Dangerous and Unfathomable

26. část

Trochu jsem se otce bála. Co, když mi má výmluva s projektem neprojde? Ale co to tu melu! Projde. Doufám.

"Angelo, můžeš mi vysvětlit, proč mi nebereš telefon?" řekl nepříjemným hlasem, jakmile mi přijal hovor. 

Ahoj otče, také tě zdravím.

"Omlouvám se otče. Dělala jsem projekt na literaturu a dala si tiché zvuky." řekla jsem sebevědomě.

"Tiché zvuky? A k čemu kruci?!" křikl po mně.

"Aby mě nikdo nerušil. Ten projekt je velice důležitý a já si na něm dávám pečlivě záležet." mluvila jsem stále v klidu, ačkoli ve mně se to naopak vařilo.

"Máš jediné štěstí, že to je do školy." prohlásil už více v klidu, což uklidnilo už i mě.

"Důvod proč volám je, že přiletíme o tři dny později. Zrušili nám let. Takže zavolám řediteli a zeptám se, jak jsi ve škole pozorná." dořekl a náš telefonát ukončil.

Opět ani rozloučení a ani otázka, jak to tu zvládám. Ale co, už jsem si docela i zvykla.

Málem bych zapomněla, že jsem chtěla zavolat Mikeovi.

"Ahoj Angee. Děje se něco?" on se mě ptá jestli se něco děje?

"To mi pověz snad ty ne? Ty večere jedna" zachichotala jsem se.

"Nevím, jak jsi se to dozvěděla a ani od koho. A radši toho dotyčného znát nechci. Myslel jsem, že by jsme buď u vás, a nebo u nás, mohli udělat takový klidný večer." pověděl nervózně.

''Klidně u nás. Rodiče přijedou prý i o tři dny později, takže stále mám svobodu'' oznámila jsem mu rovnou i tuhle věc.

''No to je báječné! Oboje je báječné. Tak třeba v sedm u tebe?'' začal najednou úplně s jinou náladou.

''Dobře. A kolik tedy bude lidí?'' měla bych přeci jen zahrát trochu blbou.

''Jen já, Gemma a no. Pokud s tím tedy není problém, tak i Harry'' odkašlal si.

''Ne. Je to v pohodě'' kývala jsem hlavou, i když to Mike vidět nemohl. 

''Fajn. A ta párty? A nebo mi to neříkej. Řekneme si to večer. Už musím Angee. Večer'' rozloučil se se mnou a hned hovor ukončil. Tak jo. Mohla jsem se ho ještě zeptat, co mám udělat k večeři. Protože absolutně nemám vůbec ponětí, co by si kdo dal.

Napsala jsem mu tedy ještě zprávu, ve které jsem se zeptala, co mám udělat k jídlu. Odpověď mi přišla do pěti minut. A to taková, že nemám dělat žádné jídlo. Že si objednáme pizzu. Páni! Mám strašnou chuť na pizzu. Už se těším, až si jí večer dám. 

Sešla jsem do kuchyně a hrozně jsem se lekla, když jsem tam uviděla nějakou ženu.

''Dobrý den'' kývla na mě jako kdyby se nic nedělo.

''Dobrý?'' pozvedla jsem obočí.

''Co si dáte k obědu slečno'' přejela si rukama po zástěře. Vážně tady mám služebnou na jídlo? Že se objevila až teď.

''Ne nic. Nic nepotřebuji. Když tak si něco udělám sama'' kývla jsem. 

''Ale pan Fox říkal'' začala hned.

''To je jedno. Budeme dělat, jako kdyby jste splnila požadavky mého otce. Můžete jít klidně už domů'' skočila jsem jí hned do řeči.

''Mám vám ještě uklidit'' kulila na mě oči.

''Už jsem uklidila. Rodiče se vrátí za pět dní. Domluvíme se na tom, že byste přišla za dva a uklidila byste, aby to bylo všechno v pořádku?'' navrhla jsem jí.

''Dobře. Ale přeci jen. Nemohla bych vám udělat jídlo na zítra? Nebo i kdybyste dnes večer dostala hlad. Jen pro můj klid'' hrála si nervózně s lemem od zástěry.

''Dobře'' kývla jsem a otočila jsem se na patě. Vážně musíme mít služebnictvo všude? Bože. Otec je jak nějaký lord. Přehání to s těmi jeho penězi. Měl by se uklidnit. A hlavně. Pokud vám neustále za zadkem stojí služka, není to vůbec nic příjemného.

No nic. Jdu si zatím udělat nějaké ty úkoly do školy. Alespoň si tím zkrátím čekání na večer.

Chtěli by jste dnes ještě jeden díl? :)
Jinak moc děkuji za hvězdičky, alespoň vím,  že to někdo čte :)