Dangerous and Unfathomable

63. Část

Otočila jsem se za velice známým hlasem. A doufala, že vše proběhne v klidu. Nevím, jak bude reagovat, jelikož jsem mu nikdy svého kluka nepředstavovala. Vlastně jsem žádného nikdy neměla.

"Co to má být ?" Řekl Mike a rozhodil při tom rukama. Tak tohle jsem nečekala. Jak mu říct, že mezi mnou a Harrym nic není, co si o mě bude myslet.

"Miku ..." řekla jsem skleslým hlasem a nechtěla se mu koukat do očí. Kruci Angelo vymáčkni se už.

"Jak dlouho?" Zeptal se znovu a já se nadechovala, abych mu řekla, že mezi námi nic není.

"Vlastně ode dneška." Řekl Harry a já se na něj podívala s překvapeným výrazem. On se usmíval od ucha k uchu a já opravdu nechápala. Tak teď jsem úplně mimo. Já a Harry? Já a Harry? Jako vážně?

"Jako vážně?" Řekl Mike a teď jsem ani nevnímala, co bude říkat můj bratr. Vnímala jsem jen Harryho a to co právě řekl před pár sekundami.

"Ano." Opět mu Harry odpověděl s širokým úsměvem a já z něj nemohla spustit pohled. My jsme spolu?

"Proč jste nám nic neřekli? Třeba jakože něco vzniká nebo tak. Až teď mi vlastně došlo o kom si mluvila." Zasmál se můj bratr a já po něm hned střelila pohled. Čekala jsem od Mike, že třeba vyletí nebo že bude naštvaný a nebude se semnou bavit, ale tohle mě od něj překvapilo.

"Ty jsi o mě mluvila?" Objal mě Harry a přivinul si mě tak blíže k sobě. Tohle se mi začíná líbit. Ale to, jak jsou oba dva moc v pohodě se mi moc nelíbí, jelikož já jsem opravdu mimo mísu.

"Ne." Hlavu jsem zabořila do jeho hrudi a cítila jak mi do tváři nabíhá červená barvička.

Seděli jsme na lavičce a Mikeovi jsme museli vysvětlit, jak jsme se vlastně poznali a jak se to všechno takhle dalo dohromady. Smál se, jak detinský jsme kolikrát byli a my si to s Harrym nějak tak při vyprávění také uvědomili.

"Harry budeš u nás dnes spát?" Zeptal se Mike a já se na něj podívala udiveně.
Spát? Vždyť teď jsem se dozvěděla, že s nim vůbec jsem a on už se ho ptá jestli u nás bude spát? Miku jsi v pořádku?

"No, pokud to nebude vadit tak bych byl rád." Usmál se na něj Harry a já opravdu nestíhala nic, co se tu děje. Vážně kluci? Jak opravdu?

"Tak pojďme, už je dost hodin a ráno máte školu." Řekl můj starostlivý bratr a my se za nim rozešli. Tedy nejdříve jen Harry a já až o něco později, jelikož jsem se všechno snažila probrat.

"Co když nechci, aby jsi u nás spal?" Rýpnu si do Harryho a zadívám se do jeho krásných očí.

"Ale kotě. Jasně, že chceš, abych u tebe přespal." Zasmál se a ruku si přehodil přes mé rameno.

"Tady smrdí dost veliké ego." Šťouchla jsem do něj a on se zhluboka zasmál.

"Tak Harry. Tady máš rozložený gauč. Peřinu a polštář máš položený támhle na stole." Řekl můj bratr poté, co jsme dorazili domů. Harry šel semnou do pokoje nachvili a když jsme se vrátili dolu Miku už mu připravil pelech.

"Ale já myslel, že budu spát..." nechápal Harry a já hned věděla, že by to nebylo až tak lehké.

"Ne. Budeš spát tady. Jsem sice v pohodě a tebe mám rád, ale ona je pořád moje malá ségra a já její starší bratr. Dobrou noc a tebe mám pořad na očích." Ukázal na něj Mike jedním prstem a já se musela zasmát.

"Čemu se směješ? Vždyť nám právě zakázal spát vedle sebe." Řekl Harry a já se musela ještě více zasmát tomu, jak je mým bratrem zaskočený.

"Já vím. Dobrou noc Harry." Přešla jsem k němu a dala mu pusu. Otočila jsem se a cupitala k sobě do pokoje.

"Angee, hned se vrať." Slyšela jsem, jak Harry ještě křičí, ale to jsem se jen smála.

Ležím už asi třičtvrtě hodiny v posteli a stále nemůžu usnout. Na hodiny se raději ani koukat nechci a v tom mě přerušily otevírající se dveře od mého pokoje.