Dangerous and Unfathomable

5. část

U večeře s Mikem jsme se nasmáli. Vyprávěl mi vtipné historky z vysoké školy, které prožil s jeho spolubydlícími. Nejlepší byla ta, když měli už dávno večerku, ale holky od vedle pořádaly mejdan a oni se rozhodli lézt oknem.  Podobně jako já měli hned vedle okna vysoký strom.  Všichni slezli v pořádku kromě posledního chlapce,  který byl prý hroznej ňouma. Když slézal opatrně ze stromu, zasekl se páskem za větev a vysel na té větvi dokud ho z ní kluci nesetřásli a aby toho nebylo málo, spadnul obličejem přímo do psího lejna. No smála jsem se jak utrhlá že řetězu.

Po večeři mě Mike dovezl domů, tedy spíše kousek od baráku. Kdyby náhodou byl otec venku. Neumím si představit, kdyby nás spolu viděl. Spíš by šlo o to,  že jsem utekla z baráku bez svolení,  které bych stejně nedostala.

"Nechceš jít k nám? Alespoň bys pozdravil matku. " usmála jsem se na něj s nadějí, že by opravdu šel. Matku neviděl už taky sakra dlouho.

"Promiň Angee, ale ještě je to moc brzy. Přijdu, ale až bude správný čas." koukl na mě s omluvným výrazem. Ale musím ho chápat a tak jeho názor i respektovat.

"Dobře. Tak ti děkuji za dobrou a nezdravou večeři po které přiberu nejméně osm kilo a za příjemný večer po dlouhé době." usmála jsem se a Mike se začal smát.

"Rád jsem tě viděl sestřičko." vtáhl mě do pevného sevření.

"I já tebe, ale raději už půjdu." odtáhla jsem se od něj a vystoupila z auta s širokým úsměvem, ačkoli se mi  od něj vůbec nechtělo.

Mike na mě ještě zatroubil a za pořádným dýmem od motoru zmizel.  No, teď přichází lezení po stromu do pokoje, to bude něco.
Přišla jsem k němu a rukama se uchytila za větve na které jsem dosáhla a hned na to se vyhoupla, abych byla nahoře celá. První krok hotov.  Kdo by čekal, že to nahoru bude o tolika těžší?
Takhle jsem pokračovala až nahoru.
Když už jsem byla u otevřeného okna uslyšela jsem řev.

"Takhle dlouho přeci nemůže spát. To není normální." kruci, otec. Srdce mi začalo tlouct neskutečně rychle.

"Drahý, říkala jsem ti,  že byla velmi unavená." mami prosím, snaž se ho zastavit.  Mumlala jsem si. 

Chtěla jsem vlézt do pokoje,ale noha se mi sekla mezi dvěma větvemi, které byli až moc blízko u sebe. 
Začala jsem panikařit a s nohou škubala, abych ji dostala ven.  Jediné co jsem slyšela, byly otcovi kroky blížící se k mému pokoji. 
Naštvala jsem se a s nohou trhla. Na nic jsem nečekala, skočila do pokoje a zalezla v botech a oblečení pod peřinu. Akorát na čas a otevřely se dveře.

"Já říkal... " spustil otec, ale když mě zahlédl hned mu sklaplo.

"Co se děje?" udělala jsem, že jsem šíleně unavená a promnula si oči.

"Nic. Přišel jsem ti říct, ať si zítra nezapomeneš podat přihlášku na vysokou." to bylo vše. Jakmile to dořekl se otočil a zmizel z pokoje. 

Viděla jsem matku, jak zhluboka dýchá a je opravdu ráda, že jsem to stihla. Vyndala jsem klíč od mého pokoje z boty a podala ji ho. 

"Dobrou zlato. " dala mi pusu na čelo a také opustila můj pokoj. 

"Kruci. " oddechla jsem si a rozplácla se na posteli. Tak tohle už se mi nesmí nikdy stát. Ještě teď si myslím,  že mi vyskočí srdce z hrudi.   Takový infarkt.  Chvíli jsem to ještě rozdýchávala a pak se odebrala do koupelny se vykoupat a převléct do pyžama.

**
Ležela jsem v posteli a na sobě měla notebook.  Rozhodla jsem se,  že napíšu Vanese, ale ona byla rychlejší.

Vanessa:
Ahoj Angee. Je to teprve jeden den co tu nejsi a já to nezvládám. Chybíš mi.  Nemám za kým jít si popovídat a komu se svěřit. Bude to tu pěkně naprd.  Hned, jak dorazíš mi dej vědět jaké to tam je a jací jsou tam chlapci.  Předpokládám, že tam sbalíš každého na koho jen pohlédneš.
Kdyby byl jakýkoli problém napiš nebo zavolej. S láskou Vanes.

Dočetla jsem email a cítila, jak se mi hrnou slzy do očí. Vanesa mi opravdu chybí, jen ona o mě věděla všechny věci. Jaké to mám se svým otcem a jak to probíhá u nás v rodině.  Vždycky mě podržela a povzbuzovala, že to bude časem lepší. Tu holku beru, jako svou sestru.  Kterou jsem právě opustila. 

Angela:
Vanes. Omlouvám se, že píšu až teď, ale byla jsem s Mikem na večeři. Jestli kulíš oči, že mě otec pustil, tak ne.  Musela jsem lézt oknem a šplhat ze stromu. Nesnáším to tu a to jsem ještě nikde pomalu nebyla.  Taky mi tu chybíš,ale neboj brzy se určitě shledáme. Na ty kluky si se určitě zeptala naschvál viď ty potvoro.  Víš, jak to mám. Na kluky nemám čas, musím se učit a zaměřit se na svou kariéru. Až bude něco nového zase napíšu. Měj se krásně Angee.