Dangerous and Unfathomable

40. Část

Nevím co si mám myslet, když mě ignoruje, pak má hloupé narážky a nakonec je zase úplně miliónový. Tahle smska mi krásně zahřála srdíčko, ale já už nechci Harrymu na nic naletět.
Telefon jsem položila zpět na noční stolek a s úsměvem jsem propadla do hlubokého spánku.

Ráno
Budík řval o sto šest a já ho s naštváním vypla. No to mi je pěkné ráno, špatná nálada, úplně otrávená, doufám, že mi Dany tuhle protivnou náladu zlepší.
Asi po deseti minutách jsem se vyškrábala z postele a zamířila rovnou do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, jemně se nalíčila a vlasy jsem stáhla dl volného culíku, ze kterého mi vypadávalo pár neposedných pramínků.
Dneska ani nebudu řešit, co si na sebe obléknu.
Vytáhla jsem černé skiny a k tomu volný tmavě modrý svetr před hlavu. Popadla jsem větší kabelku, kde jsem měla připravené už věci do školy a vydala se do kuchyně, abych zaplnila svůj prázdný žaludek, alespoň malou snídaní.
Byl čas, kdy jsem měla sraz s Dany před mým domem. Do ruky jsem popadla jablko, v chodbě si obula černé vansky a mohla jsem vyjít z domu.

"Vypadáš jakoby si dostala pánvičkou po ksichtě." Rýpla si do mě, jakmile jsem se k ní přiblížila na menší vzdálenost. Na tváři ji pohrával úšklebek.
Jo,alespoň někdo se dobře vyspal.

"Tak ti pěkné děkuji." Udělala jsem ironický úsměv a rozešla se pryč.

"Promiň. Nevěděla jsem, že si se špatně vyspala. Nebo stalo se snad něco?" Doběhla mě a nasadila mé tempo chůze.

"Neomlouvejte se, to já mám říct promiň. Nic se nestalo, jen jsem se opravdu špatně vyspala." Usmála jsem se na ní.

Celou cestu do školy se mi Dany snažila zlepšit náladu a kupodivu se jí to opravdu povedlo.

"Nazdárek holky." Přiběhl k nám Marcus, když jsme kráčely chodbou a ruce si přehodil přes naše ramena.

"Tak co je v plánu dnes po téhle debilni škole, kterou tolika nesnáším?" Zasmál se a my s nim.

"Mohly by jsme dát třeba kafe nebo tak." Řekla Dany a my s Marcusem souhlasili.

Teď mám s Marcusem hodinu literatury.
Přišli jsme do třídy a usedli na svá místa vzadu. Z tašky jsem si vyndala blok na zapisování poznámek a propisku. Podívala jsem se na Marcuse, ale ten něco ťukal do telefonu a tak jsem se pohodlně usadila a čekala až začne hodina.
Pohled se mi zabodl na osobě, která mě neustále pozorovala.
Kdyby mohl pohledem zabíjet, bylo po mně tak šestkrát.
Ani jeden z nás nebyl schopný uhnout pohledem, dokud do mě nedrkl Marcus svým loktem.

"Proč na tebe tak čumí?" Řekl naštvaným hlasem. Pokrčila jsem rameny a raději si otevřela blok, jelikož vešel učitel do třídy.

"Dneska budeme probírat velice známou spisovatelku..." bylo jediné, co jsem zaslechla, jelikož se na Harryho začala lepit dívka, kterou už jednou na hodině literatury pěkné ztrapnil.

Zavrtěla jsem nad tím hlavou a Usmála se sama pro sebe.
Jestli cítím něco jako žárlivost? Ne. Vlastně možná. Dobře, trochu se to ve mně vaří.
Zbytek hodiny jsem si kreslila do svého bloku obrázky, které nemají žádný význam. Marcus byl celou hodinu na telefonu a já si neměla s kým povídat.
Pořad jsem slyšela ten šílený smích, který mi trhal uši. Samozřejmě vycházel od té holky která se lepí na Harollda.
Protáčela jsem nad tím očima a snažila se to ignorovat.

Zazvonilo na konec hodiny a všichni začali rychle balit věci a odcházet ze třídy. Pan Gilbert dnes měl asi naspěch, jelikož byl pryč mezi prvními.

"Angee, musím si něco vyřídit, tak se sejdeme ve třídě Jo?" Křikl Marcus a já jen kývla hlavou na souhlas.
Zabrněl mi telefon v kapse a já se podívala, kdo mi píše.

Otec
Jsme doma. Takže po škole žádné flákání a ihned domu.

Dočetla jsem sms a byla trochu smutná, že mi skončila ta největší pohodička, jakou jsem kdy v životě měla. Tohle se stalo asi naposledy.
Všimla jsem si, že jsem ve třídě poslední a tak jsem se rozešla s taškou pryč.
Vyšla jsem ven a všimla si opřeného Harryho o zeď před učebnou, ze které jsem pravě vyšla. Věnovala jsem mu krátký pohled a rozešla se pryč. Ale jeho silný stisk na mé ruce mě přiměl k opaku.

somesweetforever přečtěte si příběh :)