Dangerous and Unfathomable

60. Část

Poté, co jsem se docela vzpamatovala, jsem se konečně už vydala k němu domu.

"Ahoj Angee, já se hrozně omlouvám za to, jak jsem na tebe vyjel." Přešel ke mně můj bratr se zklamáným výrazem a vtáhl mě do silného objetí.

"Neomlouvej se. Na tvém místě bych se zachovala stejně jako ty." Promluvila jsem do jeho hrudi a silně jsem přitiskla oční víčka k sobě. Tohle mi tak chybělo. Mého staršího bratra objetí. Vždy, když jsem byla z něčeho špatná nebo jsem měla divnou náladu, ke mně přišel a stejně jako teď mě vtáhl k sobě a hladil mě ve vlasech.

"Tohle jsem potřebovala." Hlasitě jsem si vzdychla a užívala si to, jak mě pevně u sebe svírá.

"Rád bych ještě držel svou malou sestřičku v objetí, jako kdysi, ale také chci slyšet, co je tak důležitého a co se stalo, že máš sebou všechny své věci." Odtáhl se ode mě a já nespokojeně zamručela.

"Dobře." Odkráčela jsem do jeho veliké kuchyně a usedla si ke stolu. Mike udělal to samé s tím, že si na stůl položil ruce.

"Tak začni. Nemohl jsem na to celou dobu přestat myslet." Povzbudil mě, abych se konečně pustila do řeči.

Je to tvůj bratr holka a on si zaslouží vědět pravdu. Ale co, když by byla v této situaci lepší lež?
Bože. Rozmýšlej se a nečum na něj, jako kdyby jsi ho viděla po dvaceti letech.

"Dobrá. Budu tedy upřímná. Potkala jsem chlapce a hrozně si s nim rozumím, cítila jsem se s nim tak krásně a tak volně. Líbilo se mi to, co semnou dělá. Byla jsem s ním bohužel i místo školy. Poté, co jsi od nás odešel, se to musel otec nějak dozvědět, jelikož mě zmlátil, jako malou holku. Nevydržela jsem to a musela už odejít a tím se chci i rovnou zeptat, jestli mě tu na pár dni necháš." Vychrlila jsem ze sebe a on na mě Koukal s výrazem, vlastně ani nevím, co to je za výraz.

"On tě zase zmlátil? Debil zkurvenej, jak já ho nesnáším." Zavrčel dost naštvaně.

"Já vím, je mi líto mámi." Sklopila jsem svůj pohled a zamyslela se, jak jsem hrozná dcera, když jsem ji tam nechala s tím ubožákem.

"Angee, mně také, ale kdyby chtěla odejde sama." Chytl mě za ruku a já celou dobu tohle potřebovala.
Potřebovala jsem to, aby mě někdo
povzbudil, abych věděla, že nejsem žádná nula, která nic nedokáže.

"A mimochodem, kdo je ten kluk o kterém jsi mluvila?" Navázal Mike na mou předešlou větu.

"Povím ti to někdy jindy, dneska toho bylo moc." Skřížila jsem si ruce a pohleděla do země. Chtěla bych ho tolika vidět, ale nemohu.

S Mikem jsme seděli v kuchyni docela dlouho a povídali si o všem možném. Řekla jsem mu, ať to Gemmě zatím neříká a vlastně co za lež jsem ji bohužel řekla já. Sám Mike ji ještě nestihl říci pravdu, proč vlastně odešel od své rodiny, ale říká, že až bude správný čas, poví ji to.
Po skvělém povídání a výborné večeři jsem si dala vanu a zabydlela se ve svém novém pokoji, který se mi moc líbil. Stěny byly béžové a pokoj byl, tak akorát veliký. Nebyl tu žádný předražený nábytek, ale všechno bylo tak, jak jsem si vždy představovala.
Věci do školy jsem měla už také hotové a rozhodla jsem se, že se pujdu ven nachvíli projít. Chápete to? Já se jdu projít bez toho, aniž bych se někoho ptala nebo se schovávala. Skvělý pocit.

Vzala jsem si své oblíbené skiny, ale vypadla z nich kartička na způsob kreditky. Chvíli jsem přemýšlela, kde by se vzala v mých džínech a pak mi došlo, že tohle mi máma dávala do kapsy, když jsem od nich odcházela. Musím ji pak zavolat nebo alespoň napsat.
Vylezla jsem ven a nadechla se zhluboka čerstvého vzduchu. Zamířila jsem rovnou do parku, kde jsem už dnes jednou byla.
Usedla jsem na prázdnou lavičku a vytáhla si svou nouzovou krabičku s cigarety. Ano, dnes si jednu prostě dám.

Zapálila jsem cigaretu, kterou jsem měla už v ústech a zapálila ji. Škodlivý kouř jsem do sebe zhluboka Natáhla a chvíli si vychutnávala hořkou chuť v mých ústech.

"Nevěděl jsem, že kouříš."