Dangerous and Unfathomable

69. Část

Mířil stále naproti mně a nevypadalo to ani trochu, že by chtěl u mě zastavit. Jeho rychlé kroky se blížily čím dál víc a když byl konečně u mě, rukama o jeho hruď jsem ho zastavila.

"Ahoj." Nadzvedla jsem obočí na náznak, že mi tu něco nehraje. Jeho přimouřený pohled směřoval za mě a já věděla na koho kouká.

"Kdo to kurva byl?" Vyprskl po mně až jsem z něj své ruce dala pryč. Nechápu co to do něj vjelo. Odstoupila jsem o krok a snažila se na jeho pohledu najít něco jiného než tu obrovskou nasranost.

"Upadla jsem a pomohl mi sebrat učebnice. Nic víc a tečka." Skřížila jsem ruce na prsou a vyšpulila spodní ret.

"Proč ti kurva pomáhal a vůbec na tebe dopíči mluvil." Rozhodil rukama a Křikl až se pár lidi, co šlo okolo otočili.

"Přestaň vyvádět." Chytla jsem jeho ruku a tyto dvě slova pošeptala. Takhle vypadá žárlivost? No doprdele.

"Přestaň vyvádět? Co mi řekneš až tě s nim uvidím píchat na hajzlech." Ironicky se zasmál, ale pro mě už to bylo moc.

"Jsi fakt ubohej." Zašeptala jsem, když jsem od něj naštvaně odcházela.

Tohle mělo znamenat co? Nechápu to, opravdu ne.
To se jako nesmím s nikým bavit nebo jak? Neříkám, že bych nebyla trošku napjatá, kdybych u Harryho viděla nějakou dívku, ale abych mu to zakázala nebo udělala takovouhle scénu, na to bych asi neměla. I když to co jsem u Harryho zažila, bych tu scénu asi i zvládla.

"Angee." Uslyšela jsem jeho hlas z auta, které u mě pomalu přibržďovalo.

"Nech mě Harry." Řekla jsem naštvaným hlasem a pokračovala dál ve své chůzi.

"Omlouvám se, jasný?" Opět zavolal z auta a mě nutilo otočit hlavu na něj, ale stále jsem se držela.

"Angee, doprdele. Mrzí mě to, můžeš nastoupit do toho zkurvenýho auta." Prskl už naštvaným hlasem a já si jen odfrkla.

"Hezčí omluvu jsem nikdy neslyšela." Sladce jsem se na něj Usmála a zastavila svou chůzi.

"Probereme to v autě ano? Jen už si prosím nastup." Ukázal na místo vedle sebe a já chvíli váhala.

"Nikdy už tohle říkat nebudeš?" Opět jsem skřížila své ruce a naklonila hlavu na stranu.

"Ne." Svou hlavu sklopil a znovu se na mě podíval pohledem, jakoby v životě neublížil ani mouše.

"Slibuješ?" Udělala jsem jeden krok vpřed a stále čekala co řekne.

"Slibuji, jen už pojď." Usmál se a já tedy nejistě nastoupila do auta.

"Angee, říkal jsem ti, že nedokážu unést to, když na tebe někdo mluví a natož sahá, jako ten blbeček." Řekl, když jsme se pomalu rozjeli nepříjemným hlasem a já viděla, jak opět zatíná ruce v pěst.

"Lásko, Niccolas mi jen pomohl vstát ze země." Usmála jsem se na něj, ale jeho pohled, kterým se na mě obrátil byl kruci děsivý.

"Jak víš jeho jméno?"