Dangerous and Unfathomable

43. Část

"Ah Angee. Věděl jsem, že se něco děje." Podíval se ustaraným výrazem a já s úsměvem zakývala hlavou ze strany na stranu.

"Neděje Diego, nemusíš se bát. Já jen, chtěla bych vědět jaké to je." Pohédla jsem opět na něj a poslední větu jsem zašeptala.

"Holčičko moje, láska je silný čaroděj. Je krásná, ale také bolí. Je okouzlující, ale také zaslepená.
Práva láska přijde tehdy, kdy to nebude ani jeden čekat. V jeho přítomnosti budeš mít takzvané motýly v břiše, kteří se budou stále rozlétat. Budeš mít úsměv na tváři, ačkoli ten druhy bude mlčet. Nejhezčí na tom je, že jste tu oba dva stále pro sebe."

"To je, ale krásné. Nic špatného na tom nevidím." Usmála jsem se.

"Nejde to vidět, jde to jen cítit." Pověděl a pohladil mě rukou po zádech.

"Jak to myslíš?" Zeptala jsem se zvědavě.

"Víš, je hezké, když se oba milujete. Ale většinou přijde chvíle, kdy jeden přestane a to bolí nejvíce. Vždy to není tak krásný jako z filmů a knížek." Poví načež mě pohladí po vlasech.

"Jsi zamilovaná?" Promluví, když já jsem potichu a nic neříkám.

"Já? Pss. Ne." Mezi slovy jsem dělala důrazné tečky.

"Kdo je ten šťastlivec, co okouzlil mou krásnou Angee." Vstal z gauče a mířil do kuchyně.

"Spíš hovado." Zamumlala jsem, aby mě Diego neslyšel.

"Tak přeci to někdo je." Otočil se s radostným a vítězným pohledem. On to vážně slyšel.

"Možná. Ale zamilovaná nejsem." Pohrozila jsem ukazováčkem a utrhla si kuličku hroznového vína, které bylo v misce v kuchyni.

Diego se ze mě snažil dostat nějaké informace, ale jediné co se mu povedlo zjistit, bylo jméno.
Je zhruba osm hodin večer a s matkou vyprovázíme Diega, který už musí domu.

"Budeš mi chybět." Skočila jsem mu kolem krku a pevně ho držela, jelikož jsem nevěděla, kdy ho zase uvidím.

"Ty mně též princezno." Pošeptal mi do ucha a já se sama pro sebe Usmála.

"Diego děkuji, že jsi se zdržel." Pověděla mamka a také ho objala. Otec musel někam narychlo odjet a tak jsme měli klid se s Diegem v klidu a poradně rozloučit. Otec si vzal jiného řidiče, jelikož matka zalhala, že musí s Diegem ještě něco probrat.

Pohleděla jsem na naší zahradu a za plotem jsem uviděla stát černého range rovera. Takové auto má Harry. Ne. To nemůže být on, zaprvé, co by tu dělal. Zadruhé, se dneska líbal s jeho novou dívkou. Prostě to není možné, aby to byl on.
Po rozloučení jsem došla do pokoje a podívala se na telefon.

Šest zpráv.

Harry
Čekám před domem. Pojď a dělej.

Harry
Angelo dělej a nehraj si na nasranou.

Harry
Kurva, ale teď jsem nasranej já. Vem ten posranej mobil a přečti si ty zkurvený zprávy.

Další sms jsem od něj raději nepřečetla. Pohlédla jsem na čas a všimla si, že první zpráva přišla zhruba před hodinou. Co? Vážně tam čeká hodinu?
Z šatů jsem se rychle převlékla do světlých skinu a volné šedé mikiny.
Moment, mám za nim vůbec jít? Připadám si hrozně levná? Ani nevím, jak to říct.
Ale čeká tam hodinu a já chci zjistit co má Hazzoušek na svém srdíčku. Hajzl jeden.