"Zlato neřeš to, je to prkotina. Pojedeme domů." Harry ke mně přispěchal a pevně mě Chytl za ruku. Ze svého pohledu na něj jsem mohla poznat, že je nervózní a není ve své kůži. Tak teď se začínám bát ještě víc a moje netrpělivost stoupá.

"Ty jsi ji o tom pořád neřekl?" Zasmála se Bella a zkřížila si ruce na prsou. Vysmekla jsem svou ruku z Harryho sevření a svůj naštvaný pohled přemístila na Bellu.

"Co mi neřekl?" Štěkla jsem po ni a ona se opět radostně Usmála. Vidím, jak ji dělá radost vidět mě poraženou a Harryho, jak neví z tématu pryč.

"Bello sklapni nebo ti tu tvou zkurvenou hlavu omlátim o zeď." Prskl po ní a ona jen zakývala hlavou ze strany na stranu.

"Ty buď teď ticho. Řekni mi to." Na Harryho jsem Křikla a na Bellu udělala vyzývavý pohled, aby pokračovala v řeči a mě řekla to, co chci vědět a na co tu vlastně čekám.

"Nemůžu uvěřit, že ti to tak dlouho tajil a že i po tom, na čem jsme se domluvili se s tebou pořád tahá." Uchechtla se a já po ní hodila naštvaným výrazem. Ještě chvíli to bude obýhat a já po ní skočím.

"Jdi k věci." Zavrčela jsem skrz zuby a do Harryho strčila, když jsem viděla jak se chystá ji znovu zastavit.

"Jsi fakt otravná. Je to takhle, přišla si do naši školy, kde se tě ujala Dany, Kim a kluci. Hned si jim padla do oka, ale mě ses furt nezdála. Byla jsi zaprdlá a strašně staromódní. No a tak jsem si řekla, že budeš určitě pana a nikdy si nikomu nedala. Toho se samozřejmě hned kluci chopili a řekli, že mám pravdu. Poté se ale ozval Harry. Lamač dívčích srdcí, že tě dostane. Během toho rozhovoru k nám přišla Dany a vše začala poslouchat, obě jsme se s Harrym vsadily, že tě do postele nedostane. Měl na to dva týdny a ty už jsou dávnou pryč." Dopověděla a já cítila, jakoby mě někdo bodl nožem do zad, ale hlavně do srdce. Všechno jsem se snažila vstřebat a pochopit to, ale nešlo to. Touha po tom, aby tohle byl sen byla silná a já se ji snažila podporovat.
Chvíli jsem na ni jen koukala a pak se otočila na Harryho. Měl skleněné oči a mně už stékalo pár slz po tváři. Byly to slzy, které nešly zastavit.

"Já ti to vysvětlím." Popotáhl a rychle zamrkal. Vypadal tak zraněně a bezradně, ale teď mi je to jedno.

"Nechápu, jak jsi mi to mohl udělat. Věděl si jaké to mám doma a pomohl si mi. Byl jsi tu pro mě, když jsem byla úplně na dně. Byl jsi tu semnou ty dny,kdy jsem potřebovala okolo sebe mít člověka, kterému věřím a vím, že mi pomůže. Byl jsi tu semnou, když jsem si myslela, jak je vše skvělé a nikdy už lepší nebude. Říkal jsi mi, jak moc mě miluješ, jak mě ochráníš od toho špatného. Ale to vše byla jen lež. Lhal jsi mi celou tu dobu, kdy já ti věřila z celého srdce. To ty jsi byl celou dobu to špatný. Chránil si mě, ale přitom jsi mě měl chránit před sebou samotným. Zklamal si mě a já už tě nikdy nechci vidět. Nikdy rozumíš?" Vychrlila jsem ze sebe všechny své pocity. Slzy byly k nezastavení a moje tělo bylo na pokraji zhroucení.
Celá jsem se třásla a cítila se najednou tak slabá a tak sama. Všechno je pryč a já nevím, jak tenhle stav uklidnit. Nevím, jak se s nim vypořádat, nevím nic. Harry utrousil pár slz a já pomalu začala odcházet.
Ano odcházím od něj, už nadobrou.
Prázdná a úplně sama.

"Neopouštěj mě. Nesmíš mě nechat samotného. Nezvládnu to bez tebe." Zavzlykal a já se na něj pomalu otočila.

"To ty jsi mě opustil. Už dávno."